Páginas vistas en total

domingo, febrero 12, 2012

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

5. Království Boží II
Čáslav 12.02.2012

V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn.  Vtom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj.  A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ Marek 1:9-11

Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.  Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.  Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?  Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? Marek 8:34-37

En esos días llegó Jesús desde Nazaret de Galilea y fue bautizado por Juan en el Jordán. En seguida, al subir del agua, Jesús vio que el cielo se abría y que el Espíritu bajaba sobre él como una paloma. También se oyó una voz del cielo que decía: «Tú eres mi Hijo amado; estoy muy complacido contigo.» Marcos 1:9-11
 
Entonces llamó a la multitud y a sus discípulos. —Si alguien quiere ser mi discípulo —les dijo—, que se niegue a sí mismo, lleve su cruz y me siga. Porque el que quiera salvar su vida, la perderá; pero el que pierda su vida por mi causa y por el evangelio, la salvará. ¿De qué sirve ganar el mundo entero si se pierde la vida? ¿O qué se puede dar a cambio de la vida? Marcos 8:34-37

Řeknu to osbně za sebe, ale tuším, že to budete mít stejně:
a) Často jsem ve střehu. Často se ve mně objeví hořké. Často cítím, že se "vzpírám", jsem "anti", "proti", že se vymezuji. Někdy tak, že skoro zuřím. Jsem často v opozice.
b) a často posuzuji, soudím, totiž často se mi rovnají věci a lidé a události... vedle sebe, často do opozice...

Proč, s čím to souvisí, kdy?
Když mám strach.
Když si připadám slabý, bezmocný a ohrožený.
Když se cítím stranou, opomenutý, pomížený.
A když se pokouším věci srovnat (kvůli hodnocení) a ono mi to nevychází nebo nedává smysl.
Když se mi zdá, že to, co se děje, není tak, jak to má být, správně, spravedlivě, dobře, tak to musím dát najevo, varovat.
Když mi na něčem hodně záleží a mám o to strach, o to, aby to bylo tak, jak to být má, aby to dobře dopadlo.

                                                                     ***

Ježíš ale podle všeho nebyl takhle, nebyl "anti". To neměl strach? Ani o sebe ani o to, na čem mu tak záleželo?
A nesoudil. Nerovnaly se mu věci a lidé a události do opozice. To mu všechno bylo jedno?

Ježíš býval i s lidmi (hříšníci), proti kterým byli všichni v opozici a práve, protože se s nimi těžko dalo být.
A nesoudil. Mluvil o odpuštění a to je něco, co maže všechny soudy a ruší všechny opozice...

Jak tohle pochopit? Co to s Ním bylo?
Mluvil hodně, pořád o Království Božím. To ani o ně neměl strach? Co to bylo s Ním, a s Královstvím Božím?

                                                                     ***
V biblické a teologické řeči se té zkušenosti říká "zkušenost přijetí Božího ducha". Rozumět se tomu dá i takhle:

a) je to zkušenost změny, převrácení perspektivy.Člověk přijde o tu svou výlučně soběstřednou. (V které jde o tohle: Já to vidím takhle a já mám strach...) Nejde jen a hlavně o mě. Nejde o to, jak se mi věci a lidé rovnají vedle sebe, proti sobě.
Souvisí to se zkušeností Moci, která má naprostou převahu, není srovnatelná - s ničím, zkušenostt s Boží mocí. Člověk pak přestane mít na zřeteli s takovou výlučnou a plačivou naléhavosti sám sebe. (Stačí málo slov, když tohle máte vyjádřit. "Bůh je velký, moc velký", říkala před týdnem Ena, když jsme mluvili o Ince).
Dokud člověk má na zřeteli prvně sebe, a bude se srovnávat se vším, a bude sám  srovnávat věci a lidi a události okolo, tak bude pořád boj... protože trpíme optickým klamem své velikosti nebo spíš důležiosti, přitom tušíme svou křehkost; a budeme bez odstupu v džungli všeho proti všemu...
Nejde o mě prvně a jenom, nejde o to, jak se mi to v hlavě srdci rovná. To je to "Boží království", proto Ježíš nebyl "anti", a nesoudil? Ježíš zachytil jeho perspektivu, žil jeho směrem.

b) stačí to takhle? Je to jen v tom, že když není srovnání... že pak vlastně zmizí opozice a všechno přestane být v boji spolu?
Není to ale potom tak: že teď bude Bůh a svět v opozici. Nejde v tom všem jen o vynucenou kapitulaci světa a mě?
Ne. Jde o tohle k tomu, tohle bylo pro Ježíše tak zřetelné. Ta Moc, Bůh nechce být a není v opozici k lidem.Vlastně z toho ten hlubinný strach a to, o čem jsme mluvili, to vzpírání se a souzení, posuzování... Že cítíme, vidíme, jak se věci a lidé staví proti sobě a události proti nám, že nás ohrožují a jak se všechno drolí a rozpadá.
Přichází něco Mocného, Mocný, který není a nechce být v opozici. V tom je ta Moc. "Tohle nikdo nezkazí, nezmění". Ani hřích, který si člověk přinesl s sebou. Ani špatná pověst a zmarněné roky. Ani strach, ani soudy. Není to jen v tom, že Bůh je tak mocný, že si může dovolit velkorysost. Je to v tom, co je povahou, podstatou Boží Moci, perspektivy - to, čemu my říkáme Láska.
A máme s tím kusou zkušenost - že to je opravdu převrácení perspektivy a konec strachu a souzení. Když máte někoho rádi, tak se ho nebojíte a neodsuzujete ho.

                                                                        ***
Tedy - to je zkušenost Ježíše a za jeho slovy o Královstvím Božím:
a) Nejde (jen a hlavně) o mě. Je tu perspektiva, proud života, bytí, který nemá své centrum ve mně, ani náhdou ne.
b) Bůh a svět...nejsou v opozici
Z toho může vyrůst Důvěra... Pokorná, hluboká, moudrá důvěra.

                                                                        ***
Poznámka nakonec: Ježíš nebyl anti, ale nebyl taky někdy smutný a možná kritický...?
Ano. Vůči těm, kteří vytrvale tvrdošíjně zůstali v situaci opozice, drželi se své perspektivy a svého hodnocení sebe sama a druhých. Není potom až tak důležité, že zůstali v opozici i v své touze po Dobrém Bohu. Jen je to hodně smutné.

                                                                        ***
Treda: Nemusím sebe mít za střed všeho. Trvat na své perspektivě a rovnat si věci, lidi a události (do opozice).
To dnes není právě lehké. Máme to tak pod kůží.. soběstřednou perspektivu (jde jen o mě a mou přítomnost). A soudy už se spousta lidí ani nezybývá, protože jim nic jiného a nikdo jiný za to nestojí.

Tak zlstaneme v blízkosti Ježíše a budeme se ptát po Božím Duchu. Je to osvobozující. Mohli bychom se dostat ze své opozice.

                                                   Vysvoboď nás k důvěře, k lásce