Páginas vistas en total

domingo, junio 20, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

25. pohoršení II, vinice, vinaři
Čáslav 20. 6. 2010

Marek 12:6-9 Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: `Na mého syna budou mít přece ohled. ´ Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: `To je dědic. Pojďme a zabijme ho a dědictví bude naše! ´ A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice. Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným.

Le quedaba todavía uno, su hijo amado. Por último, lo mandó a él, pensando: “¡A mi hijo sí lo respetarán!” Pero aquellos labradores se dijeron unos a otros: “Éste es el heredero. Matémoslo, y la herencia será nuestra.” Así que le echaron mano y lo mataron, y lo arrojaron fuera del viñedo. »¿Qué hará el dueño? Volverá, acabará con los labradores, y dará el viñedo a otros. Marcos 12:6-9


Vstupní otázka: Co vás vyvede z míry, z rovnováhy? To člověka musí něco překvapit. Údiv. Jste rádi, když se to stane?

***
Čteme Ježíšova podobenství a zkoušíme objevit, co se to dělo kolem Ježíše, protože tušíme, že v tom se začalo dít něco neskonale, nesrovnatelně Dobrého.
Vypozorovali jsme v posledních týdnech, že se kolem Ježíše objevil také hněv. Proč? A co s ním Ježíš udělá?

Co je vlastně hněv? Je víc druhů vyvedení z míry, údivu, překvapení. Hněv je jeden z nich.
Jak byste přepsali hněv do slov? Třeba tak: „Tak tohle tedy ne!“?
Hněv je rozhořčený údiv nad tím, že se něco vzepře očekávání, tomu, jak by to mělo být „ve světě srovnané“, nad tím, co se děje: „co je tohle!“, „tohle přece být nemá, to není správné, to je nespravedlnost“.
Často je hněv osobně vázán. Děje se něco proti mně, objevuje se překážka na mé cestě, je to jinak, než jsem chtěl a počítal, jsem tím poškozen – a tak se objeví hněv.

***
Kolem Ježíše byli také rozhněvaní lidé. Na jiskřících očích jim to bylo vidět, a řekli by vám to: „tak tohle ne!“

Kdybyste se jich ptali – „a co vlastně ne!“, co je tak rozhněvalo, tak by mluvili o lidech, kteří se tlačili kolem Ježíše. Celníci, ženy se špatnou pověstí a různí další.
Tohle přece ne! Tohle přece není spravedlivé. Aby tihle lidé… po všem, co mají za sebou a na sobě a na rukou a tak – měli mít pocit, že takhle – „beze všeho“ mohou k Bohu. Takhle otevřený přístup k Bohu, to přece ne.
Co by vám asi neřekli, ale co se nedá přehlédnout, je, že to je pro ně taky osobní. Oni si připadali jako ti, kteří vedou lid, jsou „první“ v řadě. A najednou je předejdou tihle? „Tak to Ne! Spravedlivé to není, a vůči nám už vůbec ne.“

Co s tím Ježíš bude a může dělat? Čím „uhasí jejich hněv“? Zvláštním pozváním? Vysvětlováním?

***
Ježíš jim vypráví příběh o vinařích, kterým byla svěřena vinice, ale které napadlo, že by jim vinice mohla patřit… a chovají se pak nespravedlivě. Při poslouchání příběhu musel narůstat údiv-hněv: vinaři vyženou posla, pak zbijí posla, pak zabijí jediného syna! Tohle ne!

Ale na konci, když hněv dozraje, se objeví tušení: ale – nebylo to o nás?
My se divíme-hněváme, že vinaři takhle… ale to jsme my… rozhněvali jsme se na sebe! Mysleli jsme, že jsme dobří správci svěřené vinice – Izraele. Ale ono to může být takhle… že ji chceme ukrást Bohu…
Zvláštní chvíle. Stáli kolem Ježíše, v sobě hněv nad tím, co se to děje kolem Něj za nespravedlnost, pak se k tomu hněvu při vyprávění příběhu o nespravedlnosti přidá hněv, který se nakonec obrátí proti nim samotným!
Jejich údiv-hněv se obrátil proti nim samotným. (Jak se to stalo Davidovi vyprávěním o ovečce). Dvojité vyvedení z míry. Co to způsobí?
Když se pošlou dva ohně proti sobě – pamatuji si z indiánek, tak se může stát, že se oheň zastaví. Neděje se něco takového teď kolem Ježíše?
Je to hodně riskantní obrátit údiv-hněv proti těm, kteří se hněvali na jiné. To může být takové překvapení nebo až tak nesnesitelná bolest, že – nikdo neví, co se všechno může stát.
Může se ale stát, že v člověku ten pocit hněvu povolí!!! A člověku je tak, jako když vstupuje do chrámu. Bez do sebe ponořené samozřejmosti. S pokorou a úžasem, že „při tom mohu být“.
Tedy: Ježíš zacházel s údivem-hněvem kolem sebe zacházel ještě jinak, o tom budeme mluvit od příště. Ale několikrát to asi udělal i takhle… Obrátil hněv rozhněvaných proti nim samotným.

***
Co my? Moderní je nenechat se vyvést z míry.
Rozhněvá nás nespravedlnost, překrucování pravdy? Nikdo se tím nechce trápit. Udržujeme se v „pohodě“.
Spíš jsme už docela „jen osobní“, zajímá nás jen naše vlastní cesta, a rozhněvá nás už jen to, co se nám postaví do cesty.

Nestaví se nám Bůh do cesty?
Jaký příběh bychom potřebovali slyšet, aby se člověk udivil-rozhněval: tohle přece nejde. Takhle být sám pro sebe, jít jen po svém. A v takové lhostejnosti.
Možná by nám stačilo málo (kdybychom slyšeli), možná stačí Ježíšův příběh, který je příběhem o tom, že se Bůh staví lidem do cesty. A když ho slyšíte do konce (ke kříži), mohl by se objevit hněv, který se obrátí nakonec proti nám… A pak… (docela na Konec) by člověk mohl aspoň sám sobě říci: tak tohle opravdu není spravedlivé! Díky Bohu.

Děkujeme za to, že se nám stavíš do cesty… vždyť my už… byli tak sami.
bratr farář Pavel Jun

No hay comentarios: