Páginas vistas en total

domingo, agosto 28, 2011

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

68. Jho

Čáslav 28.08.2011


Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ Matouš 11:28-30

»Vengan a mí todos ustedes que están cansados y agobiados, y yo les daré descanso. Carguen con mi yugo y aprendan de mí, pues yo soy apacible y humilde de corazón, y encontrarán descanso para su alma. Porque mi yugo es suave y mi carga es liviana.» Mateo 11:28-30

Všechno asi není pro všechny. Třeba to dnešní Ježíšovo pozvání. Sice Ježíš řekl: "pojďte ke mně všichni", ale tím se nedejte splést, protože hned dál je: "Kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny..." A dál mluví o jhu. A každý, kdo to slovo od Ježíše slyšel, si vzpomněl, že obraz "nést jho" má jasnou starozákonní souvislost: jde o jho zákona, život podle zákonů Božího království.
Takže to pozvání a zaslíbení není pro všechny. Je (jen) pro ty, kteří na sebe berou život jako jho; kteří na sebe berou jho života, který zkouší být paralelou (replikou, analogií) k tomu, co být má; je to pro ty, kteří se ptají po Bohu, po Dobrém, které přesahuje přítomnou chvíli a můj osud a chtějí podle toho a k tomu žít, život tomu přizpůsobovat, formovat ho podle toho.

Proč to ti lidé dělají? Chtěli by patřit do Dobrého, k Bohu. Chtěli by žít patřičně. Tak, jak se patří.
ale každý, kdo se o to pokusí, ví, jak je to těžké, že to je břemeno, že to velmi unavuje. Takové jho skoro láme vaz... Žít podle Pravého, Dobrého, podle Božího... Víc než pocitu patřičnosti si člověk užije pocitu frustrace. bude srovnávat to, co žije, s tím, co by mělo být, a to se pak objeví tolik nesrovnalostí...

Co má Ježíš pro tyto lidi, kteří zkouší žít podle Božího? nenabízí, že je zbaví jha... Nabízí také jho, ale jakoby jiné.
Může být jho "Dobru, Bohu přiměřeného života" jiné?! Může to být jho, které netlačí a které netíží? Je možné, aby jho bylo "sladkéů (jak se překládá také někdy v textu)? Jak...? v čem to je? (V čem je podstata dobrý smysl "jha"...?)

K tomu dvě věci: Učte se ode mě - jsem tichý a pokorného srdce.
Není to jho dokonalosti. Nejde o velké etické výkony! Ne (mravní či jinou) dokonalostí se člověk stává "patřičným", patřícím Bohu?
"Tichý, pokorného srdce" znamená: nebýt zaujat sám sebou, být k dispozici, dávat se k dispozici - Bohu. Jde o "vydanost sebe sama". Vydávání sebe sama Bohu (mluvili jsme o tom posledně a předposledně, pokora, transparentnost pro Boha). Tak člověk začíná žít - "podleů zákona, podle Boha. Vstříc. Bohu naproti. lidem naproti.
Je to "jho svobodného a důvěřivého, laskavého naklonění se vstříc, Bohu". Neděje se to bez úsilí asi. ale nestojí to na něm.

A ještě v tomhle to je: čeká vás při tom dobrá společnost. (Ježíšova).
Jho byl postroj pro dvě dobytčata. Jedna oj, a přes ni tyč, do které se musí tlačit z obou stran.
"Mé jho" znaméná pozvání do Ježíšovi společnosti, je to zvláštní zkušenost, kterou s Ježíšem dělali: Ježíš je při mně, se mnou. A jeho společnost je tak dobrá, osvobozující.
všimli jste si jak společnost různých lidí - je různá, způsobuje různé, U někoho máte pocit tlaku, u jednoho strachu, u jiného studu nebo lítosti... Zvláště lidé, kteří upozorňují na to, že by bylo potřeba žít patřičně, kteří vznášejí Otázku... vzbuzující strach... (s tím mám svou zkušenost).
Ježíšova společnost je Jiná, je osvobozující. Bez tlaku pohne člověkem, jeho sklonem, nakloněností. U Ježíše to bylo tak, že člověk zapomněl myslet výhradně na sebe sama, srovnávat sebe a druhé, sebe a Dobré, sebe a Boha, myslet na křivdy...
Dogmaticky se to vyjádřilo pak takhle: Ježíš přivádí lidi do společenství Božího... být blízko Ježíšovi, to znamená být blízko Bohu. A to je sladké jho.

Jenom - co (je nám to) platné, když to není pro všechny, když to je jen pro ty, kteří na sebe berou jho, které se pak může vyměnit, změnit pokáním a společenstvím Ježíše... Kolik lidí se ale dnes ptá jen po tom, "jak žít aby se jim žilo dobře". kdo se dnes ptá, jak žít, aby to odpovídalo tomu - co být má, "co je v nebi"... Komu o to jde? Jde o to nám?
Co s těmi, kteří se nechtějí nikomu a ničemu přizpůsobovat, žít "podle" někoho a něčeho? Co ti, kteří na sebe neberou žádné "jho", kterým nejde o nic jiného než o sebe sama v přítomné chvíli.

Ale... Je to taky úsilí, je to taky břemeno. Je to jako hledat cestu uprostřed pouště, stavět dům na písčitém základu, je to jako začínat stavět dům každým dnem docela znovu, je to jako... Není to nic moc.
I tihle ("tvrdošíjní" říká Bible) by mohli v Ježíšově společenství dokázat přiznat, že vléci sebe sama cestou necestou... cestami nesmyslu a marností... je to jedno z nejhorších břemen, co jsou.
I my, kteří žijeme sami pro sebe... neseme těžké jho - beznaděje, nelásky, samoty, opuštěnosti, marnosti...
I pro nás by to mohlo být... Dostat se do společnosti Kristovy, která neláme svým nárokem, ale zláká svou otevřeností a svobodou (bezprostředností)...

I když máme rádi stabilitu a jsme na pozoru před každým vychýlením, prosíme o to, abychom znovu prožili Tvou nakloněnost nám a mohli takovou náklonnost taky žít.

br.farář Pavel Jun