Páginas vistas en total

domingo, octubre 03, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

35.velká důvěra V
Čáslav 03.10.2010

Dále řekl: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země;
ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.
Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.
A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.“Marek 4:26-29

Jesús continuó: «El reino de Dios se parece a quien esparce semilla en la tierra.
Sin que éste sepa cómo, y ya sea que duerma o esté despierto, día y noche brota y crece la semilla. La tierra da fruto por sí sola; primero el tallo, luego la espiga, y después el grano lleno en la espiga. Tan pronto como el grano está maduro, se le mete la hoz, pues ha llegado el tiempo de la cosecha.»Marcos 4:26-29

Když byste se dívali rolníkovi přes rameno - když seje, tak - to je dost smutný pohled. Jde pomalu polem a je to jako pohřeb. Semeno padá do země a ztrácí se v ní. A pak je ještě pluh zahrne. Když byste se mu ale podívali přitom do tváře, viděli byste, že se usmívá. Jak to?

On ví, jak by to mohlo být dál. semeno bude v zemi, vyklíčí, poroste, vyrazí na povrch země, bude z něj rostlina a pak klasy a pak žeň a pak chleba. To je takový dobrý řetězec... od zrna ke chlebu.
Proto se usmívá. Už to tak trochu vidí, jak to snad bude dál. Zkušenost mu to říká: mohlo by to tak být.

Dokonce ví, že i když on sám v tom řetězci nebude pořád - tedy ne pořád činný, tak z něj nevypadne. bude spoustu nocí spát a spoustu dní dělat něco docela jiného a ono to poběží dál, samo od sebe, automaticky, ten řetězec se nepřetrhne. Sám do něj patří, ale nedrží jej.

Kdo ten dobrý řetězec drží, svazuje? Kdybyste se ho na to zeptali, co by řekl? Víte to?! (Neřekl by přírodní zákony).

°°°°°°
Zkušenost v životě ale není vždycky taková. Často není taková.
Často se stane něco, co dobrý řetězec událostí přeruší. Něco mohlo, mělo být, skoro se to dalo čekat, ale nedošlo k tomu.
Často se stane, že zůstanete chvíli stranou a jste už opravdu stranou.

Dokonce jakoby se už ztrácel smysl pro dobré řetězení, nečeká se žádné dobré, někam vedoucí, smysluplné řetězení.
Když se bude dívat, všimnete si toho. I když se lidé dnes snaží tvářit "cool", tak to je často divný úsměv, protože v očích se jim nezrcadlí žádný takový dobrý řetězec (žádné dobré očekávání), mají takový matný pohled, jsou spíš jako slepí, protože se jim odráží v očích jen to, na co se právě dívají, ale nic víc za tím a nic dál... hledají jen takové věci, které by mohli potěšit hned a tady.
Pozná se to hodně z těkavých pohledů, hledajících - kořist. Sem a tam a tam a ještě sem. Najdu ještě něco? (Ne, s čím to souvisí a k čemu to vede).
Pozná se to také hodně z uhýbajících pohledů, které se nechtějí potkat, které nechtějí, aby se poznala pravda (abyste na to přišli), že je jen to, co je tady a teď a nic víc, nic za tím, nic dál, nic potom.
Je jedno, jestli se takovým lidem díváte přes rameno nebo do tváře. Tak i tak je to dost smutné.

°°°°°°
Lidé, co se dívali Ježíšovi přes rameno - byli sevření smutkem a strachem - jako my u toho sejícího rolníka. Rozsévá odpuštění, velké pozvání a takové věci... Takové, které znovu navazují dobré řetězce a jsou jejich podstatou. Ale co z toho může být? Je to tak křehké...

Ale když se mu podívají do tváře... Je v ní něco, z čeho všechno dobré smysluplné roste. Co?
Řekli by: Láska bez konce. A z ní důvěra.

A On vidí snad - kam až to všechno vede. Vidí Konec. Tak to vlastně říká znovu a znovu. "Přiblížilo se Království Boží". Už se to hnulo, už to jde naproti. A nemine vás to - když se tomu nastavíte. A usmívá se přitom.

K takovému Pohledu je potřebí víc než zkušenost. K tomu je potřebí hluboká důvěra. Která... tuší.
(Tohle je také christologie!:) Ježíš to má s bohem snad tak, jako my s tím rolníkem. Že Bůh je jako ten rozsívač. Země byla pustá a prázdná, a on do ní zaseje život, se vším rizikem. A vytvoří se řetězec - až k Němu zpátky. A bude z toho Radost. Jaký to byl dobrý rok, totiž věk.

A lidé vidí v Ježíšově tváři - příběhu ještě víc: že i ve chvíli, kdy se zdá, že řetězec je beznadějně přerušen, že to prostě určitě nebude tak, jak mělo být, protože to někdo svévolně přerušil, zkazil, tak do toho Někdo vstoupí a ono se všechno znovu a navazuje a zaříná souviset. to je ježíš, smysl Jeho příběhu...

A my se na to jen díváme. A možná budeme zase pár nocí klidně spát. Je moc dobré být ježíšovi blízko.
Pomáhá nám vidět i to smysluplné řetězení - i v přírodě a na polích a v životě a práci a děkovat za to. Jako teď.

Děkujeme za to, že držíš všechny dobré smysluplné řetězce událostí, času, vztahů. Že se sbíhají k tobě.
bratr farář Pavel Jun