Páginas vistas en total

viernes, abril 22, 2011

SVÁTEČNÍ SLOVO - PALABRA FESTIVA

Ospravedlnění
Čáslav 22.04.2011 Velký Pátek

Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;
v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Lukáš 24:46-47


Esto es lo que está escrito —les explicó—: que el Cristo padecerá y resucitará al tercer día, y en su nombre se predicarán el arrepentimiento y el perdón de pecados a todas las naciones, comenzando por Jerusalén.Lucas 24:46-47

°°°°°°
Víte, co je tendence, tíhnutí.
Když položíte loďku do proudu řeky, tak on ji zachytí a unáší ji. A dá se čekat, kde se najde za chvíli.

Jaké jsou hlavní tendence v lidském srdci?
Nebylo by špatné tomu trochu rozumět. Leccos by se vysvětlilo, lecčemu bychom rozuměli. Věděl bych víc, proč tohle slovo, tahle událost, tahle chvíle v mém srdci vyvolaly to, co vyvolaly. Věděl bych: to se muselo stát, spadly přece do tíhnutí mého srdce. Často jsem zmatený, co jsem svým slovem, činem vyvolal, nerozumím tomu, proč reaguji tak, jak reaguji.

°°°°°°
Hlavní tendence v lidském srdci je (biblicky) touha po ospravedlnění.
Dnes se to tak neříká. My bychom to vyjádřili spíš jako touhu po hodnotě a smyslu života. A to je zřetelná tendence v životě všech lidí.
Ospravedlnění (touha po hodnotě a smyslu života) dnes jakoby nebyla vázaná na Boha, na druhé lidi taky o dost méně (máme narcistní sklony). Ale není to proto méně silná. Hodnota a smysl našeho života - to je to hlavní, na čem nám záleží. Je to otázka, která naklápí rovinu srdce, vytváří tíhnutí v něm.

Ověřte si to. Kolik je v našem životě srtrachu, vzteku, hněvu, studu, hořkosti, soudů, pláče, neschopnosti odpustit...? A proč - myslíte si - že se objevují? Z touhy po ospravedlnění. Jsou reakcí na ohrožení hodnoty a smyslu našeho života. Stačí často známka nepřízně, nepochopení, slovíčko, naznačení, neúspěch a já jsem si najednou tak nejistý hodnotou života a...

Tendence k ospravedlnění je ... jaká? Je to s ní těžké. Člověk nemá klid a neodpočine si. Pocit bezcennosti a nesmyslu mu dýchá na záda. Jsem kvůli ní tak zranitelný a nesvobodný, ničí to vztahy, a...

°°°°°°
Co se dá udělat s palčivou touhou po hodnotě a smyslu mého života? Nedala by se ta tendence změnit? Dá se změnit proud řeky? Zkuste si to!
Co se může stát s tendencí srdce k ospravedlnění? Nemohla by se zklidnit? Nebo zastavit?

Kdyby si člověk jednou provždy ověřil, že jeho život hodnotu a smysl má... Kdyby měl v životě něco, kvůli čemu by mohl být sebe-vědomý.
Ale to se nestane (dlouho jsem o tom přemýšlel). Už by to nebyl život. Život je pořád v pohybu (pořád je proud), pořád se něco děje, vystoupit se z toho nedá.
A touha po smyslu a hodnotě života je palčivá srovnáváním. Pořád se musím srovnávat a jsem srovnáván. (I kdyby to bylo jen s tím, co bylo, jaký jsem byl...).
Přes všechno, co mám za sebou a jak jsem starý... stejně to tíhnutí cítím ve svém srdci... a vidím na druhých.

Potom... už zbývá jen - jak to dělali skeptici - že člověk připustí, že jeho život hodnotu a smysl nemá, a smíří se s tím?
Ale to taky ne... ne to prostě nejde. to člověk nemůže připustit. Copak by stálo za to žít? Dokud moje srdce tluče, vytlouká snad každým úderem otázku po hodnotě a smyslu mého života.

°°°°°°
Co se může stát s tendencí srdce k ospravedlnění?
Může se změnit. Opravdu!

To dává tušit zkušenost s Ježíšem, víc o tom věděli celníci a hříšníci, méně zákoníci a farizeové (ti měli tíhnutí k spravedlnosti příliš utkvělé).
Tušilo se to... a pak se to stalo o velikonocích, to je podstatou velikonoční zkušenosti: změna, obrácení tíhnutí lidského srdce. Velikonoční tajemství.
Malinko (zdánlivě?) blíž tomu jsou skeptici. Je to svým způsobem trochu rezignace. Jako když se proud opravdu zastaví. ale zvláštní "rezignace"!
Tendence srdce k spravedlnosti, touha po hodnotě mého života může umřít. Ale není to smrt. Děje se to tak, že člověk prožije: to opravdu nemá cenu... ten můj zápas o hodnotu a smysl mého života. Ale děje se to ne v úvaze nad mým životem, ale v Potkání něčeho, Někoho, v kterém je tolik smyslu a hodnoty, že otázka po hodnotě a smyslu mého života najednou - umře. Sama docela ztratí smysl.
Srovnávání (podstata palčivosti otázky po smyslu a hodnotě mého života) ztratí smysl. Co mě potkává, to je naprosto a navěky nesrovnatelné, to je naprosto Jasné. Možná k téhle zkušenost patří taky "ustrnutí", Hrůza... že já...(však se to kolem Ježíše ozývalo častěji - "nejsem hoden"...).Tak je to jako když se proud zastaví - ale pak se obrátí Jiným směrem. K té Hrůze (z vlastní nicotnosti) patří nádherná Radost, protože podstatou nesrovnatelné - boží, božské hodnoty a smyslu kolem Ježíše bylo pozvání k Tomu.

Hodnota a smysl tu je. Není nekonečnou otázkou v mém srdci, je proudem, který se valí světem (Království Boží) říkal Ježíš, Duch svatý říkali učedníci. Bere mě s sebou. Nechte se unášet.

Děkujeme za to, že náš život už není výlučně otázkou po smyslu a hodnotě našeho života, že se stává odpovědí na smysl a hodnotu života od Tebe.

br. farář Pavel Jun

No hay comentarios: