Páginas vistas en total

domingo, septiembre 05, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

32. Velká důvěra I
Čáslav 05.09.2010

Pověděl :jim i toto podobenství: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.“ Matouš 13:33

Les contó otra parábola más: «El reino de los cielos es como la levadura que una mujer tomó y mezcló en una gran cantidad13:33 una gran cantidad. Lit. tres satas (probablemente unos 22 litros).">2 de harina, hasta que fermentó toda la masa.» Mateo 13:33


°°°°°°
Abychom mohli pochopit další podobenství, malou přípravu.

Když se řekne "Tady já". Jak to zní, jak si člověk v tom připadá? Já narůstá.
Zní to trochu vznešeně. Tady jsem já, tady vcházím já, jako princ, princezna, král. ("Jeden synovec vstoupil vznešeně do ordinace doktora a prohlásil: "Já jsem Ben a (ohlédl se dozadu) tohle je moje rodina")

Když se řekne "Taky já". To je jinak. Já se přidává. Může to znít, že se domáhám. "Mohl bych taky?" (Nastupuje se do člunu - a člověk řekne: "taky já bych chtěl s vámi...")
Nebo to může znít jako zjištění, že člověk v něčem je. Jako přiznání (třeba na otázku "Kdo to udělal?". "Já taky".

°°°°°°
Dnes začneme další "sadu" podobenství. Už třetí.
a) měli jsme obrazná slova z "počátku" Ježíšova působení, představení toho, co přináší (žeň, svatba);
b) pak slova ze situace pohoršení - lidé se pohoršovali nad tím, koho všechno do své blízkosti - a do Boží blízkosti zve!(o dělnících na vinici, farizeus a celník...)

Z jaké situace bude třetí "sada"?
Bude to situace rozpaků. Mohli je mít i ti, co ho měli rádi, natož jeho protivníci. Rozpaky v podobě studu na jedné straně i posměchu nebo zadostučinění na druhé.
Jde o tohle: ta Ježíšova věc, nemělo by to být větší?
Ježíš říká Teď a je v tom důraz bez konce (teď se rozhoduje o všem). Mluví o Bohu s nekonečným nárokem. Ale ono kolem něj je vlastně jen pár lidí. A docela ubohých, když se podíváte pořádně.
Jde o tohle: Nemělo by to být větší? Víc vidět. Přesvědčivější. Situace rozpaků, rozpaků studu nebo posměchu.

°°°°°°
Obojí rozpaky nad Ježíšovou věcí známe.
Stud. Náš sbor by měl vypadat jinak. Jestli tohle má být klíčová záležitost, jestli jde o tak velkou věc jako o Boha, jeho království, naplnění bytí, spasení, rozhodnutí osudu... to by tu mělo být lidí, to by to mělo jinak vypadat! Máme rozpaky studu. Nad sebou.
A rozpaky posměchu snad ne, ale hněvu nebo ještě spíš smutku, to ano: tak ať už se s tím pohne, Bože! ve sboru a ve světě. Kolik dětí prošlo sborem a co z toho, a jak mílo jich už je. Jsme z toho zmatení a unavení, jak to v tomhle světě chodí. co se děje pravdě a spravedlnosti. Nejde jen o to, že prohrávají pořád, ale že se na ně přestávají ptát. Je potřeba s tím vším něco udělat. nemělo by to jít k lepšímu? Se mnou. V mé rodině. V tomhle městě. ve světě. Teď, hned, hodně, zřetelně.

°°°°°°
Ježíš v této situaci rozpaků říká: Je to jako s kvasem. Je snad malé, co se teď kolem mě děje, ale co to všechno způsobí! Počkejte si na to.

Stačí vám to? Co vy na to? Rozpaky zmizely?

Co rozpaky v podobě posměchu a zadostučinění...? Je tak snadné na to říci: řeči, řeči. Těšínská jablíčka. Zpochybnit vyprávění "a kdy to bude?"
A co rozpaky v podobě studu? Mělo by se i se mnou něco stát. Jak dlouho mám čekat?

°°°°°°
Je podobenství o kvasu zřetelný argument pro situaci rozpaků studu nebo posměchu nad tím, že kolem Ježíše nic moc?
Je. Jde o to: příběh kvasu je příběh dynamiky, děje, který se dal nezadržitelně do pohybu.
A nejde jen o to, že to Ježíš tvrdí!!! Říci se dá cokoli. Jde o to: lidé kolem Ježíše tohle prožili: je to tak - bere nás to s sebou, všechno to bere do sebe, taky mě. (A jak, to je důležité. na tom "taky" je velký a překvapený důraz).
Zmizel pocit toho "tady já", princ, princezna, někdo vyjímečný... Je to jako přiznání i domáhání. Je to "taky já" v kterém se spojuje pokora (údiv: i já při tom mohu být) a odvaha (s kterou se domáhám, že chci být při tom).
(Domáhání se i údiv). Odvaha vstoupit do něčeho, kde nejsem král, princ, princezna, vůbec(!!!) ne král, princ, to je To, víra. Pokorná odvaha.
Já - nic moc, ale... mohu, smím!"
Princové a princezny si jsou jisti svým vyjímečným postavením. Jde ale o tohle: nemám vyjímečné postavení a přesto mohu být při tom a mohu se toho držet, skoro domáhat. To je zkušenost pro Naději.
S pokornou odvahou smíte být při tom... To je existenciální argument pro to - že tak malé... má takovou šanci. Je to tak, protože to vím podle sebe, prožil jsem to na sobě, na tom "taky já"..., které u Ježíše zní tak - osvobodivě.
Ještě o tom budeme mluvit, ale tohle byla velká věc, kterou jsme objevili! Cítíte se být započítáni i započítáváte se k Tomu. Přitom ani náznak pýchy.

Děkujeme za to, že můžeme přijít o pocit vlastní výjimečné důležitosti a přitom (právě přitom) najít pocit smyslu - i svého života.

bratr farář Pavel Jun