Páginas vistas en total

jueves, agosto 04, 2011

LATINAS EN EUROPA

Doritza y Monhsen

Paola de Ecuador, Yensy de Venezuela y Doritza de Venezuela, en Essen, Alemania.

Paola y Yensy.

domingo, julio 31, 2011

TenSing v ČÁSLAVI

EnlaceVideo z festivalu na:


Další video na:
http://www.youtube.com/watch?v=NY_nQ93yvyA




NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

65. Host bez svatebního šatu
Čáslav 31.07.2011

Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘
Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“ Matouš 22:11-14



»Cuando el rey entró a ver a los invitados, notó que allí había un hombre que no estaba vestido con el traje de boda.“ Amigo, ¿cómo entraste aquí sin el traje de boda?”, le dijo. El hombre se quedó callado. Entonces el rey dijo a los sirvientes: “Átenlo de pies y manos, y échenlo afuera, a la oscuridad, donde habrá llanto y rechinar de dientes.” Porque muchos son los invitados, pero pocos los escogidos.» Mateo 22:11-14

Co jste prožili při čtení příběhu, na co si vzpomenete? Mohly se objevit přinejmenším tři vlny pocitů. (V těchto uzlových bodech příběhu: Odmítnutí pozvání. Pozvání bez výběru, do ulic. Extempore s hostem bez svatebního šatu.)
a) Rozpaky. To je přece jen trochu trapná chvíle - když se odmítá pozvání... Jak jste se s tou chvílí vyrovnali? Řekli jste si - "no a co, je to jejich věc"?
b) Údiv. Plošné pozvání. Jak jste to vysvětlili? Není to od hostitele projev uraženosti? Nebo snad... tak mu záleží na té hostině, aby proběhla, nebo snad... opravdu stojí o všechny?
c) Rozhořčený údiv na konec. Předtím se zvou všichni, i ti nejubožejší... A pak se někdo z hostiny vykazuje! A ještě takhle hrubě!

Negativní pocity na začátek i na konec. Divný začátek (odmítnuté pozvání), divný konec (vykázaný host). Nebudeme přemýšlet o detailech (co je to svatební šat) a tahat z příběhu otazníky (kde ho mohl host vzít...). Musíme pochopit, o co jde v celém příběhu. (Ve všem kolem Ježíše)

°°°°°°
Tak, do toho... Budeme muset připustit, že se nám míchají věci... Že někdy těžko poznáváme rozdíl... Tak například: pozvání - nabídka. slyšíte ten rozdíl? Obojí vám "přijdou", dostanou se vám, objeví se s nimi něco v horizontu vašeho života, životního prostoru... je to tak? V čem je rozdíl?

Co máte raději? Řekl by někdo, že pozvání? S čím to je jednodušší, tedy: kdy člověk zůstane svobodnější, co se snáz odmítá? Nabídka. I když ji dá někdo druhý, stejně se za ní ztratí. Už víme rozdíl?

Tedy:U nabídky jsem důležitý já. Přijmu, nepřijmu, to záleží na mně, to je moje výsostné právo, nikdo se nemůže divit... Nabídka se přijímá kývnutím hlavy. "Ano, nechte to tady. Ne, odneste si to".
Ale pozvání... Když padne pozvání, tak nejde jen o obohacení mého života, životního prostoru.. o něco; to někdo nabízí svou blízkost, přítomnost, otevřenost; a vás přitom(!) zve k stejnému!
A pak se něco jiného "má" a "musí". To se musíte zdvihnout a vyjít..., vydat se blízkosti druhého člověka.
Něco jiného se "stane". Nejen obohacení mého životního prostoru, taky nejen dotyk světů, ale každé přijaté pozvání znamená - slavnost setkání, vlastně vytváření a obnovu jakési nevyditelné sítě v bytí světa. Setkají se dva světy, jsou vetkány do sebe...

Čeho máme víc? Nabídek nebo pozvání? Nabídek. Dnes je celý svět nastavený na nabídku, i s druhými lidmi se tak jedná. Co... (se) mi nabízí. Co chci a co potřebuji. (hlavní životní prostor tolika lidí dnes - PC a internet - je prostředí, v kterém se i to, co mělo být pozvání, velmi lehce stává nabídkou (delete)).

°°°°°°
Tak. A máme to. V našem podobenství jde o rozdíl mezi nabídkou a pozváním.

Tohle se dělo a Děje kolem Ježíše. On nedává (nedělá) lidem nabídku. Bůh nedává lidem nabídku. Bůh je Pozvání. Není nic méně než pozvání. Není vrchní (nouzový, poslední či jaký...) dodavatel zdraví, štěstí, pokoje, neřku-li něčeho menšího... peněz, blahobytu, klidu... Tohle se kolem Ježíše stalo zřejmým. Bůh je Pozvání. Celý náš život je předně pozvání. Ne nabídka, plejáda možností, s kterou si musím poradit. Já jsem dotázán... chtěn, žádán.
(Domyslete si doma, co to znamená. Dojde vám, že to není tak hrozné, jak se na první poslech dnes zdá. Že to je vlastně nesmírně krásné a že to je to, co nám dnes tolik chybí a po čem toužíme. Aby chtěl někdo nás a nejen něco od nás).

Bůh je Pozvání. Život je Jeho Pozvání. A když se pokusíme myslet a čekat na něco jiného... tak asi dřív nebo později odmítneme (... domyslete si sami, co to asi znamená) nebo se staneme hostem bez svatebního šatu na svatební hostině.
Pozor na záměnu nabídky za pozvání.

Při přijetí toho Pozvání, (kteréžto má být celým životem), se děje... naplnění života. toho se v režimu nabídky nedostane, jako nabídky se toho nikdy nedotkneme.

Dej nám odvahu - vydávat sebe sama tobě, druhým lidem. Kdyby tak v našem životě vznikla jemná síť vztahů, která visí na tobě a k Tobě váže.

br. farář Pavel Jun