Páginas vistas en total

domingo, enero 17, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO -PALABRA DEL DOMINGO

02. nyní (je doba spasení)

Čáslav 17.01.10

Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: „Což to není syn Josefův?“ Lukáš 4:16-22

Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a “Bůh navštívil svůj lid.“ A tato zvěst se o něm rozšířila po celém Judsku a po všem okolí.
O tom všem se dověděl Jan od svých učedníků. Zavolal si dva z nich a poslal je k Ježíšovis otázkou: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Ti muži k němu přišli a řekli: „Poslal nás Jan Křtitel a ptá se: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak. Odpověděl jim: „Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží. Lukáš 7:16-23

Todos se llenaron de temor y alababan a Dios.—Ha surgido entre nosotros un gran profeta —decían—. Dios ha venido en ayuda de su pueblo. Así que esta noticia acerca de Jesús se divulgó por toda Judea y por todas las regiones vecinas. Los discípulos de Juan le contaron todo esto. Él llamó a dos de ellos y los envió al Señor a preguntarle:—¿Eres tú el que ha de venir, o debemos esperar a otro? Cuando se acercaron a Jesús, ellos le dijeron:—Juan el Bautista nos ha enviado a preguntarte: “¿Eres tú el que ha de venir, o debemos esperar a otro? En ese mismo momento Jesús sanó a muchos que tenían enfermedades, dolencias y espíritus malignos, y dio la vista a muchos ciegos. Entonces respondió a los enviados:— Id y contadle a Juan lo que habéis visto y oído: Los ciegos ven, los cojos andan, los que tienen lepra son sanados, los sordos oyen, los muertos resucitan y a los pobres se les anuncian las buenas nuevas. Dichoso el que no tropieza por causa mía. Lucas 7:16-23

Fue a Nazaret, donde se había criado, y un sábado entró en la sinagoga, como era su costumbre. Se levantó para hacer la lectura, y le entregaron el libro del profeta Isaías. Al desenrollarlo, encontró el lugar donde está escrito: «El Espíritu del Señor está sobre mí,por cuanto me ha ungidopara anunciar buenas nuevas a los pobres.Me ha enviado a proclamar libertad a los cautivosy dar vista a los ciegos,a poner en libertad a los oprimidos, a pregonar el año del favor del Señor.» Luego enrolló el libro, se lo devolvió al ayudante y se sentó. Todos los que estaban en la sinagoga lo miraban detenidamente, y él comenzó a hablarles: «Hoy se cumple esta Escritura en vuestra presencia.» Todos dieron su aprobación, impresionados por las hermosas palabras que salían de su boca. «¿No es éste el hijo de José?», se preguntaban. Lucas 4:16-22

"Teď". Když se řekne "teď" - jaké to je? Jak vám to zní?

-"Teď" může znamenat začátek. Rozběhne se čas. Teď! Ozval se pláč, dítě už je na světě. Teď! Startovní výstřel. Běžci strnulí na startu vyběhnou. Jaké je "teď", když znamená začátek?
Něco začíná. To, co nebylo je. To, co strnule čekalo na svou šanci - se rozběhne. To je asi dobré. Je to vždycky dobré? Není. "Teď" - jsem objevil na svém těle... "Teď" jsem udělal něco, co... nemohu vzít zpět.

-"Teď" může znamenat také konec. Zastaví se čas. Dead line. "A dost". Konec. Jako rána sekyrou. Něco se utne.
Jaké je "teď", které znamená konec? Je to děsivé. Když něco končí...
Ale může to být také úlevné. Teď přestala bolest, poslední slza vyplavila smutek.
"Teď" je hranice, zářez v čase. Začátek nebo konec. - Jak je vám bližší, přirozenější, jak mu rozumíte víc? Říkáte si častěji: "teď" (s tímhle končím). Nebo "teď" (začnu znova)?
- A myslíte, že se dá říci "teď" tak, aby znamenalo začátek a konec najednou? Napadne vás nějaký příklad? V opačném pořadí se dnes říká často! "Teď"... končím s tebou a začínám s tebou.

***

Letos jsme začali procházet Ježíšovými podobenstvími. Dají nám ohromnou šanci: dostat se k Ježíšovi - autentickému, nepřekreslenému, původnímu... nejblíž, co to jde.


Na nejznámější Ježíšova podobenství si hned vzpomenete. O dvou dlužnících, o hostině, o rozsévači, Samaritánovi... Ale tato vyprávěcí podobenství nejsou ze situace Ježíšových "prvních dnů". Jsou už ze situace "dalších dnů", v kterých se Ježíš už dostal do sporů, musí evangelium obhajovat nebo vysvětlovat. Projdeme si jimi. Ale nejprve několik nedělí... to nejpůvodnější.

Když Ježíš začal kázat, mluvil příměji a kratčeji. Stačila mu jedna věta. Na celé kázání. "Dnes se splnilo toto písmo, které jste právě slyšeli."

Vlastně - vždyť Ježíšovi stačilo jen jedno slovo. To "dnes se splnilo...", to se dá říci jedním slovem: "teď". to je Ježíšovo nejkratší kázání. "Teď". Souhrn všech jeho kázání. Vyjádření toho, co se kolem něj dělo.

***

Jen: Jak Ježíš to slovo říkal, jak znělo? Jeho "teď"... bylo zvláštní. Bylo takové... Byl v tom "konec". A taky "začátek". Najednou. (Jak jsem se na to ptal).

Ale aby "teď" jako konec a začátek bylo pravdivé, tak to dosud znělo jako "potopa". "Jeden svět skončil, druhý, jiný začal". Pravdivě se nedá říci tak lehce, jak se o to dnes leckdo pokouší.
Ježíšovo "teď" však - i když znamenalo konec i začátek, neznělo vůbec jako "potopa".
Konec. Se slepotou, hluchotou, malomocenstvím, otroctvím, vinou, samotou, pláčem. Ale přitom ne konec s tím, kdo byl slepý, hluchý, malomocný, v otroctví, kdo se provinil... Zachytili jste tohle?...

Ježíšovo "teď" muselo znít přes všechen důraz hrozně jemně, velmi tiše a neskutečně dlouze. Lidé při něm tušili: To, co bylo ke konci, skončilo, ale my s tím neskončili. To, co působilo naši strnulost, bezmoc, samotu, skončilo, ale my s tím nekončíme. A to je nový začátek.
Ježíš říkal "teď" tak - že to nebyl jen zářez v čase, že to znamenalo - ne jen konec, ani jen začátek, ale konec i začátek najednou, a nebyla to potopa...
"Naplnění času" tomu začali říkat teologové. A také přitom rádi mluví o "věčnosti".

Ježíš říkal to "teď..." často také jako: "přiblížilo se Království Boží". Svět, oddělený od Boha, který čeká "teď", a sice to konečné (soud, potopu), prožije "teď", kterým se začíná, aniž by se to, co mělo skončit (a s tím všichni tím postižení, poznamenaní) docela odepsalo.
"Teď" ani jen jako začátek ani jen konec. "Teď", ne jako hranice, oddělující to, co bylo a to, co bude.
"Teď", v kterém se děje potkání, "teďů, které svazuje...(odpuštění), přemosťuje mezi tím, co bylo a bude, lidmi a Bohem. Ježíšovo "teď" svazuje Boha a lidi, minulost a budoucnost. Otvírá se nový začátek, který do sebe zve, vtahuje a může pobrat - všechny, kteří měli skončit. "Teď"!

Děkujeme za to, že svou Láskou pro nás vytváříš most mezi tím, co bylo (a leccos nemělo být) a tím, co bude. Mezi námi a Tebou.
bratr farář Pavel Jun

No hay comentarios: