Páginas vistas en total

domingo, septiembre 12, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

32. Velká důvěra II
Čáslav 12.09.2010

Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi;ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“ Marek 4:30-32

También dijo: «¿Con qué vamos a comparar el reino de Dios? ¿Qué parábola podemos usar para describirlo? Es como un grano de mostaza: cuando se siembra en la tierra, es la semilla más pequeña que hay, pero una vez sembrada crece hasta convertirse en la más grande de las hortalizas, y echa ramas tan grandes que las aves pueden anidar bajo su sombra.» Marcos 4:30-32

°°°°°°
To je malinko opojná a hodně trýznivá věc v lidském životě. Rozpětí mezi tím, co je - a tím, co by mělo být nebo co bych chtěl, aby bylo.
Jako rozvírající se nůžky. Realita versus sen nebo ideál. Co rozvírá ty nůžky? Ambice, ctižádost, usiluji o něco. Intelekt, něco je přece pravda. Pokušitel - co všechno bych ještě mohl dosáhnout. Mravní integrita, důraz - něco přece je správné a něco špatně...

Je to opojné a trýznivé. Mnohem víc trýznivé. Protože z toho rozpětí je nespokojenost, zklamání, frustrace, smutek, neklid, vztek, hořkost,hněv, vášnivost...

°°°°°°

Co s tím? Co by mohlo spojit obojí, to, co je, a co by mělo být?
Trpělivost? Že si člověk počká? Až k tomu... dojde.
Píle a snaha? Že je člověk cílevědomý a za svým snem si jde a na realitě tvrdě pracuje až snu dosáhne.
Bezohlednost? Že si jen prostě tvrdě jde za svým? Co ještě? Jak najít spojnici v tom rozpětí?

Jsou snazší cesty. V naší čajovně nedávno nahlašovali meditační kurs. Meditace je prý vyprázdnění mysli o všechny obsahy. Pak vlastně nic nebolí, protože člověk nic nechce, nic se s ničím v hlavě nesváří...
Na východě to má hlubší smysl, západní člověk si z toho vezme jen to - nic nemít v hlavě, vzpomínky, plány, sliby, prostě nic, prázdno. A prázdno asi opravdu nebolí.

Nebo dnes se to dělá také tak (mladí lidé jsou v tom lepší) - člověk žije jen pro přítomnost. A schytává se to, co se nabízí a na ničem se nelpí. A všechno se nechává za sebou a nic nezanechává stopu. Takže ty "nůžky reality" se nestačí rozevřít. Protože těch snů na pár okamžiků se neustále nabízí. A nárok vznést - že by něco mělo být tak nebo tak - to se nepřipouští.

°°°°°°
Ježíšovi se to stalo taky. I když... Ne. Jemu ne. Musí se to říci tak: kolem Ježíše se to stalo taky. (Jak to měl Ježíš, to mohlo být podle všeho docela jinak).
Kolem Ježíše vzniklo rozpětí mezi tím co s takovým nárokem ohlašoval - "Království Boží", a tím, co se kolem něj dělo - zástup poměrně obyčejných, podezřelých, ba ubohých lidí.
To rozpětí bilo do očí. Co s tím Ježíš udělá? Co spojí oboje? Ježíš poví dva obrazy, o malém semenu a velkém stromu, marné setbě a velké žni... Ty obrazy jsou kontrastní - což znamená, že rozpětí mezi nimi je maximální.
ale stejně - přes to maximální rozpětí - patří k sobě malé semeno a strom, marná setba a žeň. To ví každý člověk, který to od Ježíše poslouchal. V tom obraze je jasná spojnice mezi obojím, semenem a stromem...
Není to laciné. mluvili jsme o tom na biblické hodině - o rozdílu vnímání biblického člověka a nás. Pro nás je samozřejmé, že ze semena strom..., protože je to přírodní zákonitost. "Vždycky to tak je". Což vlastně není pravda. Pro ně to bylo ale tajemství! Sledujte: Zrno se dá do země. To je jako pohřeb. A pak z něj vyroste strom, objeví se život. Ze smrti život. Co je na tom zamozřejmé? Nic, ale je tam spojnice...

°°°°°°
Jak vznikla? Důvěrou.
Důvěra znamená, že spojení toho rozpětí se opírá o víc než o náš sen, o práci, slepou zákonitost, opírá se někde mimo - o Někoho Jiného. Důvěra. (Bez podmínek).
Leccos způsobuje rozpětí mezi tím co je a co má být(o tom jsme mluvili).
Pravdivě ale je obojí spojováno jen důvěrou. (To je princip spojení všeho rozpětí mezi... Nakonec i mezi semenem a stromem, setbou a žní)
A k tomu (jako součást důvěry) se pak může přidat i vlastní zachytávání se, držení se druhého, které je pokojné, ale pevné a nevzdává se. Láska.
Ježíš vyprávěl příběh z běžného života, v kterém Důvěra tvořila spojnici. A ten příběh měl být přenesen na to rozpětí, napětí, které bylo kolem něj.
Půjde to? Musel by se najít(přenosový) klíč, který důvěra potřebuje. Klíčm pro důvěru je Ježíš.
K jeho příběhu patří nesmírné rozpětí. Jeho příběh měl být příběhem Boží blízkosti a přesto končí v největší vzdálenosti od Něj (ukřižování). (Dovedete si představit větší rozpětí?!) Přesto se stane příběhem spojujícím i nejhorší, nejkrutější realitu, s tím, co má být a nakonec bude. To je smysl vyznání vzkříšení a zkušenost ducha svatého.

Ovšem, že se neudrží všechno pohromadě. ani se nemá udržet. Lecjaký sen je špatně. Lecjaký ideál je mimo. mohou se klidně utrhnout a ulétnout někam pryč. Ale život se má udržet v souvislosti. Nemá se roztrhnout, rozpadnout, ani se nemá sevřít v zoufalství do jednoho bodu.
To, co udrží pohromadě i velmi rozevřené nůžky mezi realitou a snem, ideálem, je důvěra, víra. Snad i když jde o život a smrt. Pro Ježíše Krista ji lze v srdci nahmatat.

Pane, i důvěra je pro nás tajemství a div. mohl by se stát i v našem životě. Prosíme o to.

bratr farář Pavel Jun