Páginas vistas en total

domingo, abril 15, 2012

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Zj. 15:2-4
Čáslav 15.04.2012

A viděl jsem na nebi jiné znamení, veliké a podivuhodné: sedm andělů, kteří přinášejí sedm posledních pohrom – jimi se dovrší Boží hněv.  Viděl jsem jakoby jiskřící moře, planoucí ohněm, a viděl jsem ty, kteří zvítězili nad dravou šelmou, nesklonili se před jejím obrazem a nenechali se označit číslicí jejího jména. Stáli na tom jiskřícím moři, měli Boží loutny a zpívali píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkovu: „Veliké a podivuhodné jsou tvé činy, Pane Bože všemohoucí; spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů.  Kdo by se nebál tebe, Pane, a nevzdal slávu tvému jménu, neboť ty jediný jsi Svatý; všechny národy přijdou a skloní se před tebou, neboť tvé spravedlivé soudy vyšly najevo.“ Zjevení 15:2-4

  Vi también un mar como de vidrio mezclado con fuego. De pie, a la orilla del mar, estaban los que habían vencido a la bestia, a su imagen y al número de su nombre. Tenían las arpas que Dios les había dado, y cantaban el himno de Moisés, siervo de Dios, y el himno del Cordero: «Grandes y maravillosas son tus obras, Señor, Dios Todopoderoso. Justos y verdaderos son tus caminos, Rey de las naciones. ¿Quién no te temerá, oh Señor? ¿Quién no glorificará tu nombre? Sólo tú eres santo. Todas las naciones vendrán y te adorarán, porque han salido a la luz las obras de tu justicia.» Apocalipsis 15-2-4

Budeme mluvit o předbíhání. A na tom se nám může dobře otevřít, co je to víra. Víra je totiž (říkám předem) také předbíhání. V jakém smyslu?

   ***
 Může se vlastně předbíhat? Předbíhali jste někdy? Předbíhat ve frontě - to se přece nemá, že? Není to správné, poctivé. Každý si musí svoje "pročekat". To víra nebude. V tom smyslu se víra dopředu (před druhé) určitě "netlačí".

   ***
Ale jinak? Předbíháte ještě jinak? Předbíháme událostem. Naše myšlenky předbíhají tomu, co se má stát. "Očekávání".
Děláváme to často, ne? Na začátku týdne, na začátku dne (nebo roku, nebo - kdykoli) - pošlete myšlenky (jako průzkumníky do terénu), aby předběhly událostem, prozkoumaly cestu, zjistily, co bude třeba, co nás asi čeká, co se od nás bude asi chtít... abychom se na to mohli připravit, případně se někomu vyhnout. Chce se jim (myšlenkám)? (Moje odmlouvají!) S jakou se vracejí zpátky? Vracejí se zpátky... někdy dost ustrašené, unavené a nejisté, že? Někdy tajemně (a soucitně) mlčí.
Ale to se musí, posílat myšlenky dopředu, aby předběhly, aby nás aspoň trochu připravily na to, co bude.
To je víra? Ne to je jenom pokus o orientaci.

   ***
Ještě jinak známe předbíhání?
Ano, myšlenky předbíhají ještě jinak: Taky sníme. To je jinak než ta "orientace". To je jako když si lehnete do trávy, myšlenky naložíte na nějaký kolemletící mrak a pošlete je... prostě jen tak vzduchem, bez namáhavého prodírání se krajinou (realitou) někam daleko a vysoko. Ať si jen tak letí... kam chtějí, kam bych i já chtěl... Mohu pak doletět hrozně daleko a vysoko. A vidět všechno shora.
Snít. Kam vám sny předbíhají? O čem často sníte? Není to ale jako s vypouštěním balónků? Ztratí se. Uletí. Na nebi se ztratí. Člověk se pak probudí... Může se to vůbec - snít? ale může.
Ale to taky není víra.

   ***
Jak víra předbíhá.. (čas události)?
Tak nějak "mezi" tím dvojím (není to jen upachtěná orientace, není to jen sen). Neuvízne v realitě (neztratí se v ní) a přitom s ní neztratí kontakt. A dotkne se Toho Posledního (předběhne až na Konec).

To je možné? Jak? Tak: Najde někoho, kdo by obhlédl terén, krajinu, horizont, budoucnost, i rokle (nebezpečí), hory, i řeky (tíhnutí) a moře... I smrt. A neztratil by se v nich (a nevrátil by se s jen tajemným a soucitným mlčením), patrně se dostal až k tomu Poslednímu a Prvnímu...
To je víra - obhlédnout terén - i ten poslední - nechá ne jen svoje myšlenky, sny, ale někoho, kdo se nezaplete, neztratí, vrátí se k člověku, nemlčí, řekne "Pokoj vám!", a "může vzít s sebou"... jedním slovem: najde Krista. To je pro nás Ježíš.
Na něj pak může člověk naložit ne jen vlastní sen. Naše snění může dostat tvář, podobu, a taky smysl. Na Něj se dá naložit taky srdce.
To je víra. (Přes Ježíše Krista předbíhá až k samému Konci).

K člověku předbíhání patří.
Jde o to, aby to předběhnutí bylo poctivé a taky pravdivé. Aby neuvízlo (neulpělo) na něčem, aby nemíjelo realitu a aby neminulo ani Cíl. Našim myšlenkám ani snům se to nepodaří. Kristovi se to podařilo...

Víra přes Krista předbíhá - skrze všechno až na Konec...

   ***
Pravdivě předběhnout... a unést strast cesty, neuhnout "do polí a do bažin", neztratit souvislost s myšlenkami a tu cestu... pak prakticky pomáhá písnička. Zpěv. Písnička, která obsahuje to, k čemu se míří. Najde se Pramen života. Člověk si přestane myslet, že on sám je "jedinečný", a že na něm všechno záleží. A vytryskne chvála. (Píseň může být tajemným podílem na Tom).

Janův obraz obsahuje víc, než jen sen.
Stát na zářivém moři (ztělesnění chaosu a zla) a zpívat chvalozpěv - to je podle Krista ta konečná smysluplná situace.
To je předběhnutí, která dává víra a co všechno to znamená pro tu cestu, která je před námi... víte

Děkujeme za církev, místo výhledu (předhledu) k Tobě, garantovaného Kristem.

bratr farář Pavel Jun