Páginas vistas en total

domingo, abril 03, 2011

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

57. moc vázat a rozvazovat
Čáslav 03.04.2011

°°°°°°
A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. 19 Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“ Matouš 16:18-19
°°°°°°

Yo te digo que tú eres Pedro,y sobre esta piedra edificaré mi iglesia, y las puertas del reino de la muerte no prevalecerán contra ella. Te daré las llaves del reino de los cielos; todo lo que ates en la tierra quedará atado en el cielo, y todo lo que desates en la tierra quedará desatado en el cielo. Mateo 16: 18-19
°°°°°°

O čem mluvil Ježíš s Petrem, když mu říkal: "Co odmítneš..., co přijmeš...," (Nebo se to překládá také: "co svážeš, co rozvážeš...," nebo "k čemu zavážeš, co promineš...", nebo "co odpustíš, co neodpustíš...") Je to slovo, které na sebe vztahovali zákonící, a znamenalo "nesení tradice", zastupování Boha a jeho věci, tedy zákona. Měli nárok: pomocí Božího zákona, jeho výkladu a prosazování na zemi zastupujeme Boha na zemi a naše výklady a rozhodování mají definitivní, nebeskou platnost. Teď to slyší Petr a s ním církev (my). A je to krásnější a plnější a spontánnější a svobodnější, než pouhé zplnomocnění zastupovat. Něco je oproti zákonickému sebevědomí a nároku navíc a něco chybí a... vůbec, je to jinak. Jak?
°°°°°°

Mohla by nám trochu pomoci představa stínohry. Když jde o vidění, tak základní konstelace je tahle: Dvoubodový řetězec. Jeden - se dívá na druhého. A druhý mu ten pohled vrací (nemusí, může se dívat jinam nebo být zahleděn do svého, to je jedno...).
To má Narcis v nás rád - to ho baví, když je zachycován obdivnýma očima. to (jediné) ho baví, být středem pozornosti, být na konci tohoto jednoduchého řetězce. Pak je ale možná složitější konstelace. Třeba ve stínohře. Tady není dvojbodový, ale trojbodový řetězec. Světlo, herec, plátno. Na co se soustředit? Na plátno? Na světlo? Na herce? Co je nejdůležitější? Zkuste vypnout světlo. Zkuste hrát špatně. Stínohra je jen "v celé souvislosti" světla, herce, plátna.

°°°°°°

To, co říká Ježíš Petrovi znamená svým způsobem: Jste Boží "stínoherci".
Nejsme na konci řetězce. Ale význam máte neskonale větší!!! Stínohra - to je - že světlo na vás padá - a přes vás se stín přímo odráží dál - na odrazné ploše světa. Takhle - v jedné linii, trojbodově... Svět je odrazná plocha, a "co svážete nebo rozvážete", co dovolíte nebo zakážete, hlavně: co odpustíte nebo neodpustíte - jde přes vás od Boha.!!! Až takhle! Tohle je vám svěřeno... Opatrněji a přesněji řečeno: To "z nebe" (od Krista) se přenáší přes vás na zemi. To, co děláte vy - vychází z toho, co je v nebi, a má to důsledky na zemi, ve světě. Hluboké. Zásadní. To je Vaše postavení (začali jsme o tom mluvit posledně: bytí mezi... Královstvím a světem).

Co vy na zemi... dovolíte, zakážete, odpustíte, neodpustíte, to v nebi se stane také... A je to tak proto, že to platí naopak: To co se děje v nebi se přes vás odráží do světa. Ten směr je jasný, ale těžko se rozlišuje, protože je to "najednou".
Teď jde o to - odpovídat tomu světlu - tomu co je ve světlu (popis Boží slávy) skryté. (Co tam je? Milost, ne propouštějící, ale zachycující, zavazující Milost, které se říká také Láska).A snad ta Boží stínohra bude tak, že Jeho světlo samo je tak silné a čisté, že koriguje i to, co děláme. Sami si zvažte, co děláte...

°°°°°°

Čteme Ježíšova podobenství, teď ta, která jsou o učednících, o jejich životě nebo spíš situaci, roli, úkolu. Dnes podobenství o svzující a rozvazující moci, která se děje jakoby najednou a přímo na zemi a na nebi. Na nebi a na zemi.
Je to o výjimečném úkolu (a s tím důležitosti) toho, co se smí dít přes vás. Tak přímo a bez prodlevy, přirozeně a bez zkreslení - jako v stínohře. Zastupování (prosazování, relizace) nebeských věcí na zemi. Říkali jsme na začátku: oproti zákonickému nároku je tam něco navíc, něco chybí, něco je jinak... Není tam Prodleva, která by dávala zvláštní význam tomu, co Já (teď), je tam přímá, přirozená, spontanní souvislost. Je to zaslíbení pro souvislost, která pro Ježíše je mezi námi a Bohem, a promítá se do světa. Co děláte, když vychází s toho Kristovského, nebeského, dopadá jako "světelný stín" do světa a tam se začíná dít - kus Království. Co tvoří "světelný stín" ve světě? Boží Milost. Ta se dá předávat takhle přímo, bez nějaké prodlevy, výhrad, vázání, překládání... A k tomu patří zaslíbení - že i když se nám to nezdá - že to, co se ze zavazující a nesoucí Milosti děje od Boha - že to má definitivní Platnost, a co je mimo ně - jakoby nebylo.

Děkujeme za chvíle, kdy se to dostalo do souladu, suzvuku - nebe, země, my. Bylo to vždycky od tebe.


bratr farář Pavel Jun