Páginas vistas en total

domingo, junio 13, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO-PALABRA DEL DOMINGO

24.Pohoršení II: Dívejte se na sebe.


Čáslav 13.06.2010


„Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici!‘ On odpověděl: ‚Nechce se mi.‘ Ale potom toho litoval a šel. Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane.‘ Ale nešel. Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?“ Odpověděli: „Ten první!“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království.
Matouš 21:28-31

»¿Qué les parece? —continuó Jesús—. Había un hombre que tenía dos hijos. Se dirigió al primero y le pidió: “Hijo, ve a trabajar hoy en el viñedo.” “No quiero”, contestó, pero después se arrepintió y fue. Luego el padre se dirigió al otro hijo y le pidió lo mismo. Éste contestó: “Sí, señor”; pero no fue. ¿Cuál de los dos hizo lo que su padre quería? —El primero —contestaron ellos. Jesús les dijo: —Les aseguro que los recaudadores de impuestos y las prostitutas van delante de ustedes hacia el reino de Dios. Mateo 21:28-31


°°°°°°
Nejprve mluvit o přitakání. Řeknete, pocítíte, prožijete... Co vlastně? Jak se přitakání vyjadřuje? "Ano. Tak. Souhlasí(m)."
Když se to stane (přitakání), tak - jaké to je? Dobré. Protože se prožije souznění, soulad.
Jaké může přitakání být?
Fascinované. Ano, tak tohle je krása, to bych si dal říct! (nad zbožím, krásným člověkem, hezkou chvílí...)
S výhradami. Ano, ale (ale teď mám něco jiného (na práci, v hlavě...)
Formální. ano, tak to vidíš ty. (Proti tomu nic nemám, abys to tak viděl, ale... já to tak nevidím).
A pak ještě může být takové...: Že člověk zapomene na všechno zvažování, počítání, na všechny své plány a i povinnosti a uklouzne mu Ano! A to Ano zahrne, obkrouží všechno... Absolutní Ano.
Netýká se jen něčeho. Zahrnuje nejen něco, ale v jakémsi zvláštním "režimu" všechno, mě - ale taky druhého, vlastně všechno...Boha! (Láska. Štěstí.)
Jako přitakání se taky někdy říká: "Beze všeho"(na to jsme zapoměli). A znamená to: Bez výhrad, zvažování, naprosto. I takhle se dá prožít přitakání - soulad, souhlas všeho.
Jak se to může stát?
°°°°°°
Ježíš vyprávěl jednoduchý příběh.
"Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: ˇSynu, jdi dnes pracovat na vinici!ˇOn odpověděl: ˇNechce se mi.ˇ Ale potom toho litoval a šel. Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ˇ Ano pane.ˇ Ale nešel.
Nakonec padne otázka. Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?"
co se na to dá říci? Kdo splnil vůli Otce? Kdo řekl "ne" a šel, nebo kdo řekl "ano" a nešel?
Co byste čekali, že lidé kolem Ježíše odpoví? Musí přece říci: Ten první.
Ze dvou důvodů: Čin je přece víc než slovo. I když ten druhý řekl Ano, tak neudělal to, co slíbil. A pak: jde o to, co je "na konec". (Konec rozhoduje o všem).
Přitakání druhých bylo jen formální nebo s výhradami, (možná si řekli, "ano, ale jindy" a už na to nedošlo).
Odpověděli: ten první. A dává to smysl.
°°°°°°
Řekl by snad někdo z vás něco jiného (třeba: "ten poslední")? Chcete čas na rozmyšlenou? (Jeden upřímný člověk na mládeži opravdu bezděky řekl: ten druhý!).
Víte: vyjímečně, jsou v starých rukopisech odchylky. V našem textu je dvojí biblické čtení. Jedno je to, které jsme četli a které dává smysl: ten první. (Čin je víc než slovo, konec rozhoduje). Ale ne v bezvýznamných rukopisech se opravdu objeví odpověď: ten poslední!!!
Jak mohou odpovědět "ten poslední"? Když to nedává smysl?
No... když vás něco zasáhne, nechováte se tak, že to dává smysl. Lidi, kteří řekli "ten druhý" na sebe tím prozrazují, že je to zasáhlo, věděli - je to proti nám, o nás. (A nechtěli to přiznat).
Byli to farizeové a zákoníci. Ví: My máme být asi ti, kteří říkají Ano, ale předcházejí nás ti druzí, (Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království). Tihle jsou Ježíšovi blízko, o hodně blíž než my a to přece není spravedlivé... (a to je důvod napětí, které kolem Ježíše vzniká). Tihle... že nás mají předcházet, proč vlastně?
°°°°°°
Ježíš jim říká: ale tak se podívejte na sebe...
To je druhý způsob, jak Ježíš argumentuje ve chvílích sporů (čteme nyní podobenství ze situace sporů): svede pohled těch nemile překvapených, rozlobených na ně samotné. ale vy... (přitakáváte jen s výhradami...)
Teď už jde jen o to, jestli ti rozzlobení pochopí, že ti druzí opravdu říkají to Ano naprosté, všechno zahrnující... kvůli Ježíšovi, k Bohu;
jestli pochopí, že kvůli Ježíšovi se pro to objevila naprosto jedinečná šance;
že takové Přitakání se děje na Pozvání (ptali jsme se po tom, jak se to může stát...) a že Ježíš k tomu zve;
a že se to dělá v tom pozapomenutí sebe sama, přinesení sebe sama bez výhrad Bohu (k dispozici), ("beze všeho"(jak se příliš lehce občas říká)).
A to oni zatím nedělají.
A my? To Přitaskání se děje na Ježíšovo pozvání a nám se ho dostalo!
Už jen napovím: (Postaru říkali to naprosté přitakání "Amen". A přidává se k tomu často "Halelujah")
Pomoz nám vůči tobě být bez výhrad. Nemohl bys nás znovu potkat - tak silně?
bratr farář Pavel Jun