Páginas vistas en total

domingo, enero 08, 2012

 1. v Jiném není spásy

8.1.2012 Čáslav

  Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným.   V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni." Skutky 4:11-12


Jesucristo es “la piedra que desecharon ustedes los constructores, y que ha llegado a ser la piedra angular” De hecho, en ningún otro hay salvación, porque no hay bajo el cielo otro nombre dado a los hombres mediante el cual podamos ser salvos. Hechos 4.11-12

Přemýšlet o otázkách.
Když je necháme – to se jich vyrojí… Celý roj. Mohly by nám zakrýt celý obzor. Někdy k tomu vlastně stačí jedna jediná.

 Nedaly by se otázky nějak roztřídit?
Otázky by se mohly rozlišovat (roztřídit) podle toho – jak jsou daleké, jak jsou široké a jak jsou hluboké.

 Totiž: Jaký mají dostřel, jak daleký mají dosah, jak daleko se ptají.
 Jak široký mají rozptyl, jak míří doširoka, kolik možných odpovědí připouštějí.
Jak jsou hluboké, jak jsou „existenciální“, jak vás berou s sebou, jak jsou pro vás důležité, jak sám sebe do nich vkládám a čekám, že se v nich sám najdu.

 Otázky mohou být „minimální“.
Otázka může být docela krátká, může mít dosah jen pár cm, vteřin.
Může být tak úzká, že připustí jen dvojí, nebo někdy možná i jen jednu odpověď.
Může být tak mělká, že pro mě nic nemusí znamenat, srdce se ani zdaleka nedotkne. Může být řečnická.

 Jak „velké“ mohou být? Jaká je „maximální otázka“? Největší dálka otázky – je…? Pokud až? Až po smrt? Nebo ještě za… Co je za…? Otázky mohou být nekonečně daleké a vyvolávají pak hroznou závrať. Největší šíře? Všechno může být možností. Nejen dopředu, ale i dozadu a nahoru a dolů. Dobré i zlé. Otázky mohou být tak doširoka že vyvolávají závrať. A mohou být tak „existenciální“ – že půjde o mě celého, pro mě se rozhoduje o všem, jde mi o všechno.

 Maximální otázka? Jedním slovem: otázka po spasení. Nejdelší, nejširší, nejhlubší otázka. Otázka po Dobru i pro mě, po konečném, definitivním, souhrnném – po spasení.



***


Malých otázek připustíme spoustu. Ale ty ostatní…  Nejsme zvyklí klást dlouhé, široké a hluboké otázky. S takovými otázkami je potíž. Neupokojují. Znejišťují. Nemohou dosáhnout cíl. Obrací se proti nám. Otázka mi může pak vpadnout do zad, obrátit se proti mně, může jakoby obletět svět a zeptat se taky po mně a po všem, čím jsem a pro co žiji. Náš rozum se ve velké dálce a šířce ztrácí, naše srdce neunese tolik napětí. (Cíl zůstává mimo dostřel. Není jedním bodem ve středu terče.)

 Z velkých otázek jsou obavy. Nepřipouští se dnes skoro vůbec. Důsledek je, že se žije velmi mělce a velmi vratce. A maximální otázka – to je otázka po spasení a také otázka po Bohu – ta je skoro nepřípustná.



***

Na maximální otázku se dává v jedné tradici svým způsobem prostá, jasná odpověď: Ježíš Nazaretský. „V jiném není spásy“.

 To je velmi zvláštní! Tak daleká, široká a hluboká otázka a tak prostá, blízká, zřetelná odpověď? Jak to jde dohromady?!! Ano, zvláštní. A podle zkušenosti a stopy, kterou ta tradice zanechala v čase a prostoru a srdcích… úžasné.

 O tom bychom měli teď nějaký čas mluvit, přímo o Ježíši Nazaretském – co to s Ním bylo, co se kolem Něj dělo, že se taková zkušenost („není v jiném spasení“) s ním mohla začít tvrdit. Po Tomhle se ptá naše nejdelší, nejširší a nejhlubší otázka.

 Podstata křesťanské víry a zkušenosti. O tom bychom měli mluvit. Asi bychom měli přitom počítat s překvapením. Nádherným překvapením. Taky se možná přitom ukáže, že jsme si hodně zvykli žít opravdu hodně „na krátko“. Pro přítomnost a sebe sama. Svým způsobem bychom měli počítat se soudem toho, co a z čeho žijeme. (Proto sem moc lidí nechodí. Leckteří nahlédli, polekali se a zmizeli). Může se stát, že dostaneme odvahu začít znovu připouštět dlouhou, širokou a hlubokou otázku. Máme tušení, že nepokojná závrať, která nás přepadá, a kterou neutišíme ničím… není „marná“ a do prázdna.

Děkujeme za výhled, který se nám otvírá pro Ježíše Krista.

bratr farář Pavel Jun