Páginas vistas en total

domingo, diciembre 13, 2009

O ADVENTU A NADĚJNÉ BUDOUCNOSTI


Šalomounův. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu,Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka. Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život. Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocenná. Žalm 72:1. 12-14

Alegraos siempre en el Señor. Insisto: ¡Alegraos! Que vuestra amabilidad sea evidente a todos. El Señor está cerca. No os inquietéis por nada; más bien, en toda ocasión, con oración y ruego, presentad vuestras peticiones a Dios y dadle gracias. Y la paz de Dios, que sobrepasa todo entendimiento, cuidará vuestros corazones y vuestros pensamientos en Cristo Jesús.
Filipenses 4:4-7

Nejprve adventní čas.... Slavíme dnes třetí neděli adventní - a mně přesto nedá, abych se nezmínil a nezopakoval to, co mě doprovází už mnoho let - a na co jsem přišel tady v Čáslavi - už to je nějaký pátek. Kdysi mě oslovila píseň 269 - Vesele zpívejme - a já zjistil, že je to takový adventní katechismus br. Lukáše Pražského - o čtvrtém adventu. První je o vánocích - tedy o narození v Betlémě, druhý o narození v mém srdci - tedy o zrození mé víry, třetí je ve smrti - tomu jsem teď jako pastorační pracovní v DD blízko a čtvrtý advent - to je druhý příchod ve slově Ježíše Krista. Byly doby - a stihlo to i Čáslav, že jsme tuhle písničku zpívali a ona se krátit nedá - má 12 slok - takže někteří asi trpěli a reptali. Ale to schéma - věřím - pomáhá nejen mně. Časem ale poznáte, že těch adventů je daleko víc - nekonečně mnoho - a o některých se dnes zastavíme. Za týden přijde neděle adventní 4 - a pár dnů na to - Hod Boží - tehdy uslyšíte Vánoční evangelium - Lukášovo nebo Matoušovo. A teď trochu biblického výkladu.... Vždycky mě napadalo, proč ten Lukáš má před onou slavnou událostí ten křtitelovský úvod - anebo ještě víc - tam není jen zaslíbení narození Jana Křtitele - ale i zaslíbení narození Ježíše. Kdybychom šli po faktech, nevím, jestli bychom zjistili jestli se Marie a Alžběta - tedy matka Janova setkaly. Je to ale celé nádherný obraz víry a vyznání. Alžběta byla neplodná a oba - s knězem Zachariášem byli už pokročilého věku. Tak je psáno. A najednou k Zachariášovi promluví anděl, sdělí mu, že se jim narodí syn. Kněz je z toho úplně mimo, a neuvěří - potřebuje znamení - a oněmí. To je vlastně jeden z adventů - já bych jej nazval - promarněný advent - anděl - dokonce Gabriel - to jméno v překladu znamená - Bůh se projevil jako mocný - tak tenhle velký anděl něco řekne - a Zachariáš - kněz nevěří. A kdo nevěří - ať mlčí anebo - ať oněmí. A je jen úvod k těm dalším veršům. Prý tenhle příběh o zaslíbení a narození Jana Křtitele, přinesli do církve Janovi učedníci, kteří se stali křesťany. Celou tu první kapitolu si tedy učedníci vyprávěli - a měli důvod. Chtěli sdělit - že Jan a Ježíš spolu souvisí - že to staré - Jan - se proměňuje v nové - Ježíš. Ale i to staré se mění a to podstatně - a to už jsme tady slyšeli - Když se Jan narodil - byla to veliká radost - radovali se sousedé a příbuzní - a když ho nesli k obřízce - tak mu samozřejmě chtěli dát jméno po otci - Zachariáš - to znamená -Hospodin pamatoval - tady je to jasné - Hospodin skutečně pamatoval - vidíte tady toho kluka - a když se podíváte do Slovníku - těch Zachariášů je v Bibli 31. To jsou jasné důvody - a hlavně .- otec je Zachariáš - syn bude taky - můj tatínek byl Bohumil, já jsem taky Bohumil - není to zase tak dávno, kdy se tahle tradice začínala narušovat a vytrácet - dnes už vlastně každý chce být originálem - nevím, co nám to sděluje - možná také ztrátu kontinuity. A taky ztrátu smyslu jména. A rodině Zachariášově o to jde. Tady - dát jméno Jan, zvlášť, když nikdo ani z rodiny se tak nejmenuje - to chce odvahu. Alžběta tu odvahu měla a možná Zachariáš pochopil - že i ona prožila advent - a potvrzuje její - anebo spíš Boží nápad - JAN - Jochanan - Hospodin je milostivý. A to je vykročení do nové doby - proto ten příběh má Lukáš na začátku. Když tento příběh nahlédneme s nadhledu, nebo v celku - tak je to zpráva o tom, že něco - s čím ani Zachariáš nepočítal se stalo - ale taky - že to není jen pokračování - i když překvapivé - ale nová cesta. Tohle může být ilustrace adventního i Vánočního času. Mnozí z nás mají rádi věci tak, jak je znají - a těší se na Vánoční čas, který bude jako vždycky. Pro některé ale tento čas ale není příliš lákavý - a já se přiznám, že když jsem sloužil, že jsem se těšil - až bude po svátcích. I do toho vstupuje obraz Zachariášovy naděje. To, co nás čeká bude jiné - anebo spíš může být jiné a překvapivé a nové. Jen dávat pozor, abychom nepřeslechli či nepromarnili advent. To se samozřejmě netýká jen tohoto času. To je příklad životní cesty. Vlastně dvou cest - tou jednou jsme se zabývali déle - cesta Zachariášova - kdy on prorocky promluví a my známe jeho chvalozpěv - ale - vlastně až se narodí Jan - to bylo pro něj jasné znamení. Ta druhá cesta, kterou se v církvi zabýváme častěji - i když taky ne příliš často - je cesta Mariina - a ona odpoví na slovo anděla - ano, jsem služebnice svého Pána a zpívá - říká, vyznává svůj chvalozpěv - ještě než se narodí Ježíš. Marie advent slyší lépe - ale oba směřují stejným směrem - žijí velikou nadějí.
A nakonec hlavní téma... A to je podstata onoho velice známého textu z epištoly Filipským. Filipeským 4:4-7 "Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši".
Obvykle se říká - že základem ke kázání je ten a ten oddíl z Bible. A k těmto velice známým slovům jsme se dostali až nyní - nebudu je příliš vysvětlovat - protože i toto je základ - grunt - totiž naděje do každého dne - naděje, která dovolí se radovat i tehdy, když ještě věci zaslíbené tady nejsou - čekají na nás - stejně jako v chvalozpěvu Zachariášově - stejně tak ve zpěvu Mariině. Naděje to je motor - anebo kotva - a má konkrétní obrysy. Je to vidění nevídaných věcí. Je to vlastně víra, že budoucnost nemusí být jen stejná a horší. Ten Lukášův úvod je v těchto souvislostech velice důležitý - Ona zaslíbení o narození - ať Jana či Ježíše - to je jakési třetí zvonění před hlavním představením: Pozor, to co přijde - to je to pravé - na to se teď připravte - to není jen že se narodí dítě - těch se rodí - ale něco podstatného se změní - ale musím a chci tomu věřit. Žádný jiný argument moc nemám. Musím projít nejen tím vánočním adventem - ale i tím druhým, kdy uvěřím a začnu se dívat a naslouchat jinak. A pak taky ona slova z Fil. nebudu číst jako výzvu - ale jako možnost - že lze žít a vnímat život i takto - v radosti. Tady všude ona naděje může fungovat. Ono slovo k Filipským - to je taky recept - přinejmenším recept na Štědrý večer - ale doufejme - mějme naději, že nejen na ty svátky. Radujme se - . vždycky - i v situaci, kdy k tomu není moc důvod. To je naděje.

bratr farář Bohumil Baštecký