Páginas vistas en total

domingo, agosto 14, 2011

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

67. Požadavek chvíle, situace: pokora
Čáslav 14.8.2011

Lukáš 17:7-10


7
“Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: ‚Pojď si hned sednout ke stolu‘?
8 Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty‘?
9 Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno?
10 Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.“

Čteme Ježíšova podobenství už druhým rokem. A muselo dojít k tomu, že to řekneme: v tolika podobenství je jakýsi náro, apel, požadavek. Co s tím?

***

Co vlastně může kdo po kom chtít? Dá se vůbec někomu něco přikázat? Jakou s tím máte zkušenost? Je to těžké. Je to čám dál těžší! Víte, že s tím mají ohromné potíže i rodiče se svými dětmi?

Tak: Dá se vůbec někomu něco přikázat? Co?

Možná by se někdy mohlo žádat (ve jménu nějaké autority - rodičovské, či jiné) - aby někdo něco udělal. Aby někdo napnul svaly, něco zvedl, něco někam odnesl, postavil se jinam, něco řekl...

***

Ale u Ježíše... Nejde jen o to, že podobenství jsou často apelem. Ale jakým! Nejde jen o to něco udělat! To by se dalo unést. (Jít jednou za čas do chrámu. Zaplatit nějaké peníze. Číst bibli...)

Když Ježíš mluvil o služebnících, tak nemluvil o tom, co mají udělat. Ale říkal - jak se mají chovat (to znamená, že něco děláte - stále, napořád).
Ale ještě mnohem víc. Říká jim (přikazuje), jak si mají připadat! To, co se u Ježíše chce, sahá až do pocitu ze sebe sama, pocitu sebe sama. I to se snad dá přikázat?

Něco udělat, to se snad nškdy dá přikázat. Ale přikazovat, jak si připadat...?
To je jedna věc. Jeden osten, první otazník do naší duše...

***

A s tím hned druhý - a ten bude pálit ještě mnohem víc. To jak si mají připadat... : Nečekat a nechtít pro sebe moc. "Copak čekáte - až uděláte, co jste měli udělat - něco zvláštního"?
A když mluvil o dětech (jak jsme četli v prvním čtení), tak říkal totéž! Nesmíme do toho zaplést moderní pohled a zkušenost s dětmi a dětstvím. Ježíš i tu říká prostě: nemyslete si o sobě moc.

Přpadat si "ne velký". Tak si připadat. Nejen, že mi těžko kdo může účinně mluvit do toho, jak si připadám. Ale ještě mi říkat, abych si připadal ne velký.
To je naprosto proti tomu, co žijeme. Tomu se říkalo - vzpomínáte si ještě? - "pokora"!

Pokora. Jakým gestem, postojem se vyjádří? Stát v koutě? Klečet? Plazit se po zemi? To je tak - nehezké.
Ne! Chtěli bychom stát hrdě uprostřed... To je hezké. Myslet si o sobě hodně, to je hezké, opojné. Ale mít nízké, malé smýšlení o sobě? To pálí. "Nezakládat si na tom, co jsem udělal, co jsem"? - to si člověk nepřipadá dobře, to je tak divné, to je proti všemu, co chceme. Až tohle Ježíš chce, přikazuje?

***

Z čeho může vycházet "pocit pokory"?
Z pocitu méněcennosti. Naučili jste se ( z rodiny, ze života), že se vám nic moc nedaří, dostal se vám )nějak) do duše předpoklad, že asi nemáte žádnou velkou cenu... O to opravdu nikdo nestojí, to je špatně, řekne vám každý ... (nejen psycholog).

Z vědomí viny a dluhu. Když někomu ublížíte, jste )měli byste být) vůči němu pokorní. Máte u něj dluh...

Z vědomí obdarovanosti. Vybavuji si situace, kdy jsem věděl, že se mi dostalo něčeho navíc, než na co jsem měl nárok... a že to znamenalo pokoru.

A teď jdeme správným směrem, ještě víc musíme říci, sem to všechno míří: Pokora může být taky z lásky.
Pak je to skutečná pokora. Láska skutečná o sobě nemyslí, o sobě nic nemyslí. Láska z toho, co pro milovaného udělá, nedělá zásluhu. Nenapadne ji si něco počítat, přičítat... Neřeší sebe sama.
To je pokora, o které mluví Ježíš. Kterou umožńuje. Pokora musí být láskou umožněná. Musí vás láska obejmout, obklopit.

***

Tak: Ne "až tohle Ježíš chce". Ale tohle umožńuje. V lásce )v prostředí lásky) člověk zapomene myslet na sebe sama, zapomene na pocit méněcennosti (totiž na jakékoli hodnocení seb sama, protože - na to v lásce skutečné nějak nedojde...)
To je svoboda od sebe sama. Ta Věc od Ježíše!

Prosíme, zachyť nás svou Láskou. Máme sami sebe dost...

br. farář Pavel Jun