Páginas vistas en total

domingo, mayo 29, 2011

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

62. Podobenství o zloději
Čáslav 28.05.2011

Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Matouš 24:43-44

Pero entiendan esto: Si un dueño de casa supiera a qué hora de la noche va a llegar el ladrón, se mantendría despierto para no dejarlo forzar la entrada. Por eso también ustedes deben estar preparados, porque el Hijo del hombre vendrá cuando menos lo esperen. Mateo 24:43-44

Hospodář to má kvůli zloději špatné.
"Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj..." tak co...? to je jasné. V tu chvíli by nespal. Když ale on to neví a vědet nemůže (je tam "kdyby"). V noci by měl jít spát, ale měl by taky hlídat. A ve dne - jak bude myslet na práci a přitom na zloděje? to je špatné, to se nedá.

Protože: kolik myšlenek udržíte v hlavě?
Ne, to jsem se zeptal špatně. Kolik myšlenek můžete myslet najednou? Kolik věcí dokážete dělat najednou? Pořádně jednu... i nepořádně jednu.

Přistihnu se často, že něco dělám, jedu třeba krásnou letní krajinou, ale v hlavě mám - nějaký problém... a jedu krajinou jako bych jí ani nejel. Nevnímám ji, jsem "myšlenkami jinde".
Není mnohem rozumnější - být "prezentní", žít soustředěně přítomnost, to, co je teď, co právě dělám? Není to nejpravdivější a nejskutečnější?
Tak to dnes má většina lidí. Tak z života má člověk nejvíc. Jen tak si může všechno co nejvíc užít. "Co mám pořád myslet na něco... dalšího, jiného. Vzpínat se někam, k něčemu, za něčím...", slyšel jsem v rozhovoru. Má se žít soustředěně pro "teď a tady". (Proč jsme pak tak nesoustředění...? To mi jen tak uklouzlo, promiňte).

Ale právě tohle Ježíš asi nechce - nedovoluje. Tohle právě ten hospodář nemůže, měl by spát i bdít, musí pořád myslet - na to, co dělá, a na to, že přijde zloděj. Že možná přijde zloděj. Kdy si odpočine? A jak mu asi půjde práce?

°°°°°°
Nebo si dokážete představit, že můžete myslet právě víc než jednu myšlenku. Napadne vás nějaká chvíle?
Občas děláme dvě věci najednou... Někdy jím a dívám se na televizi. ale to jím bezmyšlenkovitě. to nám asi nepomůže.
Pak mě napadá: To se stává, že se dvě myšlenky potkají. Ale pak stojí proti sobě... krčí se, vrčí, jak šelmy, které na sebe skočí a porvou se; a já jsem mezi nimi.
To se stává někdy, že se víc myšlenek (dvě?) potká, nebo dvě povinnosti. Jedno stojí proti druhému, dvě věci se potkají v napětí... Ale příjemné to není. A stejně se to musí vyřešit, rozhodnout. Jedno nebo druhé.
(Jak to řešíte, když se vám staví proti sobě dvě věci, třeba dva nároky, dvě povinnosti...? Já vím... Bližší košile než kabát.) Je ještě jiná možnost, že se myslí víc než jedna myšlenka a dělá se víc než jedna věc?
ale napadá mě ještě něco jiného! Jede vlak, a já se na něj dívám, a vidím ho, ale přitom myslím na toho, koho má přivézt. ale i na ten vlak!
Nebo když třeba chystáte nějakou hostinu pro vzácnou návštěvu, tak sice nosíte na stůl a myslíte na přípravu jídla, ale přitom, v tom taky na toho hosta.
Nezapomínám na ten vlak kvůli tomu, kdo v něm má sedět. Ten vlak má právě tím zvláštní význam!
Nepřipravuji jídlo roztržitě. Už příprava na... potkání, návštěvu se stane slavností. Posvětí se vlak, čas, jídlo,...
To je ta možnost! Když děláte něco pro - někoho jiného. Vy... pro někoho jiného...(to jsou dvě věci najednou). To je moc zvláštní zkušenost. rozchází - a přitom taky schází se mi různé myšlenky, různá práce.

°°°°°°
Původní podobenství varovalo před tím, aby se člověk nezabral do toho, co je, co dělá... Protože by to prozrazovalo - že nemá pro nikoho (zvláště pro Boha) smysl...
Otázka je: S jakým výhledem a pro koho to nebo to děláte (žijete). Jestli jen pro sebe samotné, tak... jste bláhoví - a asi ubožáci.
Tak se to stalo lidem před potopou, to byl jejich problém. Zapomněli se sami v sobě a pro sebe. to, co bylo, jim nepřipomínalo nikoho a nic, nebylo to pro ně žádné znamení, jen něco jako kořist.
Tedy. Podobenství původně mělo probudit člověka ze samo-spánku. Nezaberte se moc do toho, co děláte, musíte, máte, chcete... Prozradilo by to, že jste sami. Sami pro sebe. To je hrozné pokušení lidí dnes. Tak hrozné, že bychom měli začít mluvit o potopě...

°°°°°°
Když se podobenství pak četlo v církvi, tak se posunulo - očekávání najednou bylo přesněji kvalifikované, po zkušenosti s Ježíšem - (skoro) všechno bylo pro Něj... všechno odkazovalo k Němu, k potkání s ním. Myšlenka na něj, plná dobré očekávající Touhy, se dotýkala snad skoro všeho, co člověk dělal. (Obrazem: myšlenka na Něj se stala archou, na kterou se mohl člověk nalodit s lecčíms, i se zvířaty...)
Ne, že by zmizelo ze života rozhodování, ale zklidní se. Není to: teď a tady Já rozhoduji, co bude a nebude, rozhodování není fatální... protože v Ježíšovi se mohou věci spojovat, (ve výhledu, který otvírá), moje, tvoje, rodiny, sboru... A rozhodování se tím stane moudré. Nebude jen pro mě (to je vždycky krátkozraké a nebezpečné). Bude prospívat mně i mému bližnímu. Nebude jen pro přítomnou chvíli.
Svým způsobem křesťané mají "rozdvojenou mysl" nebo spíš široké srdce. Co (by) bylo v napětí, se dostává do souladu, souzvuku, zákrytu... Jeden všemu ostatnímu dává smysl a hodnotu. Nakonec: Kvůli němu se žije.
Hospodář to kvůli zlodějovi měl špatné, zdálo se nám. My musíme na konec říci: Kvůli Ježíšovi to my máme dobré.

Děkujeme za to, že pro Tebe se nám toho tolik může spojovat, protože všechno k Tobě míří.

bratr farář Pavel Jun