Páginas vistas en total

domingo, febrero 13, 2011

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Poslední soud
Čáslav 12.02.2011


Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich, objal je a řekl jim:
„Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“ Marek 9:36-37

Luego tomó a un niño y lo puso en medio de ellos. Abrazándolo, les dijo: —El que recibe en mi nombre a uno de estos niños, me recibe a mí; y el que me recibe a mí, no me recibe a mí sino al que me envió. Marcos 9:36-37

Proč Ježíš vyprávěl příběh o posledním soudu? Třeba taky proto - říká jím:

Když potkáváte druhého člověka, když se na něj díváte, když na něj myslíte, tak... ...
Ano. Bohužel. Musíme teď pominout lidi, kteří se na druhé vlastně vůbec nedívají, kteří mají oči jen pro sebe, kteří se dívají jen do zrcadla nebo na hladinu jezera. Pro ty to není, ti v tuhle chvíli nemají šanci. (Narcisovi v nás (v naší době se hrozně roztahuje!) by mělo hrozně zatrnout).

Tak znovu. Když potkáváte druhého člověka, když se na něj díváte, když na něj myslíte, tak...
Ještě to přerušíme. I v druhých lidech přece člověk může mít taky jen svoje zrcadlo. Usmívají se? Takže se jim líbím, jsou se mnou spokojeni. Mračí se, co jsem zase udělal?
Tady už to můžeme doříci kousek dál: Když potkáváte druhého člověka, když se na něj díváte, když na něj myslíte, tak (pozor!)... to není zrcadlo.

Když ten druhý není zrcadlo..., tak teda co... se dá čekat? Myslíte, že potkání s Někým může být hodně důležité? S kým se takhle potkáváte? Kdo je vám takhle vzácný?

Dál: Dovedete si představit, že potkání s Někým může rozhodnout o celém životě?
Že vás to nenapadlo? Že si skoro všichni myslí, že rozhodnutí jejich života je na nich samotných? To je ovšem nesmysl, stačí, když se budete sami poslouchat... "Rozhodnutí mého života je na mně samotném..." To napadne jen sebevraha. To spíš jen prozrazuje, že nechceme otázku rozhodnutí našeho života pustit do hlavy a do srdce.
Dovedete si tedy představit, že potkání s Někým může rozhodnout o celém životě?

Rozhodující postava - mého života, všech životů - pro to bývalo jedno slovo. "Kristus".
Spojovala se taky s Posledním Soudem (to je nejprostší obraz pro rozhodnutí života). Je v tom všechna logika: přehlédne se život, posoudí se a rozhodne...

Ještě tohle (a otevře se nám pointa podobenství): Byla také představa neznámého Mesiáše... přijde, ale bude neznámý, takže se člověk musí dobře dívat, aby ho nepropásl. Dobře ho uvítat, neminout ho. Propást rozhodující postavu svého života...! to by bylo! Není to tenhle? Nebo tenhle? Jak byste se dívali na člověka, který má rozhodnout o vašem životě. To je pointa Ježíšova podobenství?

Když potkáváte druhého člověka, když se na něj díváte, když na něj myslíte, tak... tak v tom může být upřímný zájem, úcta, touha pomoci a - tichá naděje.
Může za ním totiž být Kristus! Ten, který zhodnocuje život a proto o potkání s ním tolik jde, protože na něm se rozhodne.
Takhle máme to podobenství slyšet: Když potkáváte druhého člověka, když se na něj díváte, když na něj myslíte, tak... ať v tom je upřímný zájem, úcta, touha pomoci a dokonce naděje - protože za ním je Kristus a vy ho v něm potkáváte.

To je to Tajemství: Zákryt. Bůh je v zákrytu s Kristem a ten je v zákrytu s lidmi.
Úcta, zájem, touha pomoci a naděje. S tím se můžete dívat na druhé lidi. Protože v nich potkáváte Krista.
Doříci se musí: I v těch nejubožejších, u kterých by vás to nikdy nenapadlo, kteří by vás jinak jen zneklidňovali, vyvolávali ve vás ošklivost, opovržení, kteří evidentně "jen" potřebují vaši pomoc.
Vlastně to může být až takhle: Bůh vás potřebuje, potřebuje vaši pomoc...!

Pane, Ty nás potřebuješ? Probuď v nás zájem o druhé, Lásku hledající v druhých Tebe. Naději.

br. farář Pavel Jun






No hay comentarios: