Páginas vistas en total

domingo, diciembre 04, 2011

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

80. vyčištění chrámu
Čáslav 4.12.2011

Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů;  řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby,‘ ale vy z něho děláte doupě lupičů.“  I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí, a on je uzdravil.  Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se  a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu?‘“ Matouš 21:12-16

Jesús entró en el y echó de allí a todos los que compraban y vendían. Volcó las mesas de los que cambiaban dinero y los puestos de los que vendían palomas. «Escrito está —les dijo—: “Mi casa será llamada casa de oración Se le acercaron en el templo ciegos y cojos, y los sanó. Pero cuando los jefes de los sacerdotes y los maestros de la ley vieron que hacía cosas maravillosas, y que los niños gritaban en el templo: «¡Hosanna al Hijo de David!», se indignaron. —¿Oyes lo que ésos están diciendo? —protestaron.—Claro que sí —respondió Jesús—; ¿no habéis leído nunca:»“En los labios de los pequeñosy de los niños de pechohas puesto la perfecta alabanza Mateo 21:12-16

Zkusíme vystoupat tři schody k pochopení textu.
První schod, nízký, ze zkušenosti.
to zapomínání...  Stane se často, že člověk na něco zapomene... Zapomenete na nějaký úkol. na něco, co se stalo. Zapomenete něčí jméno nebo přímo na někoho. Zapomenete i na sebe?
Je něco na co nezapomenete?
Jeden můj roztržitý profesor teologie zapomněl v tramvaji své malé děti, které vezl ze školky.
Zapomenout se dá snad na všechno. I na smrt.

Co vám pomáhá - abyste nezapomněli? Diář. Slib. slavnost. Předmět.
Má se připomínat...? Nebo co musí být, to se stejně připomene samo? Vadí to - zapomenout? Jenom když je z toho potom velká potíž. Když to bylo hodně důležité, takže když se to zapomene, tak... ze života něco podstatného mizí.

Druhý schod k pochopení: v životě projdete spoustou scenérií, ocitnete se v spoustě různých situací, jste nahoře, dole, jdete bahnem, tmou, horkem, zimou, prožijete smutek, štěstí, uznání, zapomenutí... Chvíli si o sobě myslíte hodně, chvíli málo, jednou vás všechno bolí, jindy...
Je toho tolik a tak různého... co z toho si mám pamatovat? Která z těch situací je - důležitá a pravdivá? Jen ta přítomná? V danou chvíli - každá? Ale - pro celý náš život? 

Tak tohle člověk taky zapomněl nebo vždycky jen tušil: Co jsem vlastně zač a můj život...? Snad ne jen "to v přítomné chvíli". A neukáže se to součtem všeho, to jsou nesčitatelné věci, co jsem žil, dělal, byl, jsem...

Kvůli tomu chodili Izraelci do chrámu. Tam, přitom se člověk staví do výchozí, zásadní situace, "před Boží tvář" - říkávalo se, to vzniká taková zvláštní konstelace všech situací a osob a všeho... v ní se otvírá - co jsem já a co jsi Ty, jak tu jsem, a Ty, k čemu tu jsem, co mě nese... a že spolu můžeme znovu začít žít.

Chrám byl místo k připomenutí si toho, co se snad ani nezapomnělo, protože se to jen tušilo, nebo se po tom aspoň lidské srdce ptalo... Nejsem tu sám pro sebe, nejsem to já, kdo tohle všechno dává dohromady, patří to někam a posouvá se to k Dobrému...

Co se děje, co se dělá v takovou chvíli, kdy se obnovuje výchozí konstelace lidského života? Modlitba, chvála. V ní se všechno spojuje a rozebíhá se vstříc...

Třetí schod k pochopení: To "vyčištění chrámu"... Co znamená?
Je to "vyčištění" chrámu. Takže i na chrám a lidi v něm dolehlo zapomínání, i v chrámu se zapomnělo na tu výchozí konstelaci lidí před Bohem, na Boha, kvůli kterému chrám byl? Kvůli penězům, kvůli vřavě, kvůli obětem, kvůli... Nedocházelo na chválu.
Máme to chápat jako reformu chrámu? Ježíš reformuje chrám. I v místě, které stojí Bohem, připomíná Boha?

Ne. Je to víc než reforma chrámu. Je to další Ježíšovo prorocké slovo. (Mluvil nejen slovy podobenství, ale i symbolickými činy). Ta "výchozí konstelace", "před boží tváří"... se objevila u Ježíše v takové zřetelnosti... U Ježíše prožili přítomnost Boží tak, že překonat se to nedá.
To, čím se projevuje, v čem se uskutečňuje - chvála, to vznikalo samovolně. Chvála i od dětí... Snad i kamení by chválilo...

Je to víc než reforma chrámu. Svým způsobem chrám končí... Místo kde se Bůh stává zřetelným a sám sebe připomíná, je Ježíš. Potvrzuje to šíře scenérií, situací, lidí, osudů, v které bylo zachycováno a přijímáno i to, co jinak zůstávalo zapomenuté a vyhozené venku, i hříšníci, i vina, i smrt... takže zřetelnou se stává vstřícná atmosféra nad světem, "Milost". A z ní, kvůli ní vzniká chvála, v které se naplňuje život. A chvála je pak krásně přirozenou, vlastně jen odpovídající na vstřícnost, která se objevila. To je ta - samovolná chvála. Chvála a Milost.

My už zase chodíme do chrámu, kostela. ale kvůli Ježíšovi. Naděje na Boha je taky ohrožená zapomínáním... ale připomínána a aktualizována, uskutečňována. Ne námi, ale Bohem. Mluvím o duchu svatém. Ježíšovi vzkříšeném. Amen.

Pomoz nám vstoupit do proudu chvály, která Ti odpovídá a patří, od všeho, co je, i od nás.

bratr farář Pavel Jun