Páginas vistas en total

domingo, octubre 10, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

„V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ‚Zastaň se mne proti mému odpůrci.‘ Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě umoří.‘“ A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ Lukáš 18:2-8

Les dijo: «Había en cierto pueblo un juez que no tenía temor de Dios ni consideración por nadie.En el mismo pueblo había una viuda que insistía en pedirle: “Hazme justicia contra mi adversario. Durante algún tiempo él se negó, pero por fin concluyó: “Aunque no temo a Dios ni tengo consideración por nadie, como esta viuda no deja de molestarme, voy a tener que hacerle justicia, no sea que con sus visitas me haga la vida imposible. Continuó el Señor: «Tened en cuenta lo que dijo el juez injusto. ¿Acaso Dios no hará justicia a sus escogidos, que claman a él día y noche? ¿Se tardará mucho en responderles? Os digo que sí les hará justicia, y sin demora. No obstante, cuando venga el Hijo del hombre, ¿encontrará fe en la tierra?» Lucas 18.2-8

°°°°°°
Víra - není to něco jako rentgenové, hlubinné, pronikavé vidění? vidí dál, vidí za to, co je normálně vidět.
Nevidí jen to, co opravdu je. Vidí v tom, co je - to, co z toho bude, i v malém už velké.
Vidí například v malém semeni velký strom, jak jsme o tom mluvili. V zasetém semeni vidí už sklizené obilí. Nějak si to dokáže spojit - teď a potom.

Co je podstatou, principem toho rentgenového, hlubinného, budoucnostního pohledu? Naivita ne, ta nic nespojí, to je rozplizlá. Optimismus? Taky ne, ten je rozptýlený. Důvěra! To je to! Ta je cílená, ta se vztahuje, ta prohlubuje pohled - až k Bohu.

Máte takovou víru?
Nemůže se pohled víry zamlžit? Ztratit svou pronikavost? Stává se to! Stačí trochu víc bolesti. Sled vícera zklamání.
Znamená to, že se ztratila důvěra? Nebo jen na chvíli oslepla a nevidí...?
Co pak? Jak dlouho to může trvat? Nebude to navždycky?
Někdy víra neprohlídá někam. Může být tak opravdu tak zpustošená, unavená, uondaná.?

°°°°°°
Lidé kolem Ježíše to také prožili.
Nejen, že to, co se kolem Ježíše děje, je malé, budoucnosti, do které odkazovala důvěra, neodpovídající, (o tom jsme teď tři týdny mluvili).
Taky přicházejí ohrožení pro ty, kteří k Ježíšovi patří. Patrně se dostanou do lecjakého trápení. A jejich víra ztrácí výhled, slepne.

Co pak? Je taky ještě víra jinak. V druhém ("nouzovém"?) režimu.
Ježíš vypráví příběh o příteli. Zeptá se: Dovedete si představit, že kvůli přátelství si někdo udělá potíž - třeba že musí v noci vstát, vzbudit přitom celou rodinu, otevřít proti zlodějům zabarikádované dveře...
Dokážete si to představit? Žádný problém, ne?

A ještě dál: dokážete si představit, že i kdyby to nebyl přítel - a Ježíš vypráví příběh o soudci - a nebyl vám nakloněn, že jen proto, aby měl klid, by vám nevyhověl? To si dovedete představit, s tím máte zkušenost. A ještě dál (byl to nespravedlivý soudce): dokážete si představit i to, že by to udělal i ne spravedlivý člověk?

Tak vidíte. Můžete počítat s pomocí přítele, ústupkem neústupného, i nespravedlivého...Můžete?

Tak, prosím vás, proč byste s něčím takovým neměli počítat - u Boha?! Není to snad logické a nedává to smysl?
Víra, když je v krizi a oslepne, se může opřít o běžnou zkušenost z života - přátelství, ústupku vytrvalosti.. a vztáhnout ji na Boha.

Důvěra se nemusí ztratit, i když oslepne. Může se pak uchýlit i k hmatu. Nahmatá se něco tak - řeklo by se běžného a malého - jako je přátelství, nebo možná i teplo znovu vycházejícího slunce na tváři a člověk si vzpomene...(přece!!!) a zrak se může opět vrátit.

°°°°°°
Princip hlubinného pohledu víry je Důvěra.
Ten pohled se může poškodit. Strachem, utrpením, bolestí. Když se vám všechno zatočí, když vás leccos bolí, když nemáte čas na úvahu...

Tak potom: víra se stáhne zpět. Sevře se třeba i v jeden bod. Nahmatá něco "obyčejného", mohlo by se říci, čeho se může chytit. O obyčejné věci, s kterými máme zkušenost. Přátelství, smysl neústupné prosby o pomoc... A odtud se vztáhne se k Tomu, který bude.

°°°°°°
Víra jinak. V "nouzovém režimu". Někdy se sevře jen do volání o pomoc (i to je ještě víra!!!). Která se opře o prostou zkušenost pomoci, které se člověku někdy dostalo. Zkušenost se použije jako zeď, o kterou se člověk zády opře, než popadne dech, jako schod, po kterém člověk vystoupí ze tmy sklepa.

Možná je to pro nás trochu také výzva pomáhat k dobré zkušenosti druhým lidem. Aby jejich víra - se měla o co opřít. Řeknou si - když i tenhle... doplňte své jméno.. nám pomůže, čím spíš Bůh.

Nakonec ovšem: víra má svůj smysl v Ježíšovi. Důvěru opíráme o Něj. Dodává odvahy k volání o pomoc. Jeho příběh je něco, co bylo, co je a čemu patří budoucnost. co i v nejhorším utrpení prošlo dál. Co by pak mělo unést i poslední zoufalství.

Dej nám odvahu natahovat se dopředu, k tobě.

bratr farář Pavel Jun