Páginas vistas en total

domingo, julio 25, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Mt 20:1-15
Čáslav 25.07.2010

Matouš 20.13-15 On však odpověděl jednomu z nich:ˇPříteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?´


Pero él le contestó a uno de ellos: “Amigo, no estoy cometiendo ninguna injusticia contigo. ¿Acaso no aceptaste trabajar por esa paga? Tómala y vete. Quiero darle al último obrero contratado lo mismo que te di a ti. ¿Es que no tengo derecho a hacer lo que quiera con mi dinero? ¿O te da envidia de que yo sea generoso?” Mateo 20:13-15

Když vypustíte myšlenky... co udělají? Jak se vám seřazují? Do jakého útvaru? A jak potom letí krajem - skutečností?

Letí jak divoké kachny, seřazeny v klín, Přímo, cíleně, jedním směrem. Nebo krouží jak supi nad krajinou, nad jedním místem?
Nebo se rozletí na všechny strany jako včely z úlu?
Nebo se tisknou k sobě - jako včely kolem královny?

Jedna možnost je klín, hrot. Zamířený, soustředěný k jednomu, k tomu, co je pro vás důležité, co chcete. Jde o to co chci. Může to mít různou atmosféru. Od přání přes nárok až po rozkaz. To je jedno.
Jiná možnost je rozlétnutí se do všech stran, dotyk s tím, co je, ohledávání, osahávání skutečnosti. Důležitá je pravda, aby byla shoda se skutečností. Jde o to, co je.
Je ještě jiná možnost? Smlouva a spravedlnost. Jde také o shodu s druhými, která by měla být dvoustranná, která se tedy musí domluvit. Jde o to, co by mělo být.

Která ze tří možností je spíš ta vaše? (Za každou je nějaký životní pocit a způsob.) Jaká životní poloha je vám nejvíc vlastní?
Jde ve vašem životě víc o dominaci (já si řeknu: tohle chci, tohle si přeji, takhle to bude nebo "já při tom nebudu").
Nebo jde o poznání skutečnosti, o danost?
Nebo je všechno dvoustranné smlouvání, je potřebí věci dojednat (s touhou po spravedlnosti - i já i ty...)
a) jde o to co chci? b) jde o to co je? c) jde o to co by mělo být?

Dnes výrazně převládá to první. Hned, často bezostyšně, dětsky přejdeme k tomu: Tohle je můj pohled. Já chci tohle. Představuji si to tak. Já to mám takhle.
Poznáváním pravdy se nikdo moc nezabývá. Když myšlenky se z ohledávání skutečnosti vrací hrozně unavené. A stejně se nemohou často shodnout - slétnout se ze všech stran. Prostě to nejde dohromady.
A to, co je spravedlivé? Správné...? Co by mělo být? Když každý stejně má svá přání a požadavky a svou perpektivu pohledu... zbytečná námaha o to usilovat.

Mohli bychom být už připraveni otevřít Ježíšův příběh.

°°°°°°
Čteme si Ježíšova podobenství a mluvíme o tom, co se kolem Něj dělo. (Žeň, svatební hostina...) Mělo by to být pro radost. Ale kolem Ježíše přibývali rozzlobení lidé. Farizeové a zákoníci.
To byli ti, kteří věnovali nesmírné úsilí hledání a získávání spravedlnosti. Tohle by mělo být, tohle pak můžeme čekat, to by nemělo nikoho urazit, rozzlobit, rozhořčit, vlastně ani ne překvapit, protože s tím se přece musí počítat, protože to si každý musí spočítat, že takhle to bude... je to přece spravedlivé, (tohle si zasloužím já a tohle ty...).
A právě jim poví Ježíš ten o dělnících na vinici.
Dělníci, kteří pracovali krátkou chvíli a ještě za večerního chladu, dostanou tolik jako ti, co pracovali celý úmorný a horký den. To je nespravedlnost. Do nebe volající nespravedlnost.
Ježíš jim příběhem o dělnících na vinici řekne: naopak, to je z nebe volající spravedlnost. Že to Bůh s lidmi a světem takhle chce - že chce mít ohled na všechny, že má možnost pro všechny, že je taková Přemíra toho, co Bůh nabízí, (taková marnotratnost), že chce, aby všichni žili, to vás přece nemůže takhle rozhořčit.
To je další možnost odsouvající naše tři:
Kolem není tržiště, po kterém chodím a jako dítě si beru a cpu si do pusy, co najdu, rychle a pokradmu, aby mi to nikdo nevzal... To ostatně dá rozum.
Naproti nám, nad námi, kolem nás... není chladná skutečnost, skutečnost bez života, kterou mohou nejvýš jen poznat a smířit se s ní. Na to už rozum nestačí.
Je Život kolem nás. Ne protivník. Ale ne jen po našem spravedlivý partner, který s námi smlouvá. Po svém spravedlivý, takovou spravedlností, která - velmi překvapí. Nad tím se rozum zastaví.
To je ta věc s Bohem a životem. Bůh dává a dává a dává. Až člověka napadne - On snad sebe dává (pointa Ježíšova příběhu). A místo toho, čemu jsme říkali spravedlnost, tzn. dobrý vztah bez překvapení, je tohle: dobrý vztah s Překvapením, s přemírou Dobrého... Spravedlnost jinak. Jako Láska.
°°°°°°
Začali jsme myšlenkami. Tak co tohle udělá s myšlenkami?
Spíš co to udělá se srdcem a s duší. Opravdu se otevřou a nakloní se vstříc.
Děkujeme za to, že můžeme své myšlenky s důvěrou posílat Tobě vstříc. A kdybychom prožili - že Ty je s vlídností zachycuješ, to by bylo.
bratr farář Pavel Jun