Páginas vistas en total

domingo, enero 24, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

03. svatba

Čáslav 24.01.10

Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: „Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“ 19 Ježíš jim řekl: „Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit.Marek 2:18-19

Al ver que los discípulos de Juan y los fariseos ayunaban, algunos se acercaron a Jesús y le preguntaron:—¿Cómo es que los discípulos de Juan y de los fariseos ayunan, pero los tuyos no? 19 Jesús les contestó:—¿Acaso pueden ayunar los invitados del novio mientras él está con ellos? No pueden hacerlo mientras lo tienen con ellos. Marcos 2:18-19


Radost.
Co je radost? Jak byste ji popsali?
Jako lehkost, jako křídla, jako odplynutí mraků z oblohy, jako když se uvolní kry na řece a odplouvají, jako když spadne tíha ze zad, jako když vyjde nádherné slunce, jako pocit: takhle to má být...

Jak dáváte radost najevo?
Poskočíte si, výsknete si, přivřete oči, uděláte (si) oslavu, mnete si ruce?

Hledáte radost. (Neptám se.)
Kde? Jak? Z čeho ji míváte?
Ze sebe. Když se mi něco podaří.
Ze situace. Když se ukáže jako dobrá.
Z druhého člověka.

Radost doprovází objev: "je to dobré". Radost je doprovodný jev tohoto objevu, této zkušenosti.
"dobré!"


Tak: co je dobré?
Škoda, že nemáme tu perspektivu, z kterého Bůh říká paušálně po každém dni stvoření: je dobré. Něco pro nás dobré někdy je, něco není..., často není.

Co je nejvíc dobré? Co by bylo na "špici žebříčku toho, co je dobré, co probouzí radost"?
Vzájemná radost. To je násobená radost!
Já mám radost z Tebe a přitom vidím, že Ty máš radost ze mě. TO JE! Tomu se nic nevyrovná!
Radost ze dvou pramenů.

Jen si takovou radost moc neužijeme.
Přiznám, že často z druhých nedokáži mít radost. A to se nedá poručit. Vidím na nich, co by mohlo a mělo být jinak.
Sám ze sebe radost taky nemívám, když na sebe vím..., jak by ji mohl mít ten druhý.
Jsem zvyklý srovnávat (a když srovnáváte, tak se vždycky najde něco špatného).
Je hodně "výhrad", "podmínek", které mi brání říci "je to dobré". To bych musel být slepý nebo hloupý. Nechce se mi hrát divadlo pro druhé (keep smailing) a tvářit se, že mně život tak dobře slouží, že mě nic z míry nevyvede.

Neužijeme si moc vzájemné radosti, ale je to největší radost, největší dobro - vzájemná radost. Já mám radost z Tebe a Ty ze mě. A oba to víme.


Procházíme Ježíšovými podobenstvími.
Zatím jen spíš "obrazovými slovy", která jsou patrně nejstarší, nejpůvodnější. A pokušíme se skrze ně odhalit - Co se to kolem Ježíše dělo...

Dnes slovo o svatbě. Ježíš mluvil o svatbě, o ženichovi a nevěstě... víckrát. Je to velmi dobrá nápověda pro To, co se kolem něj děje.
Podstatou svatby je - vzájemné zalíbení, láska, vzájemná radost, ženicha z nevěsty a naopak a vstupování z této radosti (lásky) a s ní do trvalého vztahu.

To je dost přesně popsáno to, se děje kolem Ježíše: Bůh má radost z lidí, lidé mohou mít radost z Boha.
Ještě si pamatujete to vánoční: "Bůh v nich (v lidech) má zalíbení".
A vstupuje se do vzájemného vztahu: Bůh s lidmi a lidé mohou s Bohem ("přiblížilo se Království Boží").

Ježíš o tom mluvil s takovou bezpodmínečností a tak to bylo kolem něj jednoznačné a zřetelné a pevné, "neustupující", že to prolamovalo zábrany všech výhrad, srovnávání a podmínek.
Mít vzájemnou radost s Bohem... to je nejlepší, co se může stát, to je víra.

Děkujeme za to, že vzdor... lecčemu z nás máš radost. Asi ne proto, že bychom byli skvělí, dobří. To bude z lásky!
bratr farář Pavel Jun