Páginas vistas en total

domingo, enero 16, 2011

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

49.jako dítě, pokora
Čáslav 16.01.2011

V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně největší v království nebeském?“ Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.
Matouš 18:1-5

En ese momento los discípulos se acercaron a Jesús y le preguntaron: —¿Quién es el más importante en el reino de los cielos? Él llamó a un niño y lo puso en medio de ellos. Entonces dijo: —Les aseguro que a menos que ustedes cambien y se vuelvan como niños, no entrarán en el reino de los cielos. Por tanto, el que se humilla como este niño será el más grande en el reino de los cielos. »Y el que recibe en mi nombre a un niño como éste, me recibe a mí. Mateo 18.1-5

Ježíš říká učedníkům - "jestli nebudete jako děti..." Být jako dítě... To znamená v Ježíšově přirovnání: připustit svou odkázanost, bezmoc, malost - "nemyslete si o sobě nic moc". Dřív se tomu říkávalo pokora.

Dá se k pokoře vyzvat? Může se k ní člověk donutit? A proč by se to mělo dělat? Když myslet si o sobě něco... ("sebevědomí") je příjemné, skoro opojné.
Moc otázek najednou.

***
Proč pokora? Stačilo by vám - "protože to odpovídá situaci", protože tak jste? Promiňte. Vrátíme se k tomu.

Jak by se k pokoře dalo dovést?
Nevznikne náhodou "samovolně", srovnáním? Když se člověk dostane do blízkosti něčeho Velkého, nesmírného, tak se mu stane najednou jasné, že ve srovnání s tím on je jasně - "nic moc", spíš nic než moc?
Když stojíte na břehu moře, před ohromným chrámem, pod hvězdnatou oblohou... tak to člověku dojde: prach, prášek... nic víc nejsem.
Jaký je to pocit? Je děsivý nebo opojný nebo závratný,

***
Není to ten případ s Ježíšem? Ježíš nahlašuje Království Boží blízko..., to by mělo být něco tak nesmírného... že pokora by byla prostě "na místě"? Ale On nesrážel lidi na zem, do prachu, spíš je pozvedal.

Jak to je? Potkání s velikým nutně nevyvolává pokoru. Bývá to často tak, že potkáte něco (někoho) velkého (slavného, uznávaného), a jen tím víc začnete potvrzovat, prosazovat sebe sama. Objeví se hořkost, srovnání se - ale já přece na tom nejsem špatně... Začnete hledat slabiny toho "velkého".

***
Nejde jen o velikost a malost (na čem by se měřily). Nejde o sebedůvěru.
Jde o to, jestli v sobě máte to... nucení, jestli vás něco nutí -tvrdit, potvrzovat, prosazovat sebe sama (k nepokoře). Nebo jestli ho nemáte.

Co prozrazuje "nucení potvrzovat sebe sama", ten důraz na sebedůvěru? Prozrazuje to strach.
A když to skončí... tak to prozrazuje že se objevila důvěra. To je opak sebedůvěry. Sebedůvěra je jen honosné slovo pro nedostatek důvěry, pocit, že jsem bez lásky v bojovném poli nebo lhostejném prostředí, v kterém musím sobě a druhým dokázat, že za něco stojím a mám právo tu být. Když někdo tvrdí svou velikost, snaží se ji prokázat... neříká tím nic o své velikosti nebo malosti, ale jen o své zásadní nedůvěře. ti, kdo chtějí být velcí, jen prozrazují životní nedůvěru.

Jen ten, kdo dokáže důvěřovat, připustí svou reálnou malost. Přesněji: vzdá potvrzování sebe sama. ztratí se mu to z mysli, ze srdce.
Nejde jen o to, že Království boží je Velké a člověka dovede k pocitu malosti, jde o to, že probouzí důvěru a s ní pokoru. Jediná chvíle v dějinách, kdy se děje něco Velkého a probouzí to jednoznačně ne vzdor nebo závrať nebo strach, ale Důvěru.

***
Mluvíme o tom, co se dělo kolem Ježíše. Je zřetelné: šlo o Změnu. A naše dosud zamlčovaná otázka je: jak se taková Změna může stát...
Tajemství té Změny (možná každé hluboké Změny) je, že se děje skokem, že se víc věcí stane najednou. Není to tak, že se stane jedna věc a pak se od ní odvine druhá. možnost "být jako dítě", znamená pokoru a důvěru najednou. Jedno bez druhého není. Důvěra a pokora jsou dvě stránky stejné věci.
Nedostanu se do vše zahrnující důvěry se sebedůvěrou (v sobě velcí neznají důvěru, všimněte si) nebo z ní. Do důvěry se nedostane bez pokory, k pokoře bez důvěry. Prožívá se to jako osvobození. Nemusím si nic o sobě myslet (natož namlouvat), protože - protože nemusím.

U Ježíše se děje něco Velkého, co vyvolává pokoru a důvěru najednou. Tajemství Království Božího a blažené Proměny.

***
Uklouzla nám otázka "Proč pokora?" Třeba taky proto, že pokora prozradí, že jsme se dostali až k Důvěře. A tím na dotek ke "spasení". Víc zatím není.

Děkujeme za možnost sebe sama nechat být, nechat myšlenek na sebe a o sobě.

bratr farář Pavel Jun