Páginas vistas en total

domingo, agosto 21, 2011

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

69. Sůl, světlo
Čáslav 21.08.2011

Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Matouš 5:13-16

Ustedes son la sal de la tierra. Pero si la sal se vuelve insípida, ¿cómo recobrará su sabor? Ya no sirve para nada, sino para que la gente la deseche y la pisotee. Ustedes son la luz del mundo. Una ciudad en lo alto de una colina no puede esconderse. Ni se enciende una lámpara para cubrirla con un cajón. Por el contrario, se pone en la repisa para que alumbre a todos los que están en la casa. Hagan brillar su luz delante de todos, para que ellos puedan ver las buenas obras de ustedes y alaben al Padre que está en el cielo. Mateo 5:13-16

Ježíš obraz soli a světla vztahuje k učedníkům a my ho máme vztáhnout - až na sebe?

Sůl s sebou nese téma nenahraditelné důležitosti. "Sůl nad zlato". Řekli byste o našem sboru, že je nenahraditelně důležitý - a nejen pro nás, ale pro celé město. Řekli byste to docela osobně o své víře ve svém životě?
Sůl a světlo v sobě nesou téma misie. Znamená sbor a vaše víra něco pro okolí, do okolí? V čem?

O důležitosti víry a sboru - stačí se jenom podívat, jak se žije, jaké místo má sbor v našem životě, jak do něj přicházíme, co v něm děláme, čemu všemu dáme přednost, co nás víc těší, v čem se víc realizujeme? Kolikáté místo má sbor? Už v našem životě. A misie, účinností víry? Když o víře zkusíte mluvit - kdo vás poslouchá? A že by měla něco znamenat v tom, co žijeme, děláme? Když se potom budete dívat, tak si všimnete, že co děláme a žijeme není nic moc. A když se náhodou něco povede, stejně se vás nikdo nezeptá, proč..., (spíš toho druzí mlčky využijí).

Důležitý sbor, důležitá víra, účinné, předávané? Možná je dobře prožít si tyto rozpaky. Protože pak se můžeme dostat dál a pochopit, co text říká jako to hlavní. A o co jde ve víře, misii, ve sboru... Klíčem k pochopení nám může býrt poslední verš.
"Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích"

Klíčové ve verši nejsou "dobré skutky". Ale to spojení - vidět vaše dobré skutky - vzdát chválu Otci v nebesích.
(Vaše... chválu Otci...)
Co tedy znamená víra a sbor? Poslouchejte:
Znamená to - ztratit zaujatost sebou. Nechtít po druhých, aby byli tolik zaujati vámi. Stát se transparentním pro Boha. Ne jen v něčem, co děláme nebo ne, ale tak - vůbec.
Jako je sůl (pro jídlo, ne sama pro sebe), jako je světlo (nedíváte se na světlo, ale pomocí jeho).
Transparent - průhledný obraz, to je to, tohle můžete být. Transparentní pro - Boha. Nezachytávat pohledy druhých. Nestáčet svůj pohled stále k sobě. Prvně jde o tohle: ztratit zaujastost sebou. A nechtít ji po druhých. Jde o to, co je východiskem a cílem našeho života. Kde se začíná a kde končí. A to má být zřejmé.


V tom je náš problém, naše vina, zlo našeho života.
  • jsme zaujati sami sebou. Ať obdivně (Narcis), spokojeni se sebou, měřící druhé a všechno svými normami, bez schopnosti vzít vážně druhého (nechat se zaujmout jiným). Nebo s trpkostí, vracet se k tomu, jak život byl k nám nespravedlivý, a je, naříkat nad svým osudem, rodinou, neuznáním, smůlou, upozorňovat na to... nebo v pocitu, že všechno rozhodující, včetně "víry" se odehrává v nás.
  • Od druhých čekáme, že také budou zaujati námi. Ať uznají naši hodnotu, autoritu, postavení, um, cenu...Ať si všimnou našeho trápení, naší obětavosti... Proč to nedělají? Jak to, že to nedělají dost (to je vždycky). Tak to dělávají děti, nastavují se pohledu druhých a zachycují ho: to já, podívej se na mě, to se mi povedlo - koukej, já...! Děti - a my taky...
Zaujatostí sebou se stáváme "neprůhlednými". Vážeme pohledy druhých na sebe. I svůj pohled stáčíme k sobě. "Zakřiveni do sebe" - řekl Augustin. To je hřích.

Lidem, co potkali Ježíše, se otevřela možnost - být transparentní pro Boha, transparentem, průhledným obrazem, odkazem přes sebe - dál - docela dál, k Bohu. Přestali být zaujati tak bezvýhradně sami sebou. Přestali čekat, vyžadovat takové zaujetí sebou u druhých.

To je víra, v tom je nenahrditelně důležitá. A předává se tam, kde se o této možnosti ví, ve sboru, proto je to nenahraditelně důležité místo a - proměňující, ne jen něco proměňující, ne jen několik činů změní, ale situaci celou, východisko a cíl života. Způsob vztahování se k sobě a druhým.
Tak se chová láska. to je láska. V tom je její tajemství, tajemství její uzdravující, osvobozující, naplňující moci, naděje, víry, která s ní souvisí. Sahá dál, přese všechno, Z toho jsou - jen pak jsou opravdu "dobré skutky", mimovolně, prostě důsledkem toho - že se stáváte odkazem přes sebe, že nepohlcujete - pohledy, pozornost... druhých i sebe, (proto o dobrých skutcích ani nevěděli - viz Poslední soud).

Pak se může stát - že ti druzí to začnou žít taky, nenapodobují vaši "dokonalost", ale "chválí Boha". to je smysl vaší křesťanské existence v tomto světě.
Důležitost a vyzařující působení (misie) - víry a sboru je v tom - být transparentní pro Boha. Být průhledný, transparentní pro Boha. To je vaše ohromná možnost, výsada. spasení. Smysl života je v tom.

Pane, zbav nás naši zakřivenosti do sebe sama.
bratr farář Pavel Jun