Páginas vistas en total

domingo, septiembre 04, 2011

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

70. Úzké dveře
Čáslav 04.09.2011

Kdosi mu řekl: „Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?“ On jim odpověděl: “Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni. Lukáš 13:23-24

—Señor, ¿son pocos los que van a salvarse? —le preguntó uno. —Esfuércense por entrar por la puerta estrecha —contestó—, porque les digo que muchos tratarán de entrar y no podrán. Lucas 13:23-24

Takové dveře.
Jaké konkrétní dveře se vám vybaví?
Jaký pocit ve vás ty které... dveře vyvolávají?

Co vlastně udělají dveře se světlem? rozdělí ho. Vytvoří předěl a tím "dvousvětí". S dveřmi je svět přinejmenším na dvakrát: přede dveřmi, za dveřmi, tady - a tam. Nejčastěji, v zásadě: na venku a uvnitř.

Máte rádi dveře?
Ne moc? Proč vytvářet předěly? Je lepší mít volný vstup, přístup.
Ale zase... Dveře mohou dát pocit bezpečí. Nemáte strach z volného a otevřeného prostoru, nepotřebujete bezpečí, skrýt se za dveřmi...?
A pak... když máte řeku, potok, a on se zúží, tak najednou zesílí proud... Chci říci: to je taky ta věc s dveřmi - stát přede dveřmi a tušit, že za nimi... je domov, nebo někdo, koho mám rád..., to je krásné a silné, bez dveří nepoznáte pocit takový očekávání a těšení se.

Tedy: Dveře vytvářejí dvousvětí. Oddělí dva světy.
Mohou dát pocit bezpečí. Jako dveře, za kterými se mohu skrýt. A jsou jako propusť, která vytváří tíhnutí... Jako úzké místo, do kterého se "zhušťuje život" a objevuje se proud.

A ještě: Dveře oddělí dva světy a vytvoří přitom hranici. Hranice to je linie, která se hůř překračuje. Pak záleží na tom, jestli jste vevnitř, nebo venku. Co je váš výchozí životní pocit? Jste spíš venku nebo vevnitř? Když venku, tak stejně přirozená touha je dostat se dovnitř.

Ježíš víckrát mluví o dveřích. Několik věcí přitom bylo patrných (některé všichni tuší).
a) My jsme "mimo", venku, přede dveřmi (všichni tuší). Být venku... je sice horší. ale zase by mohlo být kam se těšit.
b) dveře nejsou všude. Vstup není všude a skrze cokoli.
c) Nemáme klíč (ne všichni to ví). Takže tedy - musíme čekat, až se dveře otevřou.
d) Je naděje, že se otevřou (ještě méně lidí má tuhle naději). A čas hraje roli. Dveře se zavřou, a co pak...

Zkušenost s Ježíšem je - jsou dva světy, není jen tenhle můj (náš) svět... je víc... Je taky "Boží svět". Vstup není kudykoli... Kolem Ježíše také vznikalo tíhnutí... svět, který byl spíš jako bahnité jezero... se stal čistou řekou, která někam míří a unáší. Ale přitom se také objevovala hranice... A stávalo se patrným: nejsme uvnitř... jsme venku.

Jak mluví Ježíš o dveřích dnes? Úzké dveře...
Co dál? Když jsou úzké, tak to znamená, že nejsou pro všechny? to asi není smysl obrazu, podobenství. ale je zřejmé, že někteří nemusí projít?
Víc ještě: že projít úzkými dveřmi: to taky stojí rozhodnutí a úsilí, jakousi námahu.
Jde také o to, že projít musím jen já, sám, bez všeho na zádech: Vůči Bohu - cele, "jenom Já".
Nebo jde o to nemít pocit samozřejmosti, neřku-li práva: tady... je jen očekávání (plné naděje) a pak údiv - já (i já?!!), smím? (Křesťanská liturgie začíná)
Tedy: Ježíš (svým způsobem) dělí svět. Je tu Království Boží a svět. Dobré a to, co po dobrém touží. Vzniká přitom silné tíhnutí. Jako když je úzká propusť. Jako když se zdvihne stavidlo rybníka.
Ale není to tak, že se člověk má jen poddat, nechat se unášet.
Vstup "není všude", je to jako s dveřmi.
Stojí to úsilí soustředěnosti, pokory a rozhodnutí. Pýcha, samozřejmost, odklady, roztěkanost, velký náklad na zádech... to není přiměřené situaci!

Děkujeme za možnost, vstoupit takhle... beze všeho... do proudu života, který vede k Tobě.

br.farář Pavel Jun