Páginas vistas en total

sábado, diciembre 31, 2011

SLOVO NA KONCI ROKU - PALABRA DEL FIN DE AŃO



Starý rok...
Čáslav 31.12.2011

Když byl Izrael mládenečkem, zamiloval jsem si ho, zavolal jsem svého syna z Egypta.  Proroci je volali, oni se však od nich odvraceli, obětovali baalům, pálili kadidlo tesaným modlám.  Ačkoli jsem sám naučil Efrajima chodit, on na své rámě bral modly. Nepoznali, že já jsem je uzdravoval. –  Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování, byl jsem jako ti, kdo jim nadlehčují jho, když jsem se k němu nakláněl a krmil jej.Ozeáš 11:1-4

«Desde que Israel era niño, yo lo amé; de Egipto llamé a mi hijo. Pero cuanto más lo llamaba, más se alejaba de mí.1 Ofrecía sacrificios a sus falsos dioses y quemaba incienso a las imágenes. Yo fui quien enseñó a caminar a Efraín; yo fui quien lo tomó de la mano. Pero él no quiso reconocer que era yo quien lo sanaba. Lo atraje con cuerdas de ternura,2 lo atraje con lazos de amor. Le quité de la cerviz el yugo, y con ternura me acerqué para alimentarlo.Oseas 11:1-4

Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás zvěstovali my – já a Silvanus a Timoteus – nebyl zároveň ‚ano‘ i ‚ne‘, nýbrž v něm jest jasné ‚Ano‘!  Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno ‚Ano‘. A proto skrze něho zní i naše ‚Amen‘ k slávě Boží. 2 Korintským 1:19-20

Porque el Hijo de Dios, Jesucristo, a quien Silvano, Timoteo y yo predicamos entre ustedes, no fue «sí» y «no»; en él siempre ha sido «sí». Todas las promesas que ha hecho Dios son «sí» en Cristo. Así que por medio de Cristo respondemos «amén» para la gloria de Dios. 2 Corintios 1:19-20

Starý rok... Co říci? Nebo přejít mlčením?

"Starý"... Když se řekne "staré", tak to s sebou nese také hodnocení. Jaké?

Spíš negativní.Proč?
Staré už má něco (asi to nejlepší) za sebou, je použité, opotřebené, omrzelé. Staré už toho nemá tolik před sebou, jako nové. Staré je zastaralé, tedy z jiné doby, to znamená - už se jaksi nehodí.
Negativní hodnocení starého souvisí se zkušeností klesající hodnoty, z pocitu zklamání (nebylo to To, nebylo v tom To, co jsem hledal), z pocitu selhání (i já jsem se na tom podepsal, je to i moje vina), a z vědomí lhůty - všechno má svůj konec ( staré je tedy konci blíž). Staré je časem poznamenané a dřív odbyté.
Proto spíš negativní hodnocení "starého". Stárnutí znehodnocuje. Hlavní roli v tom hraje Čas (krátí lhůtu, drolí, nechává šrámy...) a zklamání či selhání.

Kdy je ve slovu "staré" něco pozitivního?
Může se říci: "To už je stará věc". Když je něco staré, tak už by to mohlo být odžité, za námi, už by nás to trápit nemuselo.
Nebo - "staré přátelství". Když to vydrželo, tak to znamená, že se to osvědčilo.

Je "starý rok". Když se to řekne ("starý rok") - co vám převažuje - to negativní nebo to pozitivní?
Potřebovali bychom pomoci "se starým"? Co s tím, že všechno má svůj čas, svou lhůtu, a všechno je poznamenané zklamáním a selháním (v ničem To nebylo a Není, to po čem se naše srdce ptá a všechno se opotřebovává)? Jak se bránit smutku ze stárnutí všeho i sebe sama a možná i panice z toho...
Co říci na "Starý rok", k starému roku?
Velmi starý, už slepý dědeček z Bullerbynu prý říkal, když vzpomínal: "achjojo...". Je v tom smíření se s tím, že to takhle.. je, utíká? Stačí to na nenávratný ubíhající čas - a na zklamání, selhání (vina)... na znehodnocující momenty...?

Jak to má se "starým" Bible? Nedá se to samozřejmě říci obecně. to hlavní je ale, že na starém na tom, co bylo, se může ukázat (projevit) Boží "věrnost". Bůh vás nenechává být. V dobrém nenechává být.
Zkušenost Boha: Je (jakási) Věrnost (stálá nakloněnost), která se vine časem... a jako červená nit splétá (spřádá, sešívá) jednotlivé (v životě lidí i běhu světa) do jednoho kusu... Přitom se ztrácí zklamání (že to nebylo to, co mělo být) a váhu ztrácí i selhání (nebyl jsem tak, jak jsem měl být).
Ta červená nit je nit Boží lásky a odpuštění. Bůh tento svět nenechává být...(Ve světě, kde každý všechno snadno být nechává - to je Věc!)

Starý rok... Co říci...?
Čas a vina (zklamání, selhání) jsou znehodnocující momenty v "starém".
K tomu se dá říci to odevzdané a smiřující se "achjojo..."
Proti tomu Boží věrnost, neústupná věrnost, se kterou ani čas ani vina nic neudělá, prý ani smrt, která se jak červená nit vine vším a drží pohromadě a znovu znehodnocuje...
K tomu se dá řici "Amen". Tím spíš, že pro nás má Boží věrnost ("zaslíbení") tvář Ježíše Krista. A skrze to "Amen" do toho vstupujete vědomě, začínáte vědomě patřit... To je opravdu víc než jen smíření se s... životem. Amen.

Děkujeme za to, že život dostává svou hodnotu také od Tebe, Tvým zájmem, odpuštěním.

bratr farář Pavel Jun

domingo, diciembre 25, 2011

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Vánoční zkušenost
Čáslav 25.12.2011

A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.  Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.  Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.  Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.  Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ Lukáš 2:8-12

 En esa misma región había unos pastores que pasaban la noche en el campo, turnándose para cuidar sus rebaños. Sucedió que un ángel del Señor se les apareció. La gloria del Señor los envolvió en su luz, y se llenaron de temor. Pero el ángel les dijo: «No tengáis miedo. Mirad que os traigo buenas noticias que serán motivo de mucha alegría para todo el pueblo. Hoy os ha nacido en la ciudad de David un Salvador, que es Cristo el Señor. Esto os servirá de señal: Encontraréis a un niño envuelto en pañales y acostado en un pesebre.» Lucas 2:8-12

Co je to - vánoční zkušenost?

Nejprve se musíme zeptat: Co je to - lidské srdce? Nedalo by se to říci srovnání s očima, Oko má sítnici a na ní se prostě odráží, co je venku? Není srdce něco jako sítnice pro celého člověka? Odrazná plocha pro to, co se s člověkem, co se mu děje?
No... není to ještě celé. Když něco "vstoupí do srdce", tak to tím dostane ve vašem životě váhu. ("Klást na srdce" se říká). A něco to pak pro nás začne znamenat - bolí to, nebo těší, nebo poutá, váží, nebo drásá... Co vstupuje do srdce, dostává v životě váhu, nevstupuje tam jen něco, ale také někdo (vnímáte ten rozdíl) a nemizí to dalším okamžikem, ale zůstává to. Potom... Srdce je víc než "sítnice pro celého člověka", v srdci se nejen zrcadlí to, co se děje okolo, obrazy druhých lidí, ale srdce je také (spíš) prostor potkání, do kterého vstupují druzí a potkávají se tam (se mnou i spolu). Srdce je místo intimního potkání, potkávání. To je srdce...

Co to pak znamená:
Srdce je naše velmi zranitelné místo.
Co tam vstoupí, dostane ve vašem životě váhu. A může to bolet, může to vyděsit, může to týrat, může to zanechat těžkou stopu.

Však do srdce leckoho a leccos nechceme vpustit. Hlídáme si ho, pokoušíme se o vstupní kontrolu. V tomhle jsme dnes dost dobří. dost to umíme - nedbat, nepustit dál a hlouběji.
Jenomže ze srdce se pak stává poušť. Nemůže někdo takhle o srdce přijít docela?

A když se do srdce někdo už dostane, dá se potom vykázat?
Jde to dost těžko, zůstává tam po něm vždycky něco. Vůně, vzpomínka. Jizva.

Dá se srdce zamknout? Máte klíč od svého srdce? A má ho ještě někdo jiný? Svěříte klíče od svého srdce někomu?

Je zkušenost, že se nám v srdci objevují věci a lidé, které jsme tam nevpouštěli, nezvali.
To se tam vloupali? Nebo moje srdce má skutečně víc klíčů, Nebo jak to je?

Ale k tomu patří taky: Srdce je pak místo překvapení. možná kvůli tomu je tak vzrušující žít. Koho ještě v srdci potkám a co z toho bude?

Je takový apokryf (z pátečního divadla mládeže): V šesti dnech Bůh stvořil všechno. Tedy skoro všechno. Poslední Boží stvoření se totiž datuje až na sedmý den velmi časně ráno... a jde o malý klíč...
To je ten klíč, co visí na nebeských veřejích a andělé si ho mohou brát, když jdou na svět. Náhradní klíč od srdce... Proto člověku leckdo někdy překvapivě dolehne i do dobře zamčeného srdce. I Bůh.

Když se mluví o andělích, tak to se mluví o téhle zkušenosti. Že se vám něco velkého, někdo - bez ptaní, i nečekaně, objeví v srdci. (Andělé netlučou na dveře ani nezvoní). Prostě potkají a řeknou své, prostě vstoupí. Jak je to v tom apokrafu: Jako když je náhradní klíč od vašeho srdce.

Může se stát - vánoční zkušenost - že vám do srdce (do prostoru intimního potkání) dolehne skrze Ježíše Krista sám Bůh - a to je jako když se v srdci odrazí celý vesmír, a není to děsivé, je to krásné, je to plné pokoje, je to upokojující. Povolí to sevření - v kterém srdce ze strachu a v soběstřenosi hlídáme, zavíráme, a pokoušíme se ovládat.
Takové očekávání, takový výhled, se může stát základem našeho života, našeho výhledu do světa, do života, do budoucnosti. To je základ důvěry, víry.
S tím, že nám může a chce dolehnout do srdce Bůh - s tím smíme, máme počítat. A to je víc než vzrušující. to pak život začne dávat smysl a objeví se naděje.

Budeme s tím počítat, že máš "náhradní klíč" od našeho srdce, že máš volný vstup, a - tak je to dobře. my s tím svým klíčem k srdci stejně neumíme moc zacházet.

bratr farář Pavel Jun