Páginas vistas en total

domingo, mayo 08, 2011

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

60. utrpení
Čáslav 08.05.2011

Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?
Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? Marek 8:34-37

Entonces llamó a la multitud y a sus discípulos. —Si alguien quiere ser mi discípulo —les dijo—, que se niegue a sí mismo, lleve su cruz y me siga.
Porque el que quiera salvar su vida, la perderá; pero el que pierda su vida por mi causa y por el evangelio, la salvará. ¿De qué sirve ganar el mundo entero si se pierde la vida? ¿O qué se puede dar a cambio de la vida?Marcos 8:34-37

Tak to víra s Ježíšem asi nebude... to, čemu se dnes říká "pozitivní myšlení". (Vím o lidech, kteří kvůli tomuhle ze sboru odešli, aby si mohli pozitivně myslet). Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž, kdo ztratí svůj život...

Co je špatného na pozitivním myšlení? Není lepší vidět věci z lepší stránky? Mít oči pro dobré věci. Vidět zpolovina plnou sklenici a ne poloprázdnou. Evidovat zisky a ne ztráty. Zlé věci pustit k vodě, od-pouštět a zapomenout, aby nezabíraly místo dobrým. Netrápit se věcmi, se kterými se nedá nic dělat.
Příjemnější je radovat se než se zlobit, vztekat. Lepší je užít si den než ho potrápit.
Když to člověk umí - zůstat pozitivní - tak je přitažlivý, oblíbený, štěstí se ho drží... Víra s Ježíšem ale - asi nebude "pozitivní myšlení". Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž, kdo ztratí svůj život... V jedné pouliční diskusi o Ježíšovi, zazní v doumentárním filmu slovo člověka z ulice: "Ježíš je pro mě ta ubohost na kříži".
A k tomu jsme my zváni?

°°°°°°
"Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?"
Získat celý svět a ztratit život. O co by mohlo jít? O to, že člověk se při získávání světa uštve a z toho umře? Nebo vás napadá něco jiného?

V původním textu ale není život. Je tam "duše". Je to pak takhle: "Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale uškodí své duši (ztratí ji)?" Staví se proti sobě svět a duše? Co je svět, to je jasné, to je to - okolo nás a my v tom°co je ale ta duše?

Představte si horu, z které se nabízí spousta perspektiv, výhledů I do veliké dálky. I na slunce. Ale taky si představte hlubinu, v které se perspektiva ze všech stran obrací proti vám.
Duše nakonec je Otázka, duše je to místo v nás, které se ptá... "přes svět". Po tom, co být má. Po smyslu pravdě a hodnotě. Je to místo, z kterého nemůžete mít jen jednu-svou perspectivu, vidět jen to, co se vám zdá a chce právě teď... I místo v kterém se perspektiva obrací proti vám. Duše je otázka po druhém, druhém člověku. Duše je otázka po prvním, po Bohu... Duše je otázka po vás.

°°°°°°
Ale... potom je "duše" pramen utrpení! Je s tím a z toho kříž. Objeví se nesmírnost, nezměrnost, také rozpory mezi ... tím, co je, co by mělo být, objeví se propasti a napětí. Dojde na rozhodování. I na pocit viny, nejistotu. Člověk si víc uvědomí samotu, chvíle, kdy do ní padá. Otázky vlastně jsou nejen nejisté, ale také hořké, trpké, vyčítající. Duše má i takové. podívejte se do Žalmů!

Není divu, že se všichni pokouší o to "pozitivní myšlení". Ať je jen svět v přítomné chvíli, udržím jen svou perspektivu, nedovolím jí, aby byla příliš široká a daleká, natož aby se obrátila proti mně!

Duše, otázka po Bohu, bližním, po mně je také pramenem utrpení. Vezmete to na sebe, ptá se Ježíš? K tomu patří i to, že se člověk stane druhým lidem taky otázkou přes jejich svět a přítomnou chvíli a přítomnou rozkoš. Oblíbení jsou lidé, s kterými "není potíž", kteří nemají otázky a otázky neprobouzejí, lidé bez duše...

°°°°°°
Vezmete to na sebe? To se musíme rozhodnout? Možná k tomu jen připomenu, že v Ježíši... se stalo zřejmým... že svět a duše nemusí být takhle proti sobě...? Že to není buď svět nebo Bůh, buď žít nebo myslet a rozhodovat se; že svět se celou svou existencí, každým místem, každou chvílí po Bohu opravdu ptá. Že Bůh není pro svět stínem, ale je pro něj sluncem!

Vezmete to na sebe? Učedníci mohou zkusit říci "ano", protože - to se stalo na Ježíši zřejmým - otázka, kterou dává duše, se v Ježíšově příběhu dotkla odpovědi.
Vlastně v Ježíšovi zazněla otázka po Bohu také (Velký Pátek), a stalo se to - jakoby Bůh přijal Otázku po sobě. (Tajemství dogmatu vtělení?)

°°°°°°
Je to tedy buď svět, nebo duše?
Ne. Obojí. Existence s otázkami, v Otázce.
A to je věc také utrpení. tudy vstupuje do života taky napětí, taky bolest, taky strach, taky ... to platí.
Ale vy to na sebe můžete vzít, protože tu Otázku na svět a do života postavil Ježíš tak, že není jen někdy trýznivá, ale taky smysluplná, dokonce jako když se stává odpovědí.
A objevuje se s ní Cosi, co tušíte, když milujete a potkáváte, přijímáte Lásku.

Děkujeme za to, že jsi nám sluncem a ne stíem. I když se ukazují stíny. ale i ty se ptají po Tobě.

bratr farář Pavel Jun