Páginas vistas en total

domingo, agosto 22, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

28. Pohoršení (IIId)
Čáslav 22.08.2010
I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.‘ Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit.
Lukáš 15:20-24

Así que emprendió el viaje y se fue a su padre. »Todavía estaba lejos cuando su padre lo vio y se compadeció de él; salió corriendo a su encuentro, lo abrazó y lo besó. El joven le dijo: “Papá, he pecado contra el cielo y contra ti. Ya no merezco que se me llame tu hijo.” Pero el padre ordenó a sus siervos: “¡Pronto! Traigan la mejor ropa para vestirlo. Pónganle también un anillo en el dedo y sandalias en los pies. Traigan el ternero más gordo y mátenlo para celebrar un banquete. Porque este hijo mío estaba muerto, pero ahora ha vuelto a la vida; se había perdido, pero ya lo hemos encontrado.” Así que empezaron a hacer fiesta.
Lucas 15:20-24
Pokusíme se dnes otevřít velmi známý příběh. V přípravě pro to - pár slov o rovnováze, využití a zneužití a změně.
máte rádi rovnováhu? Jaké to je, když člověk ztratí rovnováhu, když se hodně nakloní, vychýlí...? Nic moc. Ztratí vládu nad situací. Je vyveden z míry. Chytá se kdečeho, aby znovu rovnováhu získal.
Zneužití je - nepatřičné využití něčeho, někoho; k jinému účelu, než to mělo být, pro vlastní prospěch, k něčemu špatnému.
Co se dá zneužít? Situace.
Hloupost, pomalost, naivita toho druhého.
Dá se zneužít velkorysost, dobré srdce? A láska? Zlodějů srdcí po tomhle světě chodí... Všechno se dá nepatřičně využít - zneužít.
Změna. Kdy se stane změna s člověkem (k lepšímu)? Když začne přemýšlet? Kdy mu někdo něco řekne? Když ho potká něco dobrého? Spíš když ho potká něco zlého?
°°°°°°
můžeme otevřít Ježíšův příběh otázkou, která se nabízí: Nezneužije mladší syn situaci (která nastala po jeho návratu)?
Od začátku byl syn podezřelý. Je bezohledný (nechává s klidem rodný dům, tradici, všechno za sebou), sobecký; je lehkomyslný a marnotratný (nemyslel na budoucnost, nehospodařil, užíval si, pohyboval se ve špatné společnosti) a jak dopadl!
Mohl by situaci návratu zneužít.
Odpuštění se dá přece také zneužít. Odzívnout. Takže co jsme si, to jsme si... Nemohl by se dostat i k otcovu majetku a promarnit ho? To ho otec nepodrobí žádné zkoušce,
Mladší syn mohl situaci návratu domů zneužít. Starý mladší syn by to asi udělal.
Aby to neudělal, to by se musel změnit.
Jakže se děje změna? Syn si sice sáhl na dno. Musí to ale změnit člověka? Může v něm jen narůst hořkost a hněv vůči všem ostatním.
Změnil se vůbec? I jeho úvaha o návratu byla velmi pragmatická. Změnil se... Jak se to může stát?
°°°°°°
Co se nedá zneužít? Co se nedá "jen využít". Co je víc než cokoli; co mě přesahuje; před čím člověk užasne, ustrne; co ho tím vychýlí z rovnováhy... a nedojde už na otázku - co já? - co z toho budu, mohu mít? Protože tohle je nesrovnatelně víc, než by mě napadlo. A až když tohle člověku dojde, tak se promění. Prožije přijetí sebe sama (ne jen přijetí něčeho do svého života).
To je zkušenost s Ježíšem. Milosrdenství Boží (za světem, nad světem) je takové..., nekonečné, že člověka nemůže napadnout, že tohle by se dalo a mělo využít. Vychýlí to z rovnováhy. To je víra, naděje, láska, blažené, užaslé vychýlení z rovnováhy. Nevejde se vám to do srdce, nemá to hranice... Nedá se to k něčemu použít. S tímhle já nic - nemohu dělat... to tu prostě je a přijímá mě to do sebe a já do toho přepadávám, a ono mě to nese.
Nejde (teď) jen o to, co chci a mohu já. Jde o to - že někdo, někdo chce mě!!! to je podstata toho, co se dělo kolem Ježíše. Láska, která vychyluje z běhu za svým, která se nedá zneužít, to by prozradilo jen, že ji člověk nepotkal...
°°°°°°
Žijeme v době, kdy osobní rovnováha je velmi důležitá a silná. Aby nás něco vyvedlo z míry... to se nestává, to nechceme. Dobré umíme (učíme se, jsme zvyklí) co nejlépe využít. Zlému, nepříjemnému se pokoušíme vyhnout. Že nejde jen o to, co chceme nebo nechceme my, že je možnost, že Někdo - Bůh, chce nás... to - kdo to připouští?
Možná proto je náš život vzdor bohatství jaksi prázdný. Bez hluboké Radosti. Asi i bez Lásky.
A proto míváme daleko k Bohu. Protože to, co je z Boha, co souvisí s Bohem, se využít (neřku-li zneužít) nedá. Tak je to velké, mocné, dobré... Nejde o to, co já chci a co bych s toho mohl mít, ale že já jsem chtěný. A tohle je Jediná Věc, která člověka opravdu mění. (Ale nejde jen o to...).
Odpusť nám, že všechno stahujeme k sobě. Vztáhni nás k sobě.

bratr farář Pavel Jun


No hay comentarios: