Páginas vistas en total

domingo, mayo 23, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO-PALABRA DEL DOMINGO

21.svatodušní
Čáslav 23.05.2010



Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. Skutky 2:2-4

De repente, vino del cielo un ruido como el de una violenta ráfaga de viento y llenó toda la casa donde estaban reunidos. Se les aparecieron entonces unas lenguas como de fuego que se repartieron y se posaron sobre cada uno de ellos. Todos fueron llenos del Espíritu Santo y comenzaron a hablar en diferentes lenguas, según el Espíritu les concedía expresarse. Hechos 2:2-4

Duch svatý...? Starý význam "duch" je vítr, vanutí.

°°°°°°
Představit si to můžete i takhle: Přijdete do přístavu. máte na výběr, kotví tam dvě lodi. Motorová jachta. Plachetnice. Co si vyberete?
Jachtu? Kormidlo a motor. To znamená chcete být svým vlastním pánem. Dnes by si většina lidí vybrala jachtu. Plachetnice znamená totiž být odkázán. Na vítr.
Kdybyste se jachtaře zeptali - "a kam pojedeš"? Tak by vyjmenoval pár přístavů. Nebo - že se bude jen tak toulat podle nálady mořem.
Má cenu ptát se plachtaře, když je odkázán na vítr? Má. Mluvil by podobně. Ono se dá plout po svém i s větrem z boku, dá se i křižovat proti větru.
°°°°°°
Starý význam slova duch je - vítr, vanutí. Patří k němu zvláštní extatická zkušenost - nezkrotné, tajemné síly, "dynamiky". Něco tak nenahmatatelného jako je vzduch, se hýbe, a má takovou sílu. Opře se do plachet a unáší i vaši velkou loď...
Zkušenost Ducha je zkušenost plachtařů. Člověk se dostává do proudu síly, moci, dění, do silového pole.
°°°°°°
První "ale" (překvapující): ale dnešní postmoderní způsob života je jachtaření. Lipovetsky v knize Éra prázdnoty píše o tom, že sociologická diagóza člověka dnes je narcismus: každý si realizuje pokojně, svobodně a bezohledně svůj život, to je jediná náplň života.

Takže: Slušelo by se tedy vysednout z jachty? Může se člověk jen tak zbavit narcismu?

°°°°°°

Druhé "ale" (zarážející): Ale Duch svatý - je "vanutí od Boha", zóna, koridor Božího působení. Když se do ní člověk dostane, tak... je cele unášen. To není jen tak nějaké "plachtění". Cele unášen!

Vzpírat se nedá. Využívat této Moci jen k nějaké své cestě se nedá. Křižovat proti ní taky ne.

Být cele unášen...? Vydat se tak "docela"... to by bylo potřeba hodně důvěry - aby to člověk mohl, dokázal.

Křesťan není jen tak nějaký "plachtař", který využívá lecjakého vanutí k svému živému a snadnému plachtění. Nejen co (všechno) bych mohl udělat se svým životem, ale co má být, co se děje opravdu, jak já do toho mohu patřit. Ptá se po Božím působení, po tom, co se děje od Boha, ptá se po Prvdě, po smyslu. A vydává se tomu!

°°°°°°

Třetí "ale" (probouzející): Ale bez takového "větru", silového pole, které prochází světem, dějinami, životy, uzavřen do prostoru svého života... co má opravdu cenu? Je příliš lehké žít(na lehkou váhu se žije, do prázdna) a nemožné umřít.

°°°°°°

K prvnímu "ale" (ale dnes si každý jde výlučně po svém, "jachtaření"): je možnost dobrého vstupu do silového Božího pole - to už je svatodušní zvěst, to se připomíná o svatodušní neděli - a každou neděli také. Ježíš Kristus byl docela v zóně božího vlivu, kolem něj se stala přístupnou i dalším lidem a pak byla svěřena církvi. K druhému "ale": (ale takhle bezvýhradně se "dát" to přece nejde): na Ježíšovi je vidět, jaký ten Boží Vliv je, kam nese, posílá. Jak souvisí s láskou. A jak je dobrý.

Svatodušní neděle. Může se stát tohle. Povolíte plachty srdce, mysli, duše, a jste unášeni. Zachytili jste to vanutí od Boha. Nejde jen o mě! Nezajímá vás už jen váš život, násobí se perspektiva. Objeví se dychtivost a nedočkavost a zájem, o kterém se nezdálo. A kupodivu se i svoboda. A radost z toho být unášen Dobrým. To všechno bloudící osamělí jachtaři netuší.

°°°°°°

Ještě něco: zastoupení toho silového pole bylo svěřeno církvi, sborům. Kostel a společenstvé sboru - to je prostor, kterým kvůli Kristu může a má ta Moc od Boha, které člověka bere do sebe s sebou, vanout

°°°°°°°

Tak: Jsme naučeni na motorové jachty nebo soukromé plachtění oceánem - životem. Zdá se nám to jako jediná bezpečná alternativa pro život - realizovat svůj život. Ale není to tak. Taky se dá plachtit. počítat s tím, co se děje, s druhými... Prožít dobré napětí potkávání a ohledů. Dokonce se dá žít - plachtit tak, že člověk pocítí naprostou převahu toho, co přichází od Boha. S Ježíšem Kristem je to pravdivé, bezpečné, důvěryhodné. Proto sem přicházíte: vstupujete do tohoto proudu síly, Moci Boží. Je potřeba ovšem "opustit jachtu" (i na životě sboru je to vidět, jak se to nedaří, jak je těžké se potkat...). "Jít na plachtění", které může být "výhradní", naprosté. Dokonce dostáváte zastoupení Toho...

°°°°°°

Vrátí se pocit smyslu (hodnoty) a - skutečného života! To je druhý význam slova duch - totiž dech. Dech je znamením života.

Kdyby se zřetelněji ukázalo, že nejsou rozdělené příběhy osamělých, ale že je Jeden příběh Tvůj s lidmi. Pomoz to do něj vstupovat.

bratr farář Pavel Jun