Páginas vistas en total

domingo, febrero 14, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - ZNAMENÍ FÍKOVNÍKU

I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása. Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat. Abakuk 3:17-19

Aunque la higuera no dé renuevos,ni haya frutos en las vides;aunque falle la cosecha del olivo,y los campos no produzcan alimentos;aunque en el aprisco no haya ovejas,ni ganado alguno en los establos; aun así, yo me regocijaré en el Señor,¡me alegraré en Dios, mi libertador! El Señor omnipotente es mi fuerza;da a mis pies la ligereza de una gacelay me hace caminar por las alturas. Habacuc 3.17-19

»Aprended de la higuera esta lección: Tan pronto como se ponen tiernas sus ramas y brotan sus hojas, sabéis que el verano está cerca. Igualmente, cuando veáis que suceden estas cosas, sabed que el tiempo está cerca, a las puertas. Marcos 13:28-29

Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. Marek 13:28-29

°°°°°°
Máte rádi zimu? Nebo jaro? Nebo léto? Nebo podzim?

Zima může být pěkná. Ale kdyby byla pořád zima... Zima je období, které se nakonec musí přežít. Žít nastálo v zimě, to se nedá. Z čeho by se žilo? Taky si pamatujete tu chvíli, kdy zima končí, kluci vytahují kola a míč a ... přijde jaro.
Jaro je krásné, všechno raší, je čisté, plné naděje. Je potřeba zasít. Trochu víc práce. Možná i proto - je člověk rád, když se objeví léto.
Léto je krásné, dopřejeme si, dovolíme trochu klidu, prázdnin. A pak přijde podzim.
Podzim je dobrý, sklízí se úroda, aby bylo přes zimu, vlastně do příští úrody z čeho žít. Ale už se v něm ozývá zima.

Vyberte si. Zima , jaro, léto, podzim... Vaše období je... V Palestině by měli snazší výběr. Měli vlastně jen dvě období. Zima, totiž období dešťů. Potom léto, období rychlého růstu a sklizně. Prý přes jeden den nastala změna zima - léto.
Vyberte si... Že doopravdy ale nemáme na výběr? Protože ten koloběh se nedá zastavit. Unáší nás to rokem i celým životem takhle: Jaro, léto, podzim, zima.

Tak aspoň: kdybyste měli v tom koloběhu udělat zářez - znaménko, podle kterého se budete orientovat (aspoň pocitově) - teď nás to unáší k... (tomu bodu, zářezu, to je dobrý pocit) a teď od něj (to je smutné) - kam byste to znaménko dali? Co je "to nejlepší"? Které období? Váháte?

Všimli jste si, že se snažíme žít, jakoby byly stále žně? Naše znaménko by bylo asi pozdní léto, začátek podzimu, žně prostě. Neustálé žně. Všechno teď, hned,(bez čekání, a možná bez úsilí), všeho dost a to pořád.
Jak si to vysvětlujete? Napadlo vás, jestli to není z beznaděje, nebo jsme zůstali dětmi, nedokážeme čekat, odříci, zatnout zuby, nebo...? Nebo je jen prostě ta možnost - mít čerstvé ovoce i v zimě.

°°°°°°
Zkoumáme - co se dělo kolem Ježíše, že to tak - změnilo svět, a dostalo se to až k nám... a my... si s tím třeba někdy nevíme docela rady, ale tušíme v tom "perlu", něco nesmírně vzácného, co by mohlo být rozhodující i pro náš život a celý vesmír...

Zjistili jsme zatím najisto tohle: Ježíš dával najevo - "Teď". Okamžik přítomnosti před Ním je Důležitý, ba rozhodující. (To ukazují všechna obrazná slova, kterými jsme dosud prošli: léto milostivé, svatební hostina, žně). "Teď"... Nedává tím Ježíš zářez (to znamení), po kterém jsme se ptali? Nejdůležitější chvíle v (kolo)běhu času. Kam přesně ho dá?

Dnes jsme četli o znamení fíkovníku.
Fíkovník byl v Palestině vyjímečný strom, shazoval listí na zimu. Byl jakoby suchý. A potom na něm pak bylo hodně vidět - že přijde (možná už přes noc) léto. Nalévají se pupeny, raší listí. Fíkovník: znamení přicházejícího léta, dobré doby.
Ježíš dává to znamení, ten zářez, těsně před léto, jen malinko dřív, než bychom ho čekali? Už, už, už, skoro, ještě ne, ale už co nevidět..."
Ježíšovo "Teď" je "těsně před tím" než se to překlopí. Překlápí se to - ze zimy do léta. To je přesně ten pocit, který kolem Ježíše měli. "On je to znamení".

°°°°°°
Jenom: co to bude znamenat? A co způsobí ten zářez? Jenom smutek - až čas bude lidi (Ježíšovy přátelé) odnášet dál "od toho znamení" (po Ježíšově smrti)? Ne. Nejde jen o zářez v koloběhu života (dějin). Mnohem víc se děje. Prozrazuje to očekávání, které se pak silně objevilo: že se docela zastaví koloběh času.
Stalo se to? Vystoupí lidé z toho koloběhu (roku), z těch koloběhů (roku, života, dějin)? Ježíš je "můstek" k tomu?
Jen trochu jinak. Stalo se "dělení". Rozetře malý letokruh roku, větší letokruh našeho života a ukáže se pod tím "ne koloběh, ale linie skutečného času".
Člověk si připadal beznadějně uvězněný v malém koloběhu roku, ve velkém životním, které "nosí stále dokola, než vyhodí z kola". A teď se to rozestře - a lze pod tím, za tím vším zahlédnout ještě jiný běh času - který není pořád dokola, který je spíš linií s cílovým bodem... a ten je už už... skoro na dotyk. A je místo, znamení, které to připomíná - tenhle blahoslavený rozestup času. A to je Ježíš.

°°°°°°
Tak: Máme malý okruh našeho "letokruhu" (ve velkém stromě). Nezastavíme ho ani znamením "stálé žně". Máme větší letokruh našeho života. Posouvá nás to... A není to zoufalství - že nás dostane zima...
Jsou to jen malé kruhy ve velkém posunu Božího světa. Ten je víc přímý, než by nás napadlo. Do něj přes Ježíše smíme patřit. Překlápí se už "do léta". Do "Božího času".
Jde o to: Nepropadnout docela běhu času, jak se nám nabízí. A nepřehlédnout to Znamení (Božího času, léta!), které v kolobězích našich životů platí pro každou chvíli, pro "kdykoli", kterým je Ježíš.

Ať je nám pro Ježíše Krista zřetelnější, že nás život unáší k Tobě. Všechny.

bratr farář Pavel Jun