Páginas vistas en total

domingo, junio 24, 2012

NEDĚLNÍ SLOVO-PALABRA DEL DOMINGO

Stvoření
Čáslav 24.6.2012

Izajáš 26:3  Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá.



Co je na obraze? Jako když… všechno. Zvířata, ptáci, ryby, voda, keře, stromy, lidé, andělé, slunce.
Co je na tom obraze nejdůležitější z toho, co tam je a co se tam děje? … (To, že se trhá ovoce…?)

Ten obraz má velmi dobrou (pozitivní) atmosféru. Čím déle se na něj budete dívat, tím vám to bude zřetelnější.  Tam je dobře… V čem to je?

Kdy vám je dobře…? Napadne nás leccos… Leckdy nám bylo dobře… Vyznáte se v tom?

Na tom obraze – v čem to je, že je dobře? Je to v tom, že ta situace je dobrá? Atmosféra je taková „letní“. Můžete mít rádi různé roční doby. Ale léto je dobré. Zima se musí přečkat, jaro je taky doba čekání, podzim zase je už doba ústupu a odcházení… Ale léto. Teplo, volno, prázdniny a dovolená, ovoce…

Kdy je dobře? Prvně: Když je situace dobrá? A pak: když si ji mohu užít? Když ji mohu žít přímo, bez okolků a ohledů, když nemám nic v hlavě než sebe sama a přítomnou chvíli, když se nemusím trápit ničím jiným?
Ne. Obraz říká mnohem víc. Proč je tam dobře?

***
Zeptáme se na atmosféru jinak. (Léto nás trochu plete, zdá se nám, že to je dobrá situace, proto si ji mám co nejvíc užít a proto je dobře.)
Je to atmosféra ranní, polední, večerní nebo noční?
Je to večer nebo ráno… I večer i ráno ale jde o slunce. Ráno je slib (příslib) vycházejícího slunce. Večer udržuje naději na návrat, ranní příchod slunce.

Ano! Člověk není uprostřed. Není těžištěm obrazu. Hlavní je jasně slunce. Když trochu přivřete oči nad obrazem, tak vám to bude jasné, to slunce tak jasně vystoupí.

Ano: Hlavní je… slunce.
Jsou u něj andělé.  Jeden troubí – jako když slavnostní famfáru. A to je to hlavní, co se děje: Fanfárou se dává najevo: tady je To… sláva, slunce… (M. Chagall maluje Boha jako slunce). 

Lehkost bytí pravá se odvozuje od toho, ne že si nic neberu, ničím se netrápím, a žiji si to nejlepší z toho, co se v danou chvíli dá, to na člověka dřív nebo později dolehne hrozná prázdnota, pak smutek a nakonec hrozná tíha… Lehkost pravá je z toho, že si nepřipadám ve středu všeho. Neberu sebe výlučně vážně.

***
Ale: tam dole někdo trhá ovoce, nebyl právě s tím v biblickém příběhu problém?
Všimněte si ale: ten strom, to není ten zprostředka zahrady.
A muž se otáčí na ženu. Asi má ovoce pro ni.

To je druhá věc, která k dobrému životu patří. Nejsem ve středu všeho. Není všechno kvůli mně a pro mě. Všechno je kvůli Jinému.
A já taky pak nežiji život pro sebe, ale taky s druhými a pro druhé.

Dotýkáme se tajemství radosti, víte to? Jaká je největší radost? Ne když já si co nejvíc užiji. Ale když může být radost společná.
Kdy může být společná? Když je to dvojí zřetelné:
a) Všechno je kvůli Jinému. Kvůli Bohu. Když nejde jen o mě. Když to hlavní nejsem ani já ale ani ty.
b) A když žijeme každý ne jen pro sebe jen, ale navzájem, jeden pro druhého.

To je vrchol radosti. Když zavládne radost opravdu společná, já cítím, že je dobře, a ty taky a všichni… radost ne výběrová, ne skupinová, ale společná, vzájemná a stálá a hluboká… tak tomu se říká v kostele „chvála“. K tomu vyzývá famfára andělů. Slyšíte ji?

(Obraz je od M.Chagalla, říká se mu Stvoření, nebo Ráj). Tahle Dobrá situace – rajská… jak se vrací, objevuje?
Do téhle situace vracel lidi Ježíš. A vrací nás znovu a znovu. Proto se chodí do kostela, abychom si to uvědomili a znovu to prožili.

Podstatou dobré situace je chvála. Společná radost. Vztahující se k Bohu, prameni života. Spojující nás dohromady. 
Děkujeme za pozvání k společné chvále. Za rozšíření srdce Láskou k Lásce. 

bratr farář Pavel Jun