Páginas vistas en total

domingo, junio 03, 2012

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

18. Smysl Ježíšových činů I
Čáslav 3.6.3012

Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých učednících „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“  Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte:  Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.  A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ Matouš 11:2-6

Juan estaba en la cárcel, y al enterarse de lo que Cristo estaba haciendo, envió a sus discípulos a que le preguntaran: —¿Eres tú el que ha de venir, o debemos esperar a otro? Les respondió Jesús: —Vayan y cuéntenle a Juan lo que están viendo y oyendo: Los ciegos ven, los cojos andan, los que tienen lepra son sanados, los sordos oyen, los muertos resucitan y a los pobres se les anuncian las buenas nuevas. Dichoso el que no tropieza por causa mía. Mateo 11:2-6

Jedna otázka visí pořád ve vzduchu, i když málokdy zazní nahlas: Co chceš? (O co ti jde?)
Je jako z výslechu... Necháme ho teď rozběhnout, protože ta otázka je dost zásadní.
Ten výslech... nebude jasné, jestli je reportérský (zvědavý), policejní (odhalující) nebo terapeutický. Nebo chvílemi vám bude připadat, že se to střídá...

Co chceš, o co ti jde?
          Těžko říci. Jak kdy?
Nevyhýbej se odpovědi.
          O dobré. Pro mě.
Co je to dobré?
          Že mi je dobře. Že necítím napětí, že mě nic nebolí, že mám radost, že...
Cítíš to často?... Mlčení je taky odpověď.

Takže to je všechno, dobré pro tebe?
          Vlastně nejen. Taky dobré pro lidi, co mi jsou blízko.
Proč?
          Protože když je jim dobře, je mi taky dobře.
Je nějaká potíž s vůlí, s tím, že chcete dobro pro sebe? A pro své blízké... respektivě.
          No, že se to často dostane do napětí. . Co jsem chtěl předtím, a co chci teď. Co chci já a co chce
          druhý.
Takže chceš dobré, zbavit se napětí, být v souladu, ale často kvůli tomu právě nejsi.

Jak daleko dosáhne tedy tvá vůle (to, co chceš, na co se soustředíš)?
          Myslíte -  časově nebo prostorově? Časově aspoň jeden okamžik dopředu. Prostorově - ode mě ke
          mně. Od jednoho nápadu k druhému.
          A nebo k druhému člověku někdy.

Chcete ještě něco dodat k otázce vůle?
          
Když se na še vůle spojí, moje a toho druhého, tak to vznikne nějaký most plůný energie, a pak si
           to, co chceme, já a ty, jaksi vyklidí prostor mezi námi a ovládne ho, dosáhne v něm suverenity a ještě
           navýší svůj dosah vznikne jakýsi přesah. To je ještě na zkušenosti s chtěním dobra, s vůlí hodně
           zajímavé.

Jak se vůle spojují? To co chceš ty a ten druhý...
           Někdy nesnadno.
           Když je mi ten druhý blízko, (je mi nakloněn) tak ne tak nesnadno.
           Když vidím, že druhému jsem blízko (milý), tak ne nesnadno.Konec výslechu. Jak je vám po něm? ... Můžeme na něj navázat ještě pár myšlenek?

Objevují se tu a tam lidé, kteří mají charakter a přemýšlivé srdce, a pak se může stát, že se začnou ptám po tom - co má být "ve skutečnosti", co je správně "nakoneců. Opravdu, jsou takoví. Napadne je: kdyby to, co chci a dělám já, odpovídalo tomu, co má být a co by také mohli chtít všichni, tak by bylo na světě lépe. Nebylo by tolik napětí, a tím pádem by bylo dobře, bylo by víc štěstí.

Dokonce někdy některé lidi napadne, někteří lidé si to řeknou tak: kdyby se to, co chci já, potkalo s tím, co chce Bůh, tak to by se celý svět dostal do suverenity Dobra.Jak to udělat, aby se to, co chci já, potkávalo s tím, co chce Bůh?
           Musím zjistit, co chce.
           Musím zlomit, ohnout svou vůli, nasměrovat srdce, aby se s Tím shodlo.
K tomu se dostali třeba zákoníci a farizeové. Je to často hrozná dřina.

Ale objevilo se tušení, že by se potkání toho, co chci já, ten druhý a všichni a Bůh... mohlo stát, protože... protože by to nemuselo být nakonec v takovém rozporu. To se tušilo tu a tam. A nebylo to vždycky rozplizlé tušení. Bylo velmi kvalifikované a soustředěné. Tak to bylo třeba u izraelských proroků. Takový Izaiáš. To je kniha! Bůh chce vaše dobré.
Toho tušení se pak někteří lidé znovu a znovu chytali a drželi. Třeba takový Křtitel.

A pak to začalo být jednou vidět. Na vlastní oči. Ježíš o Tom... mluvil ("Království Boží") a kolem Něj jako když... začal vznikat takový suverénní prostor pro dobro a ta "interference" štěstí dobra společného a spojujícího a sahajícího hluboko a daleko, až k Bohu.
Tohle tušil Křtitel, a proto poslal za Ježíšem své učedníky, aby to zjistili, jestli to tak opravdu je (o tom jsme četli).

Hlavní z úvodního výslechu bylo: když jste si blízko, tak to spojení, potkání chtění, nějak jde:
Ježíš říká a dává lidem prožít: Jste Bohu blízko, a on vám to dává najevo. On sám chce dobré pro vás. A všechno to, co Jěžíš působil, ukazovalo zřetelně k Tomu. Jak se choval k lidem, a uzdravování a všechno to... (říká se tomu někdy "divy").

Bůh je vám blízko (je vám nakloněn) a vy?Tak to zůstane po tom výslechu jako otzník nakonec.
           A my?
Připomenu ještě zkušenost sboru, setkávání se ve jménu Kristově. Může být taková, že jsme si "osudově" (ne povrchně, ne účelově, ne postmoderně přelétavě, ale opravdu...) blízko.

Děkujeme za to, že se věci nerozpadají jen, nestojí jen proti sobě, ale v prostoru Tvé vlády, Tvé moci, se mohou potkávat a držet pohromadě a dotýkat se smyslu.


                                                                                                                                   br. farář Pavel Jun