Páginas vistas en total

domingo, noviembre 20, 2011

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

79. vjezd do Jeruzaléma, moc...
Čáslav 20.11.2011

Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosanna!  Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!“Marek 11:8-10

 Muchos tendieron sus mantos sobre el camino; otros usaron ramas que habían cortado en los campos. Tanto los que iban delante como los que iban detrás, gritaban: —¡Hosanna! —¡Bendito el que viene en el nombre del Señor! —¡Bendito el reino venidero de nuestro padre David! —¡Hosanna en las alturas! Marcos 11:8-10

na letišti u východu od příletového prostoru stojí vždycky zástup lidí. co tam dělají? Přišli vítat.
Hodně lidí v zástupu vítajících drží před sebou papír, na kterém je nějaké jméno! Mr. Jones. Prof. P. Skála... Je to snad jejich jméno? Ne. Je to jméno toho, na koho čekají. Proč někoho čekají a mají jeho jméno na papíře před sebou? aby je našel. Oni ho totiž neznají. To je zvláštní: Kolik lidí na letišti čeká někoho, koho vlastně osobně nezná. Nějaký tajemník snad čeká hostujícího profesora pro fakultu. Zaměstnanec agentury má odvést sportovní hvězdu do hotelu, nebo snad zástupce cestovní kanceláře nebo hotelu přišel pro své hosty...
Nemohl by to někdo zneužít? Řící: já jsem mr. Jones. A využít pohostinství zaplaceného hotelu a tak... Asi ne. Mohou chtít průkaz totožnosti. Nebo mají fotografii.

Teď z letiště k Jeruzalému... není to tak daleko. Ta situace, o které jsme četli - Ježíš... před branami Jeruzaléma, je vlastně dost podobná. Lidé tam přišli vítat.
Kdyby to bylo dnes, a bylo to na letišti, což by nebylo od věci, protože čekali někoho hodně zdaleka... tak by tam lidé měli napsáno na papírech před sebou Mesiáš. A to všichni v tom zástupu. Mesiáš...
Přihlásí se sám? Já to jsem? To, že Ježíš přichází ve směru od Olivové hory, na oslátku, to je - svým způsobem "sebepřihlášení". Říká tím: ano, já jsem ten -Mesiáš. Tak se podle tradice čekal jeho příchod...

To "Mesiáš", to je víc než jméno- To znamená někoho, kdo má přijít z Veliké dálky. To místo nenajdete na mapě. Na mapě jsou jen známá a dosažitelná místa. Co vím, "nebe" tam není.

Proč čekají Mesiáše, co by to mělo znamenat - to odečtete trochu z toho, jak se pak chovají, když se objeví Ježíš.
Co dávají najevo? Úctu a radost Hodně úcty a radosti. Jako když přijede někdo hodně slavný, který přináší radost.
Ještě víc než slavný, který přináší radost. Řekne to slovo z jejich písničky: Požehnaný. Staré slovo, které znamená: Ten, kdo na sobě, s sebou nese silnou atmosféru... dobrého, života, blízkosti, blízkosti Boží.
Mesiáš přichází od Boha a s ním Boží blízkost.

Vrátíme se ještě jednou na letiště?
Představte si: že vy přiletíte někam, do neznámého města. Není to tak těžké, že?
Máme v sobě hlubinný pocit, že jsme do života vysazení, jako vysazení z letadla, někde v neznámém městě, v nějakém prostoru, (to mluvím i o narození), - a co teď, proč to všechno, mám tu snad nějaký úkol, práci, poslání, nebo proč tu mám být, nebo snad jde o turistiku (to si dnes myslí spousta lidí), o to si to užít? A kdo nás tu čeká a chce a potřebuje?

Do života vysazení a nechaní sami sobě?
Tak proto je nám tak vzácná každá láska, nebo aspoň náklonnost, vstřícnost, skoro každá. Pomůže nám prožít - jsem tu vítaný. Kdyby to někdo dal zřetelně najevo. Nejen s podmínkou (jakože z nás něco má).

Zpátky už ne do Jeruzaléma, ale k Ježíšovi - Mesiášovi. Není to ten, který "napravuje to, co se nám stalo"? Myslím to s tím nejistým vysazením do života... Snad přináší "zapomenuté instrukce"? Jste tu k tomu... k tomuhle.
Spíš je to Ten, který přináší jistotu blízkosti Boží. Z té největší Dálky, jak se zdálo, se stává velká Blízkost. Vstřícnost se stává zřetelnou. Ze všech stran a do všech stran.

Všichni - kdyby byli na letišti, kde se čeká někdo, kdo pomůže s tou základní nejistotou - proč (tu) vlastně jsem - by mohli mít napsáno na papíře před sebou "Mesiáš".
Vlastně nás to spojuje s ostatními. Všichni toužíme po blízkosti a vstřícnosti. Není to marná touha... Ukazuje se na Ježíšovi.

Jenom: Je to on...? Mesiáš? Fotografie předem není, nikdo neví jak má vypadat, on průkaz totožnosti taky nemůže mít, jeho příchod má být jedinečný, nikdy tu ještě nebyl...
To by k Němu musel patřit nějaký příběh, který nezdůrazní na-nicovatost moji a všeho, který neodcizuje, který i vinu smaže, a do sebe pojme, který zahrne i smrt, a přes ni otevře výhled a ve všem dává prožít Vstřícnou Blízkost. Ježíš Kristus. Jiný příběh - takový - není.
Taky můžeme říci : Požehnaný...

Děkujeme za to, že naše životní očekávání, vyhlížení má v Tobě takovou zřetelnost a naději. 

bratr farář Pavel Jun