Páginas vistas en total

domingo, diciembre 05, 2010

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO


43. nepoctivý správce
05.12.2010

Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla. Lukáš 16:8

Pues bien, el patrón elogió al administrador de riquezas mundanas3 por haber actuado con astucia. Es que los de este mundo, en su trato con los que son como ellos, son más astutos que los que han recibido la luz.Lucas 16:8

Jak napadl sníh a díváme se po polích a na zahradu... tak jsou vidět stopy, a z nich se dá usuzovat, jak a kudy se šlo, kudy vedla cesta pro toho nebo toho.
Život se často přirovnává k cestě. Mohli bychom si pro začátek zahrát na stopaře životních cest? Jaké linie stop se dají čekat? A co z nich usoudíte?

a) Linie stop bývá často dost klikatá, cik cak, sem a tam, co usoudíte?
Tady se těkalo, tady se před něčím utíkalo (kličkovalo), nebo se možná lovilo. To je jeden životní způsob: žije se pro přítomnost, v ní a z ní. Teď tohle, teď zase tohle...
Takhle se stopují děti. Cesta dětí je klikatá, jak to přijde, podle toho, co se namane. (Většina stop je takhle?)

b) jakou byste čekali ještě jinou linii stop? Čekali byste kruh? Měli byste.
Prý i když člověk chce jít někam, když se třeba ocitne v poušti a chce se z ní dostat, stejně - když se nemá čeho držet, totiž nějakého bodu mimo sebe sama -, tak stejně nepůjde rovně, stejně se bude stáčet do kruhu, a za čas bude na stejném místě, jako byl. Co vy na to?

c) Co kdyby byla linie stop rovná. Co byste z ní odečetli?
Ten člověk se musel držet něčeho "mimo sebe sama", "nad sebou". Mezi hvězdami si vybral jednu, třeba Polárku, nebo Jižní kříž a šel podle ní. Takový člověk - se k něčemu vztahuje, upíná, za něčím jde. Když je v poušti, má šanci se z ní dostat. Cesta dospělých.

d) Je ještě jiná možnost pro životní cestu? Životní stopy ještš jinak? Logicky ne. Prakticky ano.
Může se stát - že si nejen vyberete hvězdu, která vám pomůže jít rovnou cestou (jako když se potřebujete dostat z pouště), ale... jako když že si vybere hvězda vás. Blížíme se k vánocům, musíte tušit, že tahle možnost je. Tak se to přece stalo vánočním poutníkům. Strhla je vánoční hvězda.
Jak se to projeví ve stopách? Mají velký rozestup - jako když se spěchá, utíká? Nebo jsou zvláštním způsobem lehké? Nebo někdy skoro jakoby (hned) mizely, ztrácí se, nejsou důležité (když to, k čemu se míří je tak Důležité)?

Druhy životních cest podle linie stop:
Klikatá - to když člověk zůstává nenasytným dítětem.
Do kruhu - to když člověk zůstane vázán jen sám sebou.
Přímá. To když člověk dospěje a svůj život upne někam, k něčemu.
Nebo jako když člověk utíká, stopy jsou lehké. To když člověka strhne něco - co je před ním a nad ním.

***
Jak to souvisí s Ježíšovým podobenstvím? Takhle:
Ježíš vyprávěl příběh o nepoctivém správci. Ten příběh se tenkrát vyprávěl mezi lidmi. Pro nás typická politická kauza. Neschopný a bezohledný podvodník, no co...

Ježíš to vypráví, lidé to poslouchají, je jim to povědomé. Co se s nimi může dít?
Může v nich růst rozhořčení? Takový člověk...! Čekají, že Ježíš ho taky odsoudí a že budou moci odejít správně, příjemně, spravedlivě rozlobení.
Nebo jsou někteří opatrnější? Tuší, že příběh může vyústit ve varování? Podívejte se, co se s člověkem stane, když propadne mamonu. Už se z toho nedostane, bude se do toho zaplétat hůř a hůř. Až mu to zlomí vaz.

***
Ježíš ale nakonec správce pochválí, to je jako když ho dá za vzor!
Co to vyvolá v posluchačích? Ne rozhořčení a sebezpytování. Určitě hněv. Co je to dnes s Ježíšem? To se mu nepovedlo. Za cdo tady může chválit!!!

Když necháme odeznít první hněv, objeví se pointa příběhu: teď je potřeba nově postavit svou existenci.
Ježíš na správci chválí tohle: jak v kritickou chvíli začne odvíjet svou existenci - ne z přítomnosti, ale z budoucnosti. Od toho, co přichází. (To je přesně ta poslední životní cesta - jak si hvězda najde vás...).
To, co je teď, je na vodě, ve vzduchu, ve vzduchoprázdnu, v nejistotě, nedůležité... protože teď jde jen o to, co bude, co přichází. Z toho je třeba vycházet, žít.

Co to přesněji znamená, o tom Ježíš ovšem mluvil také, k tomu se dostaneme. Dnes jen to "zastavení" a možná určitý šok pro srdce. Život se může odvíjet, odvíjí od toho co je před námi, nad námi.
Zkušenost s Ježíšem otvírá tuto životní možnost: zaujatost, zajetí (jako když vás hvězda zachycuje a táhne, nese, vede) - které člověka osvobozuje, uvádí do pohybu, lehkého a pevného, o jakém se těkajícím dětem a unaveným poutníkům v poušti nezdá.
To je zkušenost (kterou Ježíš sdílel a sdílí), zkušenost Království Božího. Vyčnívá před námi, nad námi Něco - a náš život už nemá výchozí bod, počátek - ve mně. Dostávám se konečně na skutečnou cestu... Do života... ať byl jaký byl - zazáří hvězda, člověka vezme za srdce, a ... Co všechno to způsobí!
Doba adventní - je zvláštní doba k tomu. A celý život pro to.

Pomoz nám odvíjet život od Tebe.

bratr farář Pavel Jun