Páginas vistas en total

domingo, abril 24, 2011

VELIKONOČNÍ NEDĚLE - DOMINGO DE RESURRECCIÓN

Velikonoční neděle
Čáslav 24.04.2011

Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás zvěstovali my – já a Silvanus a Timoteus – nebyl zároveň ‚ano‘ i ‚ne‘, nýbrž v něm jest jasné ‚Ano‘! 20 Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno ‚Ano‘. A proto skrze něho zní i naše ‚Amen‘ k slávě Boží. 21 Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh. 22 On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil. 2Kor. 1:19-22




Porque el Hijo de Dios, Jesucristo, a quien Silvano, Timoteo y yo predicamos entre ustedes, no fue «sí» y «no»; en él siempre ha sido «sí». Todas las promesas que ha hecho Dios son «sí» en Cristo. Así que por medio de Cristo respondemos «amén» para la gloria de Dios. Dios es el que nos mantiene firmes en Cristo, tanto a nosotros como a ustedes. Él nos ungió, nos selló como propiedad suya y puso su Espíritu en nuestro corazón, como garantía de sus promesas. 2Cor. 1:19-22






Když se řekne "do ztracena".

Není v tom kus vaší životní zkušenosti? Že něco se ztratí, "vyšumí", vytratí, prostě zmizí, odezní... Není v tom celá naše životní zkušenost, není všechno takhle? Jak vám to zní? Přirozeně? Osvobodivě? Smutně? Nebo jinak?
V takhle velkém a prázdném vesmíru... není to přirozené, že se všechno vytratí do ztracena?
Není to taky osvobozující? Nic se nepočítá. Na ničem moc nezáleží. Ničím se nemusím dlouho trápit. Není to ale taky hrozně smutné. Co mi zůstane?
Nebo to nevadí tolik, když jedno jde za druhým. Třeba tohle šlo do ztracena, ale přichází další... Snad. Ale když všechno jednotlivé je do ztracena, pak nic nedrží pohromadě.
A co když... není náhodou život celý do ztracena?




Když se řekne: "ozvěnou".Máte v tom taky kus své životní zkušenosti? Všechno je ozvěnou. Všechno je jen další z dalších kruhů na vodě. To taky dokážeme sledovat. co se děje - odráží to, co už bylo. Je to prostě tak. Nic nového pod sluncem.
Jak vám to zní? Přirozeně. Osvobodivě. Nebo to spoutává? Nebo jinak?
Není to spoutávající a osvobozující najednou? Nic se sice nedá dělat, ale vlastně taky nemusí, nemusím se namáhat, to vlastně nemá smysl, stačí se poddat...
A jaké to je vyvolat ozvěnu? Opojné, závratné, děsivé? A kolik kruhů se na hladině po jednom kameni může objevit? Kolikrát se může ozvat ozvěna? Není "ozvěnou" taky nakonec "do ztracena"?


A co takhle když se řekne: "odpovědí".
V čem to je jinak než "do ztracena" a "ozvěnou"?
Odpověď - nevyvolává to pocit "protějšku", že někdo na odpověď čeká? A já nevím přesně, co mám odpovědět, ale cítím, že je to jaksi hodně důležité. A že to je docela na mně! Pak jde o něco víc... Není to tak, že co žiji, prostě hned zmizí a nic se neděje, nebo že se to jen odráží, samovolně...
Musí mi to potom projít srdcem. Už není jedno, co... Takže to, co dělám, žiji, myslím, cítím, to má patrně větší význam a smysl, než jsem si myslel. Patrně to někoho zasáhne. A zasahuje to i mě! Musím myslet na to, co odpovídám. To, co člověk dělá, říká, myslí, cítí, má najednou jiný význam. Je to napínavé.
Nevzniká už něco - stálého...? Hovor, vzájemnost.
Vztah.


Ježíš mluvil o Bohu a jeho království a přitom říkal: můžete, (až "musíte"...) být "odpovědí" Bohu ("čiňte pokání").
A zkušenost s ním byla: On opravdu tak žije, "vstříc", že snad celý jeho život je odpovědí Bohu.
Ale když přišel Pátek, ukřižování, tak se znovu ozvalo s hroznou silou to - "do ztracena"... I Tenhle život, který se zdál, že byl nejen ozvěnou, ale odpovědí, bude nakonec taky do ztracena.
(To hrozně bolí, když po "odpovědí" přijde znovu "do ztracena". S tím musíte mít velké i malé zkušenosti.)
Ale pak se stalo něco... pro co museli hledat slova, co vyjadřovali různě, třeba ve vyprávění o potkání Ježíše po jeho smrti, nebo jako vyvýšení Ježíše na nebe, jako seslání Ducha svatého a všelijak jinak...
Stalo se to (tak se dá popsat velikonoční zkušenost lidí kolem Ježíše): zpátky dolehla... ozvěna Ježíšova života. Nebo ne... to není přesné. Nešlo o ozvěnu jen. Bylo to jako Boží odpověď. Na Ježíše. A na nás!
Přiznáváme: To bylo tak těžké - být odpovědí Bohu. Provázeno spoustou nejistot (co...) a vzdorů (proč...) Ale když - proběhla Ježíšova odpověď a pak Boží zpátky a byla Ježíšově tak podobná...
Najednou vzniká proud řeči...! Najednou se lidé dostali s Bohem do řeči... srdcem... Duch svatý se tomu říká. Najednou vzniká - proud odpovídání... Plný radosti, pokoje, svobodný a přitom tak plný ohledů.
Konečně život!!!


Děkujeme za radost, kterou nám vracíš, za proud důvěřivého odpovídání.






bratr farář Pavel Jun