Páginas vistas en total

domingo, mayo 30, 2010

28.pohoršení I
Čáslav 30.05.2010


Ježíš mu na to řekl: „Šimone, chci ti něco povědět.“ On řekl: „Pověz, Mistře!“ – “Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“ Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“ Lukáš 7:40-43

Entonces Jesús le dijo a manera de respuesta: —Simón, tengo algo que decirte. —Dime, Maestro —respondió. —Dos hombres le debían dinero a cierto prestamista. Uno le debía quinientas monedas de plata, y el otro cincuenta. Como no tenían con qué pagarle, les perdonó la deuda a los dos. Ahora bien, ¿cuál de los dos lo amará más? —Supongo que aquel a quien más le perdonó —contestó Simón. —Has juzgado bien —le dijo Jesús. Lucas 7:40-43
ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ
Čteme Ježíšova podobenství, objevujeme, co se to dělo kolem Ježíše a s ním - že to dosahuje až k nám. Děláme to s nadějí, že nás to zase, znovu zasáhne.
Objevíme dnes kolem Ježíše taky hořkost. Rozhořčení. (Překvapuje vás to?) Vlastně většina podobenství je ze situace sporu. Někteří lidé jsou nespokojeni s tím, co se kolem Ježíše děje a sílí hlas kritiky.
Nad čím je hořkost?
Farizeovi Šimonovi se například zdálo, že žena, která přijde nezvaná na slavnostní večeři, to prostě nesmí, nemůže... po všem, co má za sebou, a kdoví, jak je na tom teď... a Ježíš taky nemůže a nemá právo tohle, chovat se, jakoby nic... Takhle to přece není správně.
Je to hořkost nad nespravedlností? Že Ježíš - otvírá cestu k Bohu lidem, kteří podle očekávání, odhadů, na první i druhý pohled... by měli zůstat stranou.
Všechno má přece nějaké důvody a podmínky... Že by Bůh byl něco tak bezbřehého, že by se k Němu mohli započítat lidé takhle...A co si Ježíš s takovou hořkostí počne? (Myslíte si potají, že ještě že dnes se lidi netrápí tím, co druzí? Ne že by byli tak velkorysí, ale protože se nikdo už druhým skoro netrápí, aspoň ne dlouho. Každý se stará jen o sebe).
°°°°°°
Budeme ted nějaký čas mluvit o tom, jak Ježíš v těch sporech argumentuje. Jak reaguje na kritiku.
Dnes první způsob Ježíšovi reakce na kritiku: Ježíš soustředí pohled kritiků na ty, nad kterými kritika vznikla. "Zdraví nepotřebují lékaře, ale nemocní".
Že by "hrál na soucit"? Podívejte. Chudáci nemocní... Dobrá metoda? Nad utrpením většina lidí ustoupí ze své tvrdosti a dokonce i lhostejnosti. Babičku s holemi ve frontě pustíte. Když jsou povodně, i lakomí dají do sbírky.
Že by Ježíš "hrál na soucit"? Podívej. Je tak ubohá.
Ne. Ani ne tak na soucit. Spíš na odraz, zrcadlení.
Věci se k nám dostávají stejně odrazem, všimli jste si. Co máme přímo? Je to "jen odraz". A taky odrážíme. To je náš život asi! Zrcadlení.
°°°°°°
Žena na večeři u Šimona klečí Ježíšovi u nohou, pláče, rozpouští si vlasy (což by žádná žena neměla udělat ve společnosti mužů...) a pak ten vzácný olej..., chová se tak, jako kdyby na všechno a všechny okolo zapoměla.
Co se tu děje? Ptá se Šimon.
A Ježíš Šimonovi vypráví podobenství o dvou dlužnících s rozdílně vysokými dluhy. Kterým je dluh odpuštěn.
Už chápeš, Šimone, co se s ní děje? Co je na ní vidět? Ježíš pro jistotu skončí otázkou "Kdo bude mít raději?" Takže si to Šimon musí říci: Láska? Tohle je láska?!
Víte: Hebrejština prý nemá slovo pro vděčnost. Opisovali to buď "žehnám ti". Nebo "miluji". A jde o to, že se vrací (zrcadlí) dobrota. To je vděčnost-láska Zachytil, zaznamenal jsem dobrotu a zrcadlím ji, vracím ji zpět.
Co se děje? Ta žena je tak vděčná!!! Prostě "jenom" zrcadlí Dobrotu, která ji potkala. Život najednou není úděl, ale Milost.
°°°°°°
To je to, co se děje kolem Ježíše a kvůli němu. Je to tak osvobozující. Život se stává zrcadlením Boží dobroty, milosti, odpuštění.
Život neseme jako úkol nebo úděl. Denně přemýšlíme o tom, jak dožít důstojně večera. Mít k tomu důvod a sílu. Život ale může být také něco tak prostého a přirozeného - jako odraz, zrcadlení. "Jen reakce" na..., na něco tak dobrého jako je Láska. Jen zrcadlení "dobroty". Vděčnost, žehnání nebo láska.
Bůh se zrcadlí na člověku takhle - že člověk pozapomene na sebe. Přestane být sám sobě jediným a hlavním problémem. Jen odráží, zrcadlí Tu dobrotu. Nejde mu o nic jiného... Stane se krásně "průchozím" do Dálky Boží. Velký dlužník, kterému bylo odpuštěn velký dluh.
Tohle je nepřehlédnutelně vidět na "hříšnících" kolem Ježíše. To je Ta Věc, zkušenost s Ježíšem. Tohle může být život!!! Tak Ježíš na ně ukazuje.
Všimli jste si, lidé jsou dnes často jako "mátohy"... Každý trochu jak přízrak zkouší žít svůj život, neodráží nic, protože nic jiného mimo sebe sama (svou touhu a strach) dost nevnímá. Důvod a cíl života najít v sobě... (Cítíte ten nesmysl?) Zrcadla matná nebo zakroucená do sebe.
Ale může nastat skutečné zrcadlení.
Ježíš zrcadlí takhle Boha. A lidé kolem něj ten odraz zachycovali a odráželi dál.
A bylo to potom trochu jako v soustavě zrcadel. Šlo to tak daleko!
I náš sbor by mohl být soustavou zrcadel, kde se odráží Bůh. A kdyby z něj třeba šly ještě paprsky do světa: Takhle dobrý je Bůh. Takhle je To Dobré. To by bylo "požehnání".
Boha nikdy nikdo neviděl. A teď by mšl být vidět i na nás? Prosíme, dej znovu zachytit Tvou dobrotu a být Tvým odrazem pro druhé.
bratr farář Pavel Jun