Páginas vistas en total

domingo, enero 29, 2012

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

3.Ježíšův křest
Čáslav 29.01.2012

Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít.  Ale on mu bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“  Ježíš mu odpověděl: „Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.“ Tu mu Jan již nebránil.  Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. Matouš 3:13-16

Un día Jesús fue de Galilea al Jordán para que Juan lo bautizara.Pero Juan trató de disuadirlo. —Yo soy el que necesita ser bautizado por ti, ¿y tú vienes a mí? —objetó. —Dejémoslo así por ahora, pues nos conviene cumplir con lo que es justo —le contestó Jesús. Entonces Juan consintió. Tan pronto como Jesús fue bautizado, subió del agua. En ese momento se abrió el cielo, y él vio al Espíritu de Dios bajar como una paloma y posarse sobre él. Mateo 3:13-16

Zkusíme mluvit o výchozím pocitu - v životě. O pocitu do života, pocitu, s kterým se žije. Který je přiměřený, pravdivý, s kterým se dá žít?

Nabízí se nám tento (nejběžnější dnes je): Jde o to, co "já teď"... co já chci, co já dělám, čeho já se bojím... Běžné je, že se výchozí životní pocit opírá o to, co "já teď".

Jak to mám pak s budoucností? Budoucnost je jako přístroj, který nahazuje asfaltové disky pro střelbu na holuby. Nahodí... kořist. Budoucnost je jako přístroj, který nahazuje míčky proti mně, a já je tenisovou raketou odpaluji. Nahodí výzvu. Jako ústí řeky z bažinatého jezera... v kterém jsem uvízl a já je (marně,) hledám. Kudy kam? Jako dveře, které - já otevřu nebo se otevřou, uslyším své jméno, půjdu dál, jako u lékaře na prohlídku, čekám na diagnozu. Jako tsunami blížící se k pobřeží. Jsem bez výhledu. Mám strach.

Jde o to, co já teď... co já chci, dělám, čeho se bojím... Ode mně se všechno odvíjí.


Výchozí pocit do života - podle Jana Křtitele.

a) Jan stojí na kraji pouště. Žije z toho, co poušť dá, jí kobylky, med, oděn velbludí kůží.
Poušť je prostor, kde není nic - jen výhled. Kde se otvírá výhled. Místo, kde začíná exodus. Vyjítí do svobody. Jan dává najevo: nejde o to, co já teď. Jde o budoucnost, o to, co před námi.

b) Jan mluví o Království nebeském, které se blíží a o Soudu, který přichází. Jde o to, co je před námi. Teď je "jenom" situace zlomu, rozhodování. Jde o to, co ne-Já, jde o to, co Bůh. Budoucnost je výlučně Boží možnost.

c) O to "já teď" jde také, ale jenom odvozeně. co tedy potom já teď? Co mám dělat? (ptají se lidé kolem Křtitele).
Na čem záleží? Na vztazích. Jde o vztahy. Spravedlivé, reálné. Nesou můj život. Vztahy jsou důležité. K lidem. A k Bohu.

To je přiměřený výchozí pocit do života podle Jana:
  • žije se z budoucnosti, pro budoucnost. Ta je Boží. (Jeho výlučná možnost).
  • Obrací se proti "našemu světu", přinejmenším jako východisku a cíli pro život. Staví všechno v našm světě pod otázku a mě teď do situace rozhodování.
  • Záleží na vztazích. 
Takový pocit do života znamená a vrací Janův křest.

Jaké to je? Strach. Pocit, že konečně je něco doopravdy. Může to být i osvobozující a plné naděje.


Zkusíme si po nedělích malovat obraz - portrét Ježíše Nazaretského - Krista. Dnes první črtu, nebo spíš něco jako vypnutí plátna pro ten obraz.

Ježíš se nechal u Jana Křtitele pokřtít. To je první nepochybné historické datum z Ježíšova života. (Nepochybné je také z toho, že kdyby křesťané mohli Ježíšuv křest přejít, přešli by ho, mluvili jsme o tom na BH proč...).

Proč se Ježíš nechal u Křtitele pokřtít? Jaký měl Ježíšuv křest význam? Když Ježíš šel ke křtu k Janovi - tak se to má chápat jako jeho první prorocký - symbolický čin.
(Nejen slovy, ale i činem, nebo pomocí "image" se dá mluvit. Ozeáš - když chtěl ukázat Izraeli, který si šel po svém, sdělit, že je ubohý a opuštěný, a jak je divné, že Bůh o něj stojí vzdor jeho nevěrám... se oženil na znamení toho s ženou s hodně špatnou pověstí.)

Když Ježíš jde k Janovi ke křtu, tak tím dává najevo: "Janův" výchozí pocit do života je pravdivý a přiměřený: důležitá je budoucnost, je Boží, je to jeho výlučná možnost; obrací se k "našemu světu", a také proti němu, aspoň jako proti východisku pro život; jde o vztahy, ohled, repekt.

Co se má ještě otevřít pro tento pocit do života, pro existenciální situaci - to bychom se měli nějaký čas učit.

Přiznáme, že je nám nějak těžko postavit se dnes do situace pouště, exodu, výhledu, rozhodování? Proč? Spíš kvůli tomu, že jsme tak bohatí, nebo že neslyšíme žádné "volání" (že k nám žádné nedoléhá), nebo je nám těžké je přijmout, že voláme jen sami, nebo opravdu tak trváme na tom, že jde jen o to, co já teď...?

Třeba nám v tom Ježíš Kristus pomůže. Když ne On, tak potom už nevím... A při tom se má ještě hodně otevřít!

Probuď v našem srdci touhu odpovídat Tobě, žít život jako odpověď Tobě.

bratr farář Pavel Jun