Páginas vistas en total

viernes, diciembre 31, 2010

VEČER NA FAŘE





SVÁTEČNÍ SLOVO - PALABRA FESTIVA

47. návrat nečistého ducha
Čáslav 31.12.2010

Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá.
Tu řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“Matouš 12:43-45


Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.Matouš 5:8

»Cuando un espíritu maligno sale de una persona, va por lugares áridos, buscando descanso sin encontrarlo. Entonces dice: “Volveré a la casa de donde salí.” Cuando llega, la encuentra desocupada, barrida y arreglada. Luego va y trae a otros siete espíritus más malvados que él, y entran a vivir allí. Así que el estado postrero de aquella persona resulta peor que el primero. Así le pasará también a esta generación malvada. Mateo 12:43-45

Dichosos los de corazón limpio, porque ellos verán a Dios. Mateo 5:8



***
Dnešní podobenství je o nečistém duchu... Co si s tím počneme? Jaká představa je za tím? Spíš ještě: jaká zkušenost? Dokážeme ji sledovat?

Nejprve: když se řekne "nečistý" - tak to znamená "s něčím navíc", "s příměsí", se špínou. To znamená: něco se přimíchalo, připletlo se "do", mezi... a znehodnocuje.
Představte si nečistou vodu. Do vody se přimíchalo něco, co tam nepatří, špína. Voda už není čistá, je špinavá. Znehodnocená. nedá se pít, nedá se s ní umýt.
Každý máme s nečistým, se špínou zkušenost, nemusíme o tom víc mluvit, nečisté znehodnocuje, odpuzuje, odděluje. Jen snad ještě tohle: Představte si soumrak. Je to snad "špinavý vzduch"? Může být vůbec takhle "špinavý vzduch"? Co se přimíchalo do vzduchu, že je špatně vidět?

***
Už se stává zřetelným, co znamená "nečistý duch", o kterém mluví Ježíš: Cosi je přimícháváno do srdce. Takže srdce pak není čisté. A co to znamená?

To jsme si říkali posledně, o vánocích, že srdce je prostor, kam vstupují druzí lidé, možnosti, otázky, kde se děje rozhodování, hodnocení, kde vznikají pocity...
Když srdce není čisté, pak v tom prostoru... jako když nastane soumrak nebo až tma (zatmění), je špinavá atmosféra, nevidíte dobře. Nedojde k pokojnému dorozumění, ani k moudrému rozhodnutí, ani k obohacujícím pocitům... Naopak. Dojde ke konfliktu, (člověka) zničujícímu konfliktu. Nastane totální a beznadějný chaos.
Četli jsme u Marka o posedlém. To je dobrý příklad... (Ten muž se pohybuje v blízkosti smrti (hrobů), posedlý nezvladatelnou (trhá okovy) zuřivostí, která se stává i sebezničující (bije se kamením)).

Ještě tohle: to znečištění srdce se děje tak - že se zdá, že za tím někdo musí být, že to někdo působí, vymýšlí a prosazuje, prostě nějaká síla... "nečistý duch". Nečistý duch je to-ten, kdo to dělá, způsobí - znečisťuje srdce.

***

Zkušenost s Ježíšem se dá vyjádřit také: "exorcismus". Vyhánění nečistého ducha. co se to dělo, co to znamená?

Je to takový "restart srdce"? A v jakém smyslu? Všechno smazat, všechno pryč, všechno do vepřů a s nimi utopit do moře, včetně nečistého, včetně tmy. Začne se znovu.

Popis exorcismu by snad tak mohl vypadat, ale jde v něm o něco Jiného a o Víc - to říká dnešní podobenství. Nejde jen o "restart" srdce. Je totiž zásadní rozdíl mezi srdcem prázdným a čistým!!

***
Udělat prázdné srdce, to není takový problém, to si uděláte i sami, například důslednou ignorací a lhostejností. Dnes si ho spousta lidí tak udržuje.
Ale - a to říká dnešní podobenství: to je velmi nebezpečné. Nemusíte mít v srdci nic a stejně se tam může dostat nečistota. Do prázdného srdce se může vrátit nečistota ve větší plnosti (ve větším procentu, až stoprocentně).

Jaký je tedy rozdíl mezi prázdným srdcem a čistým?
Čisté srdce - je očekávající, vyhlížející, soustředěné. Čisté srdce je kvalifikovaný, k lásce vyhrazený prostor. Ví, o co jde, ví, že jde o jasné, čisté, přejné vztahy.
Lidé čistého srdce - to jsou lidé, kteří spoléhají na lásku a jsou jí soustředěni - spíš "vysoustředěni", excentricky zamířeni mimo sebe sama. do jejich horizontu může vstoupit - až Bůh!! "Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.".

***
Je Silvestr, končí jeden rok, vstupujeme do dalšího roku, ta situace vstupuje do našeho srdce jako zásadní otázka - po smyslu našeho života, našeho putování léty a jeho možném naplnění...
K tomu (aby bylo zřetelné, čeho se držet, o co stát - a že o to jde, na tom záleží): jde o čisté srdce (ne prázdné!!!), jde o vztahy, o pokojné, dobré vztahy, jde o Boha, o vyhlížející důvěru a o lásku, která nás potkala a potkává.
Toho se smím držet, o to stát.

I naše pokusy o lásku vnášejí někdy zmatek do srdce a do života druhých lidí. Prosíme o Tvou Lásku, která uvádí pokoj.
bratr farář Pavel Jun

domingo, diciembre 19, 2010


Člověk a Bůh

Čáslav s dětmi 19.12.2010

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan 1:14


Y el Verbo se hizo hombre y habitó entre nosotros. Y hemos contemplado su gloria, la gloria que corresponde al Hijo unigénito del Padre, lleno de gracia y de verdad. Juan 1:14

***

O vánocích se často říká nebo zpívá „člověk a Bůh“. Co to znamená?

Vypadá to trochu jako početní příklad. Vypadá to na sčítání. Možná bychom si tu na chvíli mohli udělat školu. Školu vánočních počtů. Malé děti by nás to toho mohly uvést.

***

Lucka: vánoční počty, první lekce. Probereme si sčítání. Jsou tu na židli naše vánoční lampičky… Kolik jich je?

Lola: hodně. Máme je spočítat?

Ester: jak se to dělá?

Lola: Ty nám ukazuj a my budeme spolu počítat od jedné, a kde skončíme – tolik je lampiček.

Spolu: Jedna, dva, tři…

Adélka přeruší: nevadí, že každá je jiná?

Lucka: Ne. Počítáme znova. Jedna…

Adélka přeruší: Nevadí, že dvě lampičky nesvítí?

Lucka: Ne. Počítáme znova. Jedna…

Lola: sedm lampiček vedle sebe.

Adélka: Podobných lampiček.

Lola: to není zas tak těžké – počítat.

Jdou si sednout.

Judit: vánoční počty, druhá lekce.

Zuzka: Holky to ale nedopočítaly. Na té židli jsou ještě dvě svíčky a jedna vánoční ozdoba. Může se to sečíst všechno dohromady?

Judit: Počkat: Mohou se sčítat různé věci?

Jitka: Mohly by se, ale nemůže se pak říci: je tu sedm lampiček. Muselo by se říci: sedm lampiček a dvě svíčky a jedna vánoční ozdoba.

Judit: To ale potom vypadá pořád jenom jako početní příklad. Sedm lampiček a dvě svíčky a jedna vánoční ozdoba. Ať si každý dopočítá sám.

Jitka: No, vlastně by se taky mohlo udělat tak (Říká se tomu: Převést na stejného jmenovatele). Najít slovo, kterým se dá říkat i lampičkám i svíčkám a vánoční ozdobě. Na té židli jsou „věci na vánoce“.

Zuzka: takže tu máme deset věcí na vánoce.

Jitka: Vánoční počty, třetí lekce. Vánoce jsou taky jako početní příklad. Říká se často „člověk a Bůh“.

Judit: Já ale nevím, jestli to je sčítání.

Zuzka: Člověk a Bůh jsou asi něco hodně rozdílného.

Jitka: To jo. To se asi najde těžko ten společný jmenovatel.

Judit: člověk a Bůh… Říká se k tomu taky Ježíš. To by mohlo být to… společný jmenovatel?

Jitka: tak jak je to s těmi vánočními počty?

***

Člověk a Bůh… Co se stane když se sečtou? Dají se sečíst? Nejsou naprosto rozdílní? Najde se společný „jmenovatel“?

Když člověk sám o sobě je součet tolika věcí. Spousta věcí spojených „a“… Co všechno mě tvoří… Co všechno jsem… A co všechno mám v hlavě. Co myšlenek a pocitů a…

Dokonce: nemám ještě víc přání a otázek? To jsou vlastně taková „prázdná“ „a“.

To se sčítá nebo odčítá potom? Patří to k nám. Sčítá. Ukazuje to, co nejsme, odčítá…?

Jde o to, že prázdná „a“ nás naklánějí, vytrhují z rovnováhy („touha“). (Uvádí do pohybu, vyvádí jz rovnováhy, mohou způsobit pád).

Co s tím? Dnes je doba falešného tišení touhy. Ve smyslu – utišuji ji, nechci, aby se ptala tak daleko, protože to znejisťuje a bolí a… Otázky nekladu. A ve druhém smyslu: utišuji ji tak, že si beru, co se dá, teď. Žiji jen pro sebe.

Když člověk žije pro sebe… tak ta prázdná „a“ (z okraje a horizontu jeho života) se začnou hroutit na něj a asi ho dřív nebo později zasypou.

Tedy: Prázdná „a“ nás naklánějí, vytrhují z rovnováhy. Zastaví se před něčím?

To už se moc neví, ale je to tak: Prázdná „a“ se zastaví jen když se „opřou o Boha“. Je to tak: Člověk je vztaženost po Bohu. Prázdná „a“ (přání, otázky a k tomu nekonečná touha) odkazují na něj, jako své jediné možné naplnění. Člověk a Bůh jsou jako otázka a odpověď. Touha a naplnění.

To, co vypadá jako vánoční počty, je vánočním tajemstvím. Člověk a Bůh. „A“, které neznamená sčítání, ale – vzájemnou nakloněnost, dokonce dotyk.

Událost vánoc. To se stalo Ježíšem. Boží „plná“ „a“ se naklání k člověku a naplňují jeho „prázdná“ „a“.

To nebude znamenat, že se plní všechna přání člověku. Jde o to: že se dá tušit a prožít vstřícnost, příslib setkání a naplnění. Že se to všechno nerozpíná, nevzdaluje, že se neodtahuje jeden od druhého, že by se to mělo potkat, mohlo, potkalo a potká.

To je vánoční tajemství.

Začali jsme jednoduchými počty, končíme tajemstvím. Tajemství není jako početní příklad. Ten se vyřeší a zmizí napětí kolem něj.

Vánočnímu tajemství – té nakloněnosti člověka a Boha k sobě… která o vánocích začne dávat smysl, se člověk bude pořád divit. Prožijte a užijte si to vánoční tajemství!


Děkujeme za to, že ze strachu před touhou nemusíme cílem jejího naplnění dělat sebe sama. Děkujeme za to, že se nám z lásky přibližuješ.

domingo, diciembre 12, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO


44. svatební šat, pokání
Čáslav 12.12.2010

Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo.Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“ Matouš 22:11-14

»Cuando el rey entró a ver a los invitados, notó que allí había un hombre que no estaba vestido con el traje de boda. “Amigo, ¿cómo entraste aquí sin el traje de boda?”, le dijo. El hombre se quedó callado. Entonces el rey dijo a los sirvientes: “Átenlo de pies y manos, y échenlo afuera, a la oscuridad, donde habrá llanto y rechinar de dientes.” Porque muchos son los invitados, pero pocos los escogidos.» Mateo 22:11-14

***

Nabídka... Znamená, že do života něco vstupuje, nějaká možnost. "Na..." Něco se vám podává. Tady je něco pro Tebe.

Umíte zacházet s nabídkami - (které dostáváte)?
Aby ne! Je doba nabídky! Naprosté převahy nabídky nad poptávkou... Nepřežili bychom, kdybychom se v tom aspoň trochu nevyznali. Jen někdy nás dostanou. Dobře. Jen abyste se dnes nedivili...

***
Když dostanete nějakou nabídku, co děláte?

Ověříte si "autora nabídky". Je důvěryhodný? Je to, co nabízí, kryté? Není to podvodná nabídka? Která chce něco vylákat. Pak je potřeba prozkoumat důvěryhodnost nabídky. Jak se to pozná? Musí být nějak výhodná pro obě strany. Když je jednostranně výhodná, tak je podezřelá. Nejvíc ostražití musíme být, když je příliš výhodná pro nás.
Může být nabídka i jednostranná? Právě takové bývají podezřelé nebo ponižující.
Taky jde o to , jak je velká. Příliš velké nabídky jsou taky zavazující, nebezpečné.
A taky je potřeba se zeptat sám sebe, jestli potřebuji, co se nabízí.

Jak říkám: jsme zvyklí na nabídky a umíme s nimi zacházet.

***
Ježíš vyprávěl o hostině. To podobenství jsme už četli.

V příběhu o Hostině se shrnuje všechno, co se kolem Ježíše dělo. Tohle: Ježíš prostředkuje lidem nabídku. Je to nabídka od Boha. Je jaksi - osudová, rozhodující.
Je to nabídka vlídná - hostina.
Je jednostranná - pozvání i žebrákům. (Co ti zpětně mohou nabídnout?)

Ježíš vyprávěl o Hostině. A pak k tomu jednou přidal zmínku o hostu, který neměl správný (?) šat a byl vyhoštěn z hostiny. Jaký to je problém?
Šat byl znamení slavnosti a úcty k hostiteli. Znamení, že se pozvání přijímá. Prý nebylo docela ani tak nezvyklé dát hostům i šat.
Když to sečteme... Hostina, pozvání bez podmínek, darovaný šat (to se dá jen přijmout, zkazit ani ne...), tak zbývá jen tahle možnost: Host, který neměl slavnostní šat - byl ten, který tu nabídku, která od Boha v Ježíši Kristu přišla nepřijal. Nevstoupil do ní. Určitě ne tak, jak bývalo odpovídající. Možná s výhradami. možná si neuvědomil, co ta nabídka pro něj znamená, co chce a může způsobit - i s ním. V každém případě jde o tohle: je to (nepřijatá) zmarněná nabídka.

***

Tak si uděláme rekapitulaci k Nabídce, kterou znamená Ježíš, kterou "zpřítomňuje" také tento sbor, kterou obnáší naše víra, která platí v každé době, v adventu je možná ještě trochu zřetelnější. Hodně dávejte pozor!

Autor nabídky? Jméno... Jméno nad vše jména. Bůh. Ta nabídka je krytá životem, bytím, vším, co je. Celým světem, každým slunečním paprskem, každou větvičkou stromu, každou sněhovou vločkou, každým úsměvem, ... vším, co vás napadne!
Je pro mě ta Nabídka výhodná? No... co myslíte o Pozvání (z kterého dýchá Láska bez podmínek)?
Je jednostranná? Ano, ale co byste čekali u Takové nabídky?
Je velká? Víc než si dovedete představit. Je naprostá.
Co se chce ode mě? Já "se chci", Já jsem chtěn a žádán. Potřebuji to? No... Ach..., jak!!!

Ještě máte nějakou otázku k té Kristovské nabídce?
Co je k tomu potřeba? Já. Já jsem k tomu potřeba. Je potřeba do ní vstoupit.

Tak jen abychom nepromarnili Nabídku našeho, Nabídku Celého Života.
Nedokážeme v ní žít asi pořád. Budeme taky unavení, smutní, někdy skoro zoufalí. Ale tahle Nabídka - by kvůli Ježíšovi mohla být tou nosnou, hlubinnou, životní.

Prosíme o smysl pro radost, která přichází od Tebe.

bratr farář Pavel Jun

domingo, diciembre 05, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO


43. nepoctivý správce
05.12.2010

Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla. Lukáš 16:8

Pues bien, el patrón elogió al administrador de riquezas mundanas3 por haber actuado con astucia. Es que los de este mundo, en su trato con los que son como ellos, son más astutos que los que han recibido la luz.Lucas 16:8

Jak napadl sníh a díváme se po polích a na zahradu... tak jsou vidět stopy, a z nich se dá usuzovat, jak a kudy se šlo, kudy vedla cesta pro toho nebo toho.
Život se často přirovnává k cestě. Mohli bychom si pro začátek zahrát na stopaře životních cest? Jaké linie stop se dají čekat? A co z nich usoudíte?

a) Linie stop bývá často dost klikatá, cik cak, sem a tam, co usoudíte?
Tady se těkalo, tady se před něčím utíkalo (kličkovalo), nebo se možná lovilo. To je jeden životní způsob: žije se pro přítomnost, v ní a z ní. Teď tohle, teď zase tohle...
Takhle se stopují děti. Cesta dětí je klikatá, jak to přijde, podle toho, co se namane. (Většina stop je takhle?)

b) jakou byste čekali ještě jinou linii stop? Čekali byste kruh? Měli byste.
Prý i když člověk chce jít někam, když se třeba ocitne v poušti a chce se z ní dostat, stejně - když se nemá čeho držet, totiž nějakého bodu mimo sebe sama -, tak stejně nepůjde rovně, stejně se bude stáčet do kruhu, a za čas bude na stejném místě, jako byl. Co vy na to?

c) Co kdyby byla linie stop rovná. Co byste z ní odečetli?
Ten člověk se musel držet něčeho "mimo sebe sama", "nad sebou". Mezi hvězdami si vybral jednu, třeba Polárku, nebo Jižní kříž a šel podle ní. Takový člověk - se k něčemu vztahuje, upíná, za něčím jde. Když je v poušti, má šanci se z ní dostat. Cesta dospělých.

d) Je ještě jiná možnost pro životní cestu? Životní stopy ještš jinak? Logicky ne. Prakticky ano.
Může se stát - že si nejen vyberete hvězdu, která vám pomůže jít rovnou cestou (jako když se potřebujete dostat z pouště), ale... jako když že si vybere hvězda vás. Blížíme se k vánocům, musíte tušit, že tahle možnost je. Tak se to přece stalo vánočním poutníkům. Strhla je vánoční hvězda.
Jak se to projeví ve stopách? Mají velký rozestup - jako když se spěchá, utíká? Nebo jsou zvláštním způsobem lehké? Nebo někdy skoro jakoby (hned) mizely, ztrácí se, nejsou důležité (když to, k čemu se míří je tak Důležité)?

Druhy životních cest podle linie stop:
Klikatá - to když člověk zůstává nenasytným dítětem.
Do kruhu - to když člověk zůstane vázán jen sám sebou.
Přímá. To když člověk dospěje a svůj život upne někam, k něčemu.
Nebo jako když člověk utíká, stopy jsou lehké. To když člověka strhne něco - co je před ním a nad ním.

***
Jak to souvisí s Ježíšovým podobenstvím? Takhle:
Ježíš vyprávěl příběh o nepoctivém správci. Ten příběh se tenkrát vyprávěl mezi lidmi. Pro nás typická politická kauza. Neschopný a bezohledný podvodník, no co...

Ježíš to vypráví, lidé to poslouchají, je jim to povědomé. Co se s nimi může dít?
Může v nich růst rozhořčení? Takový člověk...! Čekají, že Ježíš ho taky odsoudí a že budou moci odejít správně, příjemně, spravedlivě rozlobení.
Nebo jsou někteří opatrnější? Tuší, že příběh může vyústit ve varování? Podívejte se, co se s člověkem stane, když propadne mamonu. Už se z toho nedostane, bude se do toho zaplétat hůř a hůř. Až mu to zlomí vaz.

***
Ježíš ale nakonec správce pochválí, to je jako když ho dá za vzor!
Co to vyvolá v posluchačích? Ne rozhořčení a sebezpytování. Určitě hněv. Co je to dnes s Ježíšem? To se mu nepovedlo. Za cdo tady může chválit!!!

Když necháme odeznít první hněv, objeví se pointa příběhu: teď je potřeba nově postavit svou existenci.
Ježíš na správci chválí tohle: jak v kritickou chvíli začne odvíjet svou existenci - ne z přítomnosti, ale z budoucnosti. Od toho, co přichází. (To je přesně ta poslední životní cesta - jak si hvězda najde vás...).
To, co je teď, je na vodě, ve vzduchu, ve vzduchoprázdnu, v nejistotě, nedůležité... protože teď jde jen o to, co bude, co přichází. Z toho je třeba vycházet, žít.

Co to přesněji znamená, o tom Ježíš ovšem mluvil také, k tomu se dostaneme. Dnes jen to "zastavení" a možná určitý šok pro srdce. Život se může odvíjet, odvíjí od toho co je před námi, nad námi.
Zkušenost s Ježíšem otvírá tuto životní možnost: zaujatost, zajetí (jako když vás hvězda zachycuje a táhne, nese, vede) - které člověka osvobozuje, uvádí do pohybu, lehkého a pevného, o jakém se těkajícím dětem a unaveným poutníkům v poušti nezdá.
To je zkušenost (kterou Ježíš sdílel a sdílí), zkušenost Království Božího. Vyčnívá před námi, nad námi Něco - a náš život už nemá výchozí bod, počátek - ve mně. Dostávám se konečně na skutečnou cestu... Do života... ať byl jaký byl - zazáří hvězda, člověka vezme za srdce, a ... Co všechno to způsobí!
Doba adventní - je zvláštní doba k tomu. A celý život pro to.

Pomoz nám odvíjet život od Tebe.

bratr farář Pavel Jun



domingo, noviembre 28, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO


42. bdění, podobenství o hostině
Čáslav 27.11.2010

Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“ Lukáš 14:15

Al oír esto, uno de los que estaban sentados a la mesa con Jesús le dijo: —¡Dichoso el que coma en el banquete del reino de Dios! Lucas 14:15

***
Představte si. modelujete něco z hlíny, třeba džbán. Která chvíle je nejdůležitější? Začátek? Kolik hlíny naberete. Jakou máte představu o budoucím džbánu? Nebo jak si během práce počínáte? Nebo konec - kdy poslední tah rukou ukončí vznik džbánu...

K tomu otázku: Co je rozhodující chvíle?
Rozhodující chvíle má zvláštní důležitost. Rozhodne: rozhodne o osudu. Uniknu nebezpečí, nebo mě zachytí? Rozhodnu se správně, chytím "štěstí za pačesy"?

Kterou chvíli ve svém životě byste nazvali jako rozhodující? Která chvíle rozhodla - o tom, kde jste teď. Potkání s kterým člověkem. Jako vaše rozhodnutí. Udělejte si revizi - doma.
A teď zkuste zachytit - jakou atmosféru má ta chvíle. Vážnou. Povznášející. Nebo srážející na zem. nebo tu rozhodující chvíli teprve čekáte?

***
I vyprávění příběhu může mít svůj příběh. Podobný příběh, jak vyprávěl Ježíš - o hostině s dvojím pozváním byl v Palestině dobře známý.
Hlavní postavou v něm byl celník (bohatý, ale nepopulární, protože hříšný - jako všichni celníci), který uspořádal hostinu pro honoraci města, asi si chtěl získat jejich přízeň.
honorace města ale jeho pozvání odmítla. Proč asi... nebyl jim dost dobrý.
A celník z uraženosti a vzteku nechal na hostinu pozvat všechny žebráky z města.
Tento příběh má mít dobrou pointu. Kde byste ji viděli? Žebráci se najedli. To je ovšem málo pro poučný příběh. Celníkovi se podařil dobrý čin. I když z vzteku.

Dobrá pointa toho příběhu se týká rozhodující chvíle: příběh se vypráví dál - celník tu noc zemřel a dostal se do nebe! Proč? Protože - v rozhodující chvíli, tedy ve chvíli smrti, udělal takhle šlechetný čin.

Rozhodující chvíle je - chvíle konečná. Tomu se dá rozumět. To je jako když tvarujete džbán z hlíny a poslední dotyky vaší ruky rozhodnou o tom, jaký nakonec bude.
rozhodující chvíle je poslední. Protože to se "uzavře příběh", udělá se poslední dojem, tečka je důležitá.
To je pointa původního příběhu. Každá chvíle je "potencionálně poslední". A může být tím pádem rozhodující. Takže: pozor na to, co právě děláte, může to rozhodnout o všem. Mohlo by se stát, že po dobrém životě byste z dobrého mohli vypadnout. Může se stát i to, že po promarněném životě - skončíte v dobrém. To je ohromná výzva. A jestli vás trochu děsí svou vážností a nárokem - tak je v tom i veliká naděje.

Proto si vyprávěli ten příběh. slyšeli z něho: žijte tak, jako kdyby každá chvíle měla být poslední.
Svým způsobem to naplní život vážností a také něčím povznášejícím. Protože - s tím máme zkušenost - když se žije bez pocitu, že by cokoli v životě mohlo být zdůrazněno jako "rozhodující"... kdy konec znamená jen zmačkání hrnčířské hlíny a její vržení zpátky na hromadu... tak nic nestojí za to...

***
Rozhodující chvíle v původním příběhu byla pro celníka - že pozval žebráky z ulice. Udělal to sice z uraženosti, ale to je jedno. To bylo jeho štěstí.

Ovšem Ježíš - jako vždy ve svých podobenstvích - přesouvá důraz a i když přímo nemusí měnit pointu, tak i ji posouvá.

Posun důrazu: v původním příběhu je hlavní postava celník a rozhodující chvíle se týkala hostiny ve chvíli jeho smrti.
V Ježíšově podobenství ale jde o pozvané. I když nejsou hlavní postavou, tak "fokus" míří na ně.

Posun pointy: to, co přináší (vytváří) rozhodující chvíli, to, na čem se rozhoduje, je pozvání. Ne jen váš čin. Pozvání k hostině, dobré, radostné. K Dobrému, pokojnému spolubytí. to byste neměli propást.

Rozhodující chvíle může být ústím do budoucnosti. Jde o to, co tam přenáší, zve a otvírá cestu.
Ti první pozvaní se nakonec soustředili v přítomnosti na to, co se nedotýkalo budoucnosti, pole, dobytek... co nebylo rozhodujícím momentem, co nebylo "nosné". může to mít osudové důsledky. Mine se to, co opravdu rozhoduje o budoucnosti a o všem.

***
Zkušenost s Ježíšem byla: v něm se dotýká (Boží) budoucnost přítomnosti a dělá z ní rozhodující chvíli. Tento význam pak (pro nás) dostává celý Ježíšuv příběh. Jak se dotýká budoucnost přítomnosti a dělá z ní rozhodující chvíli? Jako dobré pozvání... pozvání od Boha.
Tohle znamená křesťanská - ježíšovská víra: strhává do budoucnosti - jako dobré pozvání. Posvěcuje přítomnost. Jinými slovy: advent.

Prosíme za to, aby se do přítomnosti - našich životů i celého světa dostalo tíhnutí, abychom se dostali do proudu, který unáší k Tobě.

bratr farář Pavel Jun




miércoles, noviembre 24, 2010

Lukasz "Jumper" Firla v Čáslavi



Jumpera (Lukasz Firla), který jako dobrovolník s Christian Peacemakers Teamem dvakrát navštívil irácký Kurdistán a dnes nám v přednáškovém sálu vyprávěl o svém pobytu.
Cílem této organizace působící mimo Irák také v Kolumbii a Palestině je redukce násilí skrze monitorování a zaznamenávání porušování lidských práv ve válečných konfliktech a následné nenásilné aktivity, jako např. doprovázení civilistů či mezinárodní asistence.

domingo, noviembre 21, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

41. hrozící pozdě, definitivní chvíle
Čáslav 21.11.2010

Potom jim pověděl toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl. Řekl vinaři: ‚Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?‘ On mu odpověděl: ‚Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit.‘„
Lukáš 13:6-9

Entonces les contó esta parábola: «Un hombre tenía una higuera plantada en su viñedo, pero cuando fue a buscar fruto en ella, no encontró nada. Así que le dijo al viñador: “Mira, ya hace tres años que vengo a buscar fruto en esta higuera, y no he encontrado nada. ¡Córtala! ¿Para qué ha de ocupar terreno?” “Señor —le contestó el viñador—, déjela todavía por un año más, para que yo pueda cavar a su alrededor y echarle abono. Así tal vez en adelante dé fruto; si no, córtela.” »
Lucas 13:6-9

***
Ježíš vyprávěl o fíkovníku. Jeden rok roste, pak druhý, další a další. A...

Abychom do příběhu mohli snáze vstoupit, budeme si k tomu vyprávět paralelně ještě jeden příběh: Jedete autobusem. Jste na jakési dlouhé okružní vyhlídkové cestě. Dál a dál. Vidíte okolo širokou krajinu, do všech stran a jen horizont - je hranicí. ale jak jedete dál, tak i on se posouvá, a objevují se ještě další možnosti. Ještě je tahle a tahle. I za horami, které byly na obzoru je údolí!
to je život. Tolik možností. Nic se pak nemusí brát tak vážně, smrtelně vážně. Ani žádná ztráta, ani žádné rozhodování. Byly jiné možnosti a další snad přijdou.

***
A pak jednoho dne přijde majitel pole a rozhodne se fíkovník vytnout.

To je jako když autobus dojede do zastávky, zastaví a řidič řekne: "konečná".
Co to vyvolá? Pryč je ta "pohoda" spousty možností, už není žádné "ještě a ještě..." Všechny možnosti pryč. Z bohatství možností Nic.

***
Ten, kdo na vinici pracoval, si vyprosí ještě jeden rok. Ještě jedna možnost.

To je jako kdyby se řidič autobusu opravil a řekl: "promiňte, až příští zastávka konečná".
Změní se něco? Spraví se to? Představte si to. Dokážete se ještě uvelebit v sedadle a užít si to? Nejede se tak jako tak už jen do soutězky? Zdá se mi, že roky se svírala kolem cesty v jakémsi hlubokém údolí, roky už jedu dolů.
Už není volná vyhlídka na ještě a ještě. Už je jen jedna možnost. Pocit nekonečného bohatství se s ní asi nevrátí? místo něj zůstane jen pocit sevření?
Nebo se objeví pocit výjimečné důležitosti!!! Pro danou chvíli.
To "ještě" jedna zastávka neznamená jen poslední "odklad". Spíš může znamenat "teď rozhodnutí". Už teď se rozhoduje. I když až příští je "konečná", teď jsou (naposledy!) dvě možnosti a to naplňuje přítomnou chvíli velkou závažností. dá se buď vysednout nebo jet dál.

Říkává se "poslední nabídka", ale tady je přesnější "definitivní nabídka". "Finis" je konec, "de" je "od", znamená to tedy "od konce". Nabídka daná na dohled před koncem nabídka a s ní možnost a nutnost rozhodnutí.

***
Vyprávěli jsme si paralelně o cestě autobusu, ale nebyl to paralelní příběh k příběhu fíkovníku. Přesto nám může pomoci pochopit - obrazem otevřených možností a pak situací jedné stanice před konečnou - jaká atmosféra se objevila kolem Ježíše a co to může znamenat pro nás.
To je to, co se dělo kolem Ježíše. Definitivní nabídka. tohle dává Ježíš prožít: dává prohlédnout ke Konci, až tak, že se objeví jakoby "na krok".
A přítomnost se v potkání s Ježíšem musí prožít tak: tohle je Poslední nabídka Milosti, pak už nebude. Zbývá buď přijmout nebo nepřijmout.
A i když ta nabídka otvírá cestu dál (je to přece jen Milost), tak už ona (ta nabídka) je definitivní. Protože po ní už nebude. rozhodnout se proti ní znamená ztratit ji navždycky. Tedy (tím) je přítomnost nekonečně důležitá.
Neznamená to " jen sevření" (dopadá na nás Konec), znamená to obdarování přítomnosti Významem. A sevření nemusí být ani ze strachu o ovoce, nejde jen o ně, jde o to, z čeho může vyrůst - a to je milost, která je na Konci skrze Ježíše vidět.

***
Jsme bohatá doba, máme bohatství možností a stojíme o ně. Nenávidíme omezení, sevření a tlak. Přesto si žijí dost plané (skoro jalové) životy, všimli jste si?

Může se stát to zatížení přítomnosti - jako když se octnete na jeden krok od Konce a je nutné rozhodnutí a to rozhodnutí tím má nesmírnou závažnost. Není už jen lehké, lehkomyslné rozhlížení se po možnostech, protože teď... Naposled je to na rozhodování.

Tedy: Rozhodující chvíle je Konec.
Prohlédnutím ke Konci se ten význam, to rozhodnutí přesouvá "do života". To se nám
stalo Ježíšem. (Život křesťana není rozevlátý, ale velmi soustředěný!).
Nemusí to být svírající a děsivé. Když to prohlédnutí ke Konci zahlédne Milost, to samo od sebe přinese ovoce. Je k údivu - jaké!

Děkujeme za to, že náš těkající pohled soustředíš znovu na Ježíše.

bratr farář Pavel Jun