Páginas vistas en total

sábado, octubre 30, 2010

Scott Brookins v Čáslavi - Čajovna na zahradě (akce AC-Čáslav)
















Dnes se uskutečnil zajímavý večer strávený ve společnosti sólového trumpetisty z USA,který hrál po boku mnoha slavných amerických jazzmenů. Po mnoho let hrál na jazzových setkáních jako profesionální jazzový trumpetista po boku takových jmen jako Glen Campbell, Mary Wells, George Shearing, The Platters, The Mills Brothers a dalších. Byl také sólovým trumpetistou v orchestru amerických U. S. Air Force.
Od roku 1995, kdy prožil povolání stát se evangelistou a misionářem, vystupuje během roku průměrně na 130 koncertech po celých Spojených státech na školách, v církvích, věznicích a při významných událostech. Také vedl hudební třídu pro studenty středních i vysokých škol, vystupoval i v televizních programech.
Od roku 1996 vystupuje i v zemích Střední a Východní Evropy: V České republice, Rumunsku, Slovensku, Polsku, Maďarsku, Bělorusku a Ukrajině. Hraje v klubech, na koncertech, v dětských domovech, kavárnách, školách a v církvích. Je možno ho zaslechnou také na mnoha radiostanicích.
Během svého vystoupení doprovází jednotlivé skladby slovem o sobě a sdílí jednoduchou zvěst evangelia.

domingo, octubre 24, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

37.Katastrofa I
Čáslav 24.10.2010

Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy:
‚Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.‘
Přišel Jan, nejedl a nepil – a říkají: ‚Je posedlý.‘
Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkají: ‚Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!‘ Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.“Matouš 11:16-19

¿Con qué puedo comparar a esta generación? Se parece a los niños sentados en la plaza que gritan a los demás:
»“Tocamos la flauta, y ustedes no bailaron; Cantamos por los muertos, y ustedes no lloraron.”
»Porque vino Juan, que no comía ni bebía, y ellos dicen: “Tiene un demonio.”
Vino el Hijo del hombre, que come y bebe, y dicen: “Éste es un glotón y un borracho, amigo de recaudadores de impuestos y de pecadores.” Pero la sabiduría queda demostrada por sus hechos.» Mateo 11:16-19



Když se na něco díváte, co vidíte? To, na co se díváte. Ale taky ještě okolí. Výseč světa k tomu. tomu se říká "zorné pole".
Dá se zorné pole ještě zúžit? Koňům se dávaly klapky na oči ze stran. Aby viděli jen úzkou cestu před sebou, šli tam, kam jsou vedeni. A taky aby se neplašili.
Nám se to může taky stát, to zúžení zorného pole? Ovšem. Děláme si ho sami? Nechci leccos vidět. Proč? Aby toho na nás nebylo moc, aby člověk věděl, kam jít, aby ho moc věcí nerozptylovalo? Nebo aby se člověk, Mnevyděsil, nesplašil? Horší je ještě, že se k tomu přidává roztěkanost. (Vidět na našem psovi - jak se dívá, co by provedl, co by popadl, je v tom jakási zběsilost. Malé děti to tak mají. Spousta lidí to tak má. Každý trochu?) To je dost špatná kombinace. Úzké zorné pole - a ještě se točí.

Lze mít rozšířené zorné pole - ne očima, ale srdcem a myslí?Člověk může mít široké zorné pole - ne snad že zahrne "celou plochu", všechno dokola (jak to dělá radar, točí se dokola a vysílá spoustu signálů a zpracovává je...), ale může vnímat leccos z toho, co je za ním nebo vedle něj. Zorné pole se rozšiřuje láskou, někdo vám leží na srdci i když je daleko. A taky třeba nadějí, to je jako když se zorné pole zakřiví až za horizont. Do všech směrů se můžete dívat, myslet, vzpomínat...
Ještě víc - nejen široké může být zorné pole. I hluboké, sahat může nahoru a dolů. "Absolutní zorné pole". Souvisí s Bohem (zkušenost Boha). Můžete to mít až tak - jako žalmista z žalmu ze začátku bohoslužeb (Ž 139): Ať váš pohled, zájem zamíří kamkoli - neztratí se v prázdnu, ale narazí na... Něj a vrací se a stává se vzájemný! Vytušíte - zájem, který vás sleduje, předchází a potkává. Patří k tomu strach (úděs, závrať), a štěstí.

°°°°°°
Tedy: zorné pole se může zúžit, takže pro mě je teď jen tohle..., nebo může být velmi široké a hluboké.
Je to taky věc paměti (malé dítě - když mu něco zmizí se zorného pole, třeba míč se jím prokutálí, tak má za to, že ten míč už není) a úcty a dalších věcí.
není láska vlastně dobrá (domyslete, jaký význam to slovo má) paměť? Není zúžené zorné pole vlastně druh zapomenutí. Pak je v životě moc důležitá připomínka.

°°°°°°
Jak se dá někdo připomenout? Jak se připomínáte člověku, kterému se chcete dostat do jeho širšího zorného pole? Postavíte se mu do cesty, chytnete ho za ramena, zatřesete jím, zvýšíte hlas. Nebo ho pohladíte, něco nabídnete (podívej, co tu mám dobrého, podívej, já jsem tady).
Po dobrém nebo po zlém. pozvání nebo příkaz.

Jan Křtitel připomínal boha - a bylo to jakoby po zlém: mluvil o soudu, kterému se člověk vydává, když na Boha zapomene a jako kůň s klapkami jde po svém.
Ježíš zase zval do Božího Království, mluvil o radosti, kterou Bůh znamená, o kterou člověk přijde, když půjde jen po svém.

°°°°°°
Co ale když ani jeden druh připomínky nepůsobí? O tom je dnešní podobenství. Ježíš to říká o Izraeli. Jste jako děti, které se nenechají pozvat k žádné hře. Ani k smutné hře (na pohřeb), ani veselé (na svatbu). ani po zlém, ani po dobrém. Nenecháte si Boha připomenout ani v hrozbě ani v pozvání.

Ale co s tím, když někdo nechce dát respekt, věnovat ohled, nechat místo ve svém srdci, nebo hlavě, tak se k tomu nedá donutit ani po dobrém ani po zlém? Setřese ruku z ramene, nebo dělá že vás neslyší.
Tak Izrael je beznadějný případ. Ti jsou pro Boha ztraceni, on je ztracen jim (se vším co to znamená). S tím se nedá nic dělat... To chce Ježíš říci?

°°°°°°
Ne. Končí se: "Moudrost je ospravedlněna svými skutky".
U Lukáše: "je ospravedlněna u všech svých dětí".
Moudrost - tím se opisuje Bůh a s Ním taky to hluboké zorné pole. Ospravedlněna - to znamená "dostává právo". Dostane se nakonec Bůh do zorného pole lidí? Prohloubí ho? Prosadí se nakonec i v situaci beznadějné lhostejnosti? Jakými skutky, jakou skutečností? Kdo jsou ty děti, u kterých je ospravedlněna, dochází svého práva (vzdor tomu nešťastnému osudu - vzdoru proti sobě)?

a) na Ježíši je vidět: Bůh se nestáhl zpět (jak uděláme my, když narazíme na lhostejnost). Člověk může žít s klapkami na očích a srdci, i tak zemřít, ale Ten, kvůli kterému a od kterého je to hluboké zorné pole (dávající smysl všemu), ke kterému se stáčí srdce, nezmizí. Lecjaký příběh z bible to dává tušit. A Ježíšův příběh to naprosto jedinečným a definitivním způsobem potvrzuje. On je nakonec ospravedlněním Boha, dáním práva Bohu.
"Absolutní zorné pole" je skutečné a pravdivé.
To Pozvání se vklínilo do Ježíšova příběhu. A ten příběh zase do všech příběhů světa. Je vepsáno... A člověk na něj může kdykoli narazit. Neplatí tu zapomenutí.
b) a ty děti, kterým se vrací možnost "absolutního zorného pole" (být v něm), mezi ně bychom mohli patřit my. Mohli bychom být připomínkou boží, to je pro nás výsada a úkol - a taky smysl a naděje (myslím křesťanského sboru!
děláme v životě leccos a myslíme na leccos - ale srovnejte si to sami - co jsou jen klapky na oči, co je jen lov dojmů a co je srdce a mysl, které dýchají a žijí v "absolutním zorném poli"

Děkujeme za to, že ani naše lhostejnost, únava, strach, nedůvěra a sobectví nemohou definitivně odsunout tebe.

bratr farář Pavel Jun