Páginas vistas en total

jueves, julio 05, 2012

Vzpomínky na práci v Tesalonice

Sami víte, bratří, že náš příchod k vám nebyl marný. Víte také, jak jsme předtím ve Filipech trpěli a byli pohaněni; a přece nám náš Bůh dal odvahu hlásat vám, přes mnohý těžký zápas, evangelium Boží. Naše poselství nepochází z omylu ani z nekalých úmyslů, ani vás nechceme podvést. Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce  Nikdy, jak víte, jsme nesáhli k lichocení, ani jsme pod nějakou záminkou nebyli chtiví majetku – Bůh je svědek!  Také jsme nehledali slávu u lidí, ani u vás, ani u jiných;  ač jsme mohli jako Kristovi poslové dát najevo svou důležitost, byli jsme mezi vámi laskaví, jako když matka chová své děti. Tolik jsme po vás toužili, že jsme vám chtěli odevzdat nejen evangelium Boží, ale i svůj život. Tak jste se nám stali drahými! Jistě si, bratří, vzpomínáte na naše úsilí a námahu, jak jsme ve dne v noci pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám přinesli Boží evangelium. Vy i Bůh jste svědky, jak jsme se k vám věřícím zbožně, spravedlivě a bezúhonně chovali. Víte přece, že jsme každého z vás jako otec své děti  napomínali, povzbuzovali a zapřísahali, abyste vedli život důstojný Boha, který vás povolal do slávy svého království.  Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte.  Nesete podobný úděl jako církve Boží v Kristu Ježíši, které jsou v Judsku. Vytrpěli jste stejné věci od svých vlastních krajanů jako církve v Judsku od židů.  Ti zabili i Pána Ježíše a proroky a také nás pronásledovali; nelíbí se Bohu a jsou v nepřátelství se všemi lidmi,  když nám brání kázat pohanům cestu spásy. Tak jen dovršují míru svých hříchů. Už se však na nich ukazuje konečný hněv Boží. 
1.Tesalonickým 2:1-16

domingo, julio 01, 2012

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

22. malá a velká víra
Čáslav 1.7.2012

Když to učedníci viděli, podivili se: „Jak najednou ten fíkovník uschl!“  Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – stane se to.  A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“ Matouš 21:20-22

Los discípulos se asombraron al ver esto. —¿Cómo es que se secó la higuera tan pronto? —preguntaron ellos. —Les aseguro que si tienen fe y no dudan —les respondió Jesús—, no sólo harán lo que he hecho con la higuera, sino que podrán decirle a este monte: “¡Quítate de ahí y tírate al mar!”, y así se hará. Si ustedes creen, recibirán todo lo que pidan en oración. Mateo 21:20-22

Co říká verš o víře, která svrhává hory do moře? Že víra je hrozně působivá, že má hroznou sílu, je neskutečně efektivní: Stačí tak nepatrná (v paralelním textu je srovnána se zrnkem hořčice, což je obraz pro nejnepatrnější) a... pohne tím největším (horou).
Když člověk víru má, dokáže velké věci...
Však lidé se občas tak po víře ptají, aby dala vnitřní (a pak vnější) sílu jejich osobnosti.

***
Ale... ten verš spíš říká něco jiného:

a) Že se víra nedá měřit. Všechno jako když má svou stupnici... veliké, menší, nepatrné, a pak je nějaká hranice, kdy zaniká, prostě už není.
Ale s vírou je to jinak: buď je, nebo není. Není stupnice, je jen hranice. Buď - anebo. Ano nebo ne.
(Když Ježíš někdy říká: tak velkou víru... jsem neviděl, nebo "vy malověrní", tak je to spíš o překvapení: velká víra - to se říká vždycky u pohanů, a znamená: to se čekat nedalo, a "malověrní" říká jen učedníkům, - a u nich by se zase víra čekat po tom všem dala.)
Víra buď je, nebo není...

b) Co znamená víra? Jistotu, že je jedna (rozhodující) Možnost navíc.
To je jako s horou a mořem. Lze to chápat i tak: když dojdete k hoře, tak se cesta stává hrozně namáhavou, někdy i nemožnou, když dojdete k moři - tak cesta končí. Je hranice, kde končí všechny naše možnosti.

Víra svrhující hory do moře... zasypávající horami moře... To znamená: víra dává Jednu možnost navíc. Co se zdálo být poslední možností, konečnou, závěrečnou, co se zdálo být posledním dechem... není poslední.
Bůh je poslední možností. Víra znamená tohle - že poslední (a první možností) je Bůh.
Poslední - ne že na ni dojde (až) naposled. Ale že je "mimo" hranice našich možností, pro nás možného. A tak zůstává a tak se nabízí, a tak se dává.
A je pořád. Pořád zůstává. A člověk se za ní může obracet, nebo se o ni zády opírá, nebo ji vnímá jako pevnou půdu pod nohama... Všechny mé možnosti souvisí s Ní.
Víte, jak vám to promění pohled - na sebe sama, na druhé lidi, na dnešní den, na tenhle svět... když si k tomu, co vidíte, řeknete: to, co vidím a mohu čekat, není všechno. Bůh je poslední možností i pro... tohle všechno.

c) U Ježíše se tato Možnost stala Proudem, který se valil do života (přestala být "jen" hladinou, která všechno nese).
U Něj člověk mohl - může zachytit... proud této Možnosti. U Něj mohl do něj vstoupit. Nechat se jím zachytit.
Jak se to dělá, jak se to děje? "Podmínkou" (toho) je: mít na zřeteli srdce jeho (Boží) Věc. Lásku k světu, k lidem.
to člověka posouvá přes hranici víry a nevěry do pole víry. Možnost Boží je u Ježíše tak patrná a tak blízká a tak přístupná, tak se týkající... že se stává rozhodující Možností našeho života.

Děkujeme za to, že Ty jsi hranicí našeho života, hranicí, která naplňuje a nás svírá. Děkujeme za to, že hranice mohou býrt dobré, když jimi jsi ty a druzí lidé.

bratr farář Pavel Jun