Páginas vistas en total

domingo, marzo 18, 2012

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

8. Království Boží III
Čáslav 18.3.2012

Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“Lukáš 17:20-21

Los fariseos le preguntaron a Jesús cuándo iba a venir el reino de Dios, y él les respondió: —La venida del reino de Dios no se puede someter a cálculos. No van a decir: “¡Mírenlo acá! ¡Mírenlo allá!” Dense cuenta de que el reino de Dios está entre ustedes. Lucas 17:20-21

Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je.  Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;  a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.  Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Marek 10.42-45

Así que Jesús los llamó y les dijo: —Como ustedes saben, los que se consideran jefes de las naciones oprimen a los súbditos, y los altos oficiales abusan de su autoridad. Pero entre ustedes no debe ser así. Al contrario, el que quiera hacerse grande entre ustedes deberá ser su servidor, y el que quiera ser el primero deberá ser esclavo de todos. Porque ni aun el Hijo del hombre vino para que le sirvan, sino para servir y para dar su vida en rescate por muchos.  Marcos 10.42-45

 ***

Mluvili jsme s dětmi včera večer chvíli o čekání. Asi to s ním máme všichni stejně.

Čekáte rádi?
   To ne, všechno chceme mít nejraději hned.
Čekali jste někdy rádi?
   Někdy. Když je na co se těšit. Na vánoce. Na narozeniny. ale stejně je lepší "když už to je"...
Kdy je potřeba čekat? Na co se musí čekat?
   Něco čas potřebuje. Něco se urychlit nedá. (Než zazvoní zvonek konec vyučování, než přijdou prázdniny, než vykyne těsto, než... - je toho vlastně asi dost.
Jak se říká schopnosti čekat? Trpělivost.

 ***

Čekání má zvláštní smysl.
Člověk si při čekání uvědomí. Není to jen podle mě, jak já bych chtěl. Leccos má svůj řád, rytmus, s kterým nepohnu. Do rytmu se dá jen vstoupit.
A až na konec... až když je to uzavřené, tak se dá něco o něčem, o někom jednoznačně říci.

 ***

Tak to je zvláštní a mimořádně důležité čekání, čekání na konečný výsledek, na spravedlnost, na ocenění, na nápravu.
(To je jako když hrajete fotbal - tak se vám leccos nemusí povést, v třetí minutě špatná přihrávka, v dvacáté v šanci uklouznete, a před poločasem, i když jste rok tak trénovali, minete branku... ale to si člověk nemusí s tím docela dělat hlavu, protože - ještě má šanci to napravit a stejně jde taky o výsledek a ten bude až na konec.)
Tak to je s životem: Musí se čekat na výsledek, může se čekat s nadějí na spravedlnost nebo zadostučinění (že se to sčítá...).
Člověk může připustit rozprostření života do času, že všechno není hned, a nést ho potom důstojně, nebýt trapný. To kdyby nebylo, tak by člověk chtěl všechno hned, každá nespravedlnost, neuznání, nebo každé selhání nebo velká bolest by ho ničila.
Bez téhle možnosti a nutnosti čekání na "další", na dobré, na spravedlnost, uznání, bez možnosti počítat nejen s tím, co je te´d, ale s celkovým výsledkem - proč by člověk neměl dělat a říkat jen to, co se mi chce teď. A jak přežít to skutečně těžké?
Tohle je mimořádně důležité čekání na výsledek a spravedlnost, že snažit se má smysl to dává životu stabilitu. Je naděje, že se bude sčítat a že se mi dostane "náhradaů. Odplata se dostane každému. (I mému nepříteli).

 ***

Zvláštní a mimořádně důležité čekání je tedy čekání na konec a spravedlnost.

Co kdyby se spravedlnost udělala teď. (Kdyby se to sčetlo a nahradilo teď).
Co byste čekali, jaké emoce?
Vítězosláva. (To je jako když se vstřelí ve fotbale branka, to je radosti a vítězoslavných gest a tanců). Nosíme v sobě pocit neuznanosti, hořkosti a práva na něco lepšího... Čekali bychom, že se dá najevo: "Tak vidíte!!!?"
Pomsta. (Podstata a pomsta všech revolucí). já měl život těžký, trápil jsem se, nedařilo se mi - tak teď se to obrátí... a budete to tak mít vy, co jste si už své užili. (Stejně si myslím, že to nebylo spravedlivé).

Ježíš mluví o Božím Království - a to je něco, na co se čekalo - jako na konec, jako na Soud, na spravedlnost, odplatu... jak jsme o tom mluvili.
"Království Boží - je Teď." To říká Ježíš a dává to prožít. Co to udělá?
V souvislosti s čekáním. A pocitem křivdy.
Žádná vitězosláva. Ani pomsta. ale radost a údiv.

Učíme se rozumět tomu, co se dělo kolem Ježíše a děje pořád v souvislosti s Ním. Z toho "Království Boží už teď" a z toho, co se přitom dělo, se dá pochopit Proměna, která se kolem Ježíše děje.
Je to víc než spravedlnost a náhrada. Dobré se objevuje tak, že člověk na něm dostává podíl, a přitom se ztrácí hořkost, která se obrací proti druhým, neobjeví se samolibé zadostučinění (škodolibé - tak vidíte, že já...).
Prozrazuje to podstatu zkušenosti s Ježíšem, křesťanské víry: člověk přestává myslet s takovým strachem a hořkostí na sebe.
Může se žít - to je výsada křesťanů - nejen s očekáváním, že se věci budou sčítat a hodnotit a tak by se člověk asi měl snažit a leccos unést. Žije se z úžasu, že Bohu to (nakonec) takhle vychází - i nade mnou i nad tím druhým, že je tolik místa.
A tohle potom tolik promění vztahy! Naplní je pokojem. Že se dá i sloužit druhým, totiž být s druhými a pro druhé. Ale tohle bychom měli vědět - i z našeho sboru...

Děkujeme za to, že můžeme tušit tolik Dobrého od Tebe, které nepřipouští vítězoslávu nebo pomstu, ale přináší pokoj.

bratr farář Pavel Jun