Páginas vistas en total

domingo, noviembre 07, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

39. nevíte kdy...
Čáslav 7.11.2010


Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.Matouš 24:43-44

Pero entiendan esto: Si un dueño de casa supiera a qué hora de la noche va a llegar el ladrón, se mantendría despierto para no dejarlo forzar la entrada. Por eso también ustedes deben estar preparados, porque el Hijo del hombre vendrá cuando menos lo esperen.Mateo 24:43-44

°°°°°°
Mám tu budík. Takový budík... k čemu se hodí? Zazvoní v určitou hodinu a my musíme vstávat.
Proč musíme vstávat? Děti musí do školy, my do práce. Mohli bychom zaspat. Vadilo by to? vadilo. Když ne nám, tak někomu jinému. takže musíme. Večer si nastavíme budík.
Máte odvahu nastavit si budík ve škole, Myslím třeba na konec vyučovací hodiny. Asi ne. To by se paní učitelka rozzlobila. Ale sledujete to, ne? Každou chvíli se podíváte na hodinky. Kdy už... v 8.45 by měla skončit první hodina. (V práci to je snáz - sledovat konec pracovní doby).
Budík je dobrá věc. Jsou věci, které bychom neměli propást. Školu. Konec hodiny... Začátek práce, konec práce. Budík nás probudí nebo nám to připomene. Co třeba ještě byste nechtěli propást? Nějaký program v TV. Seriál. Návštěvu přítele. Odjezd na prázdniny (když se jezdilo vlakem, ten nepočkal).
Tak je budík moc potřebná věc. Kdybychom ho neměli, to bychom vlastně ani nemohli jít spát, abychom ráno nezaspali. Nebo pořád se budit... a kontrolovat, kolik že je to hodin. Museli bychom na to pořád myslet. Vzpomínám na to, jak jsem se (stejně) celou noc budil, jak jsem nemohl spát, když se mělo jet k babičce...
Když znáte termín, hodinu, tak si natočíte budíka a je to. můžete to pak pustit z hlavy, můžete klidně spát, nebo dělat něco jiného...
°°°°°°
Ale co když termín a hodinu neznáte, když nevíte kdy... a přitom se dá čekat, že..., že něco přijde.
Máte s tím nějakou zkušenost? Třeba víte, že někdo má přijít na návštěvu, ale nevíte kdy. Snad odpoledne. Ale kdy přesně? Co to znamená? Nikam nemůžete jít. Každou chvíli vyhlížíte z okna. Ptáte se pořád: přijde dnes nebo snad jindy?
Nebo kdyby se tak vědělo, kdy má přijít zloděj, to by bylo jednoduché. To bychom si natočili budík a čekali na něj, nebo přímo bychom si na tu hodinu objednali policii...
Nebo jinak: když třeba kdysi měli někoho ve válce a válka končila a lidé, kteří přežili, se vraceli, a nic nefungovalo a nedalo se zavolat a vlaky moc nejezdily (babička nám to takhle vyprávěla, jak se jejich rodina týdny vracela), tak se muselo čekat - kdy (a jestli) se někdo blízký vrátí. Pořád se na to myslelo. Celé dny. Často se šlo k oknu. Jaké to asi bylo... (Trýznivé?) Střídala se naděje a zoufalství.
Když nevíte kdy... neznáte termín něčeho, co je pro vás důležité, tak to si nemůžete nastavit budíka. Pak co zbývá než - nechat si to v hlavě a pořád - trochu, nějak - na to myslet a být ve střehu, pořád to čekat. A když je to nejisté, tak se toho člověk nezbaví. Pořád na to myslet...
°°°°°°
Co se to dělo kolem Ježíše? Kolem Ježíše Krista najednou přestala být budoucnost prázdná. Byla plná - Bohem. Ježíš mluvil o Království Božím, které přichází, a leckterá znamení potvrzovala, že se to děje a co to znamená (odpouštění...)
Jen nepadl žádný termín. Na budík nemohlo dojít. Takže pak nezbude - než pořád čekat. Každou chvíli, pořád. To je veliká věc kristovské víry: Takhle to můžete, smíte mít pro Ježíše Krista s bohem. Nechat si ho v hlavě, vracet se k Němu, myslet na něj pořád. Pořád ho čekat. Protože nevíte kdy...
A je to ještě jinak než jako se zlodějem. Není to jen "buďte ve střehu", abyste nabyli zaskočeni. Měl by to být podle vašeho takový pocit, jako před odjezdem na prázdniny. Ne, ještě mnohem víc. Jako to mají sluhové, když Pán domu se má vrátit z cest a má jim připravit hostinu... Nebo jako když se má stát velké slavnost, svatba...
°°°°°°
To je tak krásná věc! My máme totiž dost plnou přítomnost. Co všechno bychom chtěli a máme. Tak si hlídáme termíny, abychom to stihli. Budík (telefon s připomínkou) hodně potřebujeme. Ale nemáme tak plnou přítomnost a nehlídáme si tolik termíny, že - budoucnost je nám dost prázdná?
Pro Ježíše Krista... se to docela mění. Tím stálým se může stát Jeho Věc ("Království boží"), kterou nesmíme propást; ona je to tak Dobrá Věc, jak nic v našem životě nebylo a mimo to nebude; měla by přijít, nevíme ale kdy. Takže to nemůžeme pustit z hlavy. Objeví se "červená nit" celým životem. A objeví se dobré tíhnutí.
Když té Věci s Bohem patří celá budoucnost, tak je to osvobozující. My tím jen necháváme ("nasáknout",) provonět přítomnost. Čas se naplňuje dobrým, krásným očekáváním. A co všechno v tom dostane smysl a cenu.
Děkujeme za to, že nám na srdce doleháš Ty sám.

bratr farář Pavel Jun