Páginas vistas en total

domingo, febrero 07, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - ŽEŃ 2-COSECHA 2

Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni. Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne. Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete.“
Jan 4:35-38

¿No decís vosotros: “Todavía faltan cuatro meses para la cosecha ya el segador recibe su salario y recoge el fruto para vida eterna. Ahora tanto el sembrador como el segador se alegran juntos. Porque como dice el refrán: Üno es el que siembra y otro el que cosecha. Yo os he enviado a cosechar lo que no os costó ningún trabajo. Otros se han fatigado trabajando, y vosotros habéis cosechado el fruto de ese trabajo. Juan 4:35-38

°°°°°°
Sít a žnout. Sít a sklízet. Sít a žnout.
I když jste nepracovali na poli, tak to znáte, tak víte, že to tak je v životě každého člověka. A říká to, co je na životě tajemného, krásného a hrozného.

Když sejete, tak vložíte do země něco, zrno, a ono z toho něco dalšího je, vznikne, vyroste.
To je krásné, závratné a hrozné - podívat se na vzrostlé pole. Tohle jsem způsobil já?!
Působíte opravdu víc, než si myslíte. Sejete (něco působíte, vyvoláváte - slovem i pohledem, činem i opomenutím...). A žnete, sklízíte, vrací se vám to.
Tak jde čas, takhle jsme v životě, v čase. Jako rozsívači. Sejeme (něco působíme) a (po nějakém čase) sklízíme (vrací se nám to zpět). Někdy to je pro život, někdy pro radost, a někdy i pro stud.

°°°°°°
Sít a sklízet. Ale není to beze zbytku spravedlivé (často vůbec). Taky se stává - že zasejete a už nesklidíte. Sklidí to někdo jiný. Něco vyvoláte, a poznamená, potká to jiné, odnesou to jiní.
Stačí si vzpomenout na to, co jste vložili do dětí. Nebo... Stalo se to častěji, než si uvědomujeme. Jaké to je? Jaký z toho máte pocit? Když to bylo dobré, tak i zadostučinění. Nebo smutek (že se nedožiji žní). Když je to zlé, tak trochu zahanbení (tohle pro mně zůstává). Přiznáte i trochu úlevy (ještě že mě to mine)?

A naopak taky někdy sklízíte, co jste nezasili.
Potká vás to, co způsobil, vyvolal, začal někdo jiný. Jaké to je? Někdy to je k vzteku, někdy je člověk vděčný a rád.

°°°°°°
Snažíme se přijít na kloub tomu, co se dělo kolem Ježíše, protože - co To všechno způsobilo, co to vyvolalo, jak se to dostalo až k nám a...

Zatím je nám jasné: Ježíš říkal "teď" (spíš dával zvláštním způsobem prožít), a my tušíme už, jak. ("Léto milostivé", "svatba", "žeň"). Dnes by se to mělo ještě víc otevřít.

Ježíš mluví o Velké žni a o společné radosti sejících a žnoucích.
Co je to za pole a projekt, v kterém se seje a sklízí, že tam je takhle bezvýhradná radost sejících a žnoucích a ještě jakoby společná !!!

Je to jasně dobrý projekt.
Není tam hořkost a závist - že někdo jiný to sklízí. Není tam pocit provinění - sklízím z práce jiného. Je tam společná radost.
Musí to být společný projekt - všech a pro všechny a přitom všechny přesahující. Životy všech naplňující. Nesejí (a nesklízejí) jen pro to, aby žili!

Takhle to bylo kolem Ježíše: to, co prožíváme "rozepjaté do křehké nitě času", se najednou jakoby zhustilo, přestalo se to měřit, najednou bylo patrné: Je to Boží projekt (celý tento svět - je Boží pole), jeho předběžné jméno je třeba "stvoření", nebo lépe "Království Boží". A v tom projektu lze (má) dojít smíření, protože potkání a naplnění životů všech lidí. Tahle krásná perspektiva se u Ježíše otvírá. Na život, na setby a žně, na to, co působíme, dáváme působit a k čemu to nakonec vede.
Jiná možnost asi není - k tomuhle se dostat. Nechte se k tomu pozvat a do společné radosti.

Děkujeme za to, že nemusíme žít jen abychom žili. Že můžeme žít pro radost - takovou, která spojuje a která slibuje naplnění.
bratr farář Pavel Jun