Páginas vistas en total

domingo, marzo 11, 2012

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

8. Království Boží II. Ortopraxe
Čáslav 11.3.2012

Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.  Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.  A tak je poznáte po jejich ovoci.  Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.  Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘  A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘ Matouš 7:17-23

Del mismo modo, todo árbol bueno da fruto bueno, pero el árbol malo da fruto malo. Un árbol bueno no puede dar fruto malo, y un árbol malo no puede dar fruto bueno. Todo árbol que no da buen fruto se corta y se arroja al fuego. Así que por sus frutos los conocerán. »No todo el que me dice: “Señor, Señor”, entrará en el reino de los cielos, sino sólo el que hace la voluntad de mi Padre que está en el cielo. Muchos me dirán en aquel día: “Señor, Señor, ¿no profetizamos en tu nombre, y en tu nombre expulsamos demonios e hicimos muchos milagros?” Entonces les diré claramente: “Jamás los conocí. ¡Aléjense de mí, hacedores de maldad!” Mateo 7:17-23

 ***

Ono to vypadá tak jednoduše. dobré ovoce - prozradí dobrý strom. Zlé ovoce zlý strom.
Je tak prosté, snadné a důležité odezírat, odečítat. A hned víte... Protože to je daná věc, věc "jakosti". "Povahy". Jsou prostě lidé s dobrou povahou a pak ne tak dobří. A to se dá z ovoce jejich jednání, slov, působení zjistit. Ovoce vždycky odpovídá stromu.

 ***

Ježíš ale jinak nikdy nemluvil o dobrých nebo zlých lidech. stále mluvil o "Království božím". Slovu "království" rozumíme ještě dnes. Království - je vláda. Působení, vykonávání vlivu, moci.

To jsou dva přístupy, dvě pochopení života? Všechno nějak je, má svou povahu. Proti tomu: Je tu působení, která vnáší nové a nové věci a je plné překvapení.
Co se vám víc líbí, jak vy se pokoušíte chápat život? Lepší se vám poslouchá to první - když se mluví o povaze... (takhle to je) nebo o působení, dynamice (to se děje)?

O co jde, na čem víc záleží? Na dané povaze člověka (jakosti). Nebo na Moci, síle, která - přichází, prochází světem?
Je to věc podstaty, povahy, jakosti (statická, daná)? Nebo věc vykonávání moci (dynamiky)?
První je jednodušší, je to dané. tohle je docela hodný člověk. Nemusím se bát. Na tohohle si dám pozor. To druhé - vnáší do života nevyzpytatelnost. Člověk reaguje na to, co k němu přichází, jaký podnět, v jaké situaci... ale neztrácí tím svobodu a nezávislost? působení moci - s tím máme potíž. Dnes jde tolik o svobodu. Nepřijdu o ni v silovém poli vykonávání moci...

A ke Království Božímu, o kterém Ježíš pořád mluví: jak a kde se koná jeho vláda? Kde je vidět jeho působení?

 ***

 K působení: Máme zkušenost, že je místo, které to dělá složité, srdce.
Představit si je můžete jako místo proluky. Něco k člověku přichází. Každým podnětem... nějaký impuls, podnět, nárok, otázka... A v srdci se rozhoduje, co z toho dál bude. V jaké podobě (jestli) to půjde dál.
Srdce je místo proluky, (dočasného) přerušení proudu dění, podnětů... místo, kde se děje tlumočení, rozhodování. Místo kde - když jím podněty, nároky, myšlenky procházejí - se může stát leccos, je to nevyzpytatelné místo. Na čem všem může záležet, co z příchozího přejde dál a jak. Taky na povaze, ale taky pochopení, i jen na náladě...
Když tlumočí hořkost, strach... to pak vstup a výstup mohou být diametrálně rozdílené.
Rozlišit se musí vstup a výstup. Působení a reakce člověka, jeho čin, slovo, jednání. Jak se to, co přichází, přenese dál.

Když prochází něco silného, mocného, projde to nezměněné, "celé"? Udělá si to prostě cestu samo?
Království Boží je taková Moc, že projde...? A stejně tak by to mohlo být to zlé? (A jak to je s dobrým stromem?)

 ***

Ne. Spíš si to představit tak: "Království Boží" - může jakoby "zkrátit tu proluku", "zaplnit srdce". V tomhle smyslu "udělat dobrý strom".
Asi to souvisí s Láskou, která je podstatou Království... Stane se to, že se zaplní srdce tak, že to, co přichází - a je to Dobré, a to co vystupuje, je "odpovídající". Tak se  také vykonává Moc Království Boží. Převádí se do jednání a slov. Přes "čisté srdce".
A tak se taky prožívá, zakouší Moc Království Božího. V tom, jak prochází naším životem, srdcem, vstupuje do naší hlavy, našich rukou, našeho jednání... a jak jde dál. Ke Království Božímu patří "ortopraxe", odpovídající správné jednání (takhle se prosazuje jeho vláda).
Bůh má spoustu rukou. I ty vaše. Bůh mluví. I přes vás.
"Věc Království Božího - se přehrává na registrech praxe lidského života". Člověk se tak stává součástí výkonu Moci Království Božího.
Vzniká něco jako dobrý strom. Srdce nekroutí to, co, přichází, a asi na tuhle možnost čekalo. A najednou ví, co je svoboda. Děláte odpovídající a dobré věci, předáváte vstřícnost, aniž by to byla námaha...

Království Boží vykonává svou "moc" přes vás. Může z proluky srdce, v které uvízne tolik důležitých věcí nebo se tam pokroutí... udělat bezpečný průchozí prostor. Dá a má se čekat odpovídající jednání. Království Božímu. I ta proluka našeho srdce může přestat být... černou dírou, nebezpečnou, zničující...

Děkujeme za to, že Láska od Tebe si nachází přístup také do našeho srdce, že si vytváří průchod a že vstupuje do našich slov a rukou.

bratr farář Pavel Jun