Páginas vistas en total

domingo, julio 08, 2012

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

24. Uzdravení chromého (Bylo jich pět?)
Čáslav 8.7.2012

Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma.  Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim.  Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli.  Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“  Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali: „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“  Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete?  Je snadnější říci ochrnutému: ‚Odpouštějí se ti hříchy,‘ anebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lože a choď?‘  Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – řekne ochrnutému:  „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“  On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“ Marek 2:1-12

Unos días después, cuando Jesús entró de nuevo en Capernaúm, corrió la voz de que estaba en casa. Se aglomeraron tantos que ya no quedaba sitio ni siquiera frente a la puerta mientras él les predicaba la palabra. Entonces llegaron cuatro hombres que le llevaban un paralítico. Como no podían acercarlo a Jesús por causa de la multitud, quitaron parte del techo encima de donde estaba Jesús y, luego de hacer una abertura, bajaron la camilla en la que estaba acostado el paralítico. Al ver Jesús la fe de ellos, le dijo al paralítico: —Hijo, tus pecados quedan perdonados. Estaban sentados allí algunos maestros de la ley, que pensaban: «¿Por qué habla éste así? ¡Está blasfemando! ¿Quién puede perdonar pecados sino sólo Dios?» En ese mismo instante supo Jesús en su espíritu que esto era lo que estaban pensando. —¿Por qué razonan así? —les dijo—. ¿Qué es más fácil, decirle al paralítico: “Tus pecados son perdonados”, o decirle: “Levántate, toma tu camilla y anda”? Pues para que sepan que el Hijo del hombre tiene autoridad en la tierra para perdonar pecados —se dirigió entonces al paralítico—: A ti te digo, levántate, toma tu camilla y vete a tu casa. Él se levantó, tomó su camilla en seguida y salió caminando a la vista de todos. Ellos se quedaron asombrados y comenzaron a alabar a Dios. —Jamás habíamos visto cosa igual —decían. Marcos 2:1-12


Mluvíme o Ježíšovi. Malujeme si jeho portrét. Črtu za črtou. Můžeme si dnes udělat takový mezisoučet, shrnutí, než budeme v srpnu pokračovat…
Dnes nejprve hádanku, pak čtverý pohled do příběhu, který jsme četli.

***
Hádanka: Ulice velkoměsta a poušť. Co mají společného?
Spousta lidí na jedné ulici a osamělý na cestě bez cesty – co mají společného? (Měli bychom tomu rozumět, protože oba obrazy jsou obrazy často užívané pro charakterizování naší (postmoderní) doby).
Společná je samota. (Protože) každý si jde po svém a za svým.

Za čím jdou? Ví to víc lidé na ulici velkoměsta, jak se jim tak míhají před očima výklady a reklama a… nebo poutník v poušti, (když) myslí na oázu?…

*
Pohled první, zdálky: Lidé kolem Ježíše…
Tolik lidí… Je to jako ulice velkoměsta?
Že jsou soustředěni kolem Ježíše? To ještě nemusí moc znamenat. I na ulici velkoměsta se tohle stane, lidé se zastaví u jednoho stánku na tržišti, a přesto i přitom si jdou po svém, přišli za svým, chtějí to své.
I lidé kolem Ježíše mohou být každý sám pro sebe a za sebe? Co mohou chtít? Jeden může chtít trochu štěstí, druhý uzdravit, třetí se něco dovědět o Bohu, jiný je tam ze zvědavosti, jiný z nudy… Můžete si představovat různé známé tváře, co by tam chtěly.
Co byste tam chtěli vy?

Jde o to – co „nabízí On“? Co vlastně nabízí?

*
Pohled druhý, focus, zaostření: tamhle – čtyři tam jdou spolu (ne každý sám, za svým). To jsou ti s lehátkem a ochrnutým. Vlastně tedy pět jde spolu.

Ano, to je na ulici velkoměsta i na poušti vidět taky. Dva jdou spolu, (i) ruku v ruce, jde karavana. Proč se chodí spolu? Z rozumné úvahy, z nutnosti, z lásky…
Čtyři jdou spolu, lehátko je drží pohromadě. Co je drží pohromadě? Lítost, láska, nebo naděje? Ti čtyři chtějí to, co ten chromý. Chromý chce v tu chvíli to, co oni.
Chromý chce zdraví a ti čtyři chtějí taky zdraví pro něj, a to tak hodně… že jdou i přes střechu.

Proč jdou za Ježíšem, co čekají a co se stane? Čekají, že se Ježíš přidá k nim, na jejich stranu, že jich bude už šest…? A co? Co by to mělo znamenat?
Co Ježíš?

*
Pohled třetí, spíš jen poslech: Ježíš dává odpuštění.
Co (to) vlastně (Ježíš) nabízí? Nepomůže ani se k nim nepřidá… Nebo jak tomu mohou rozumět, co se děje?
No… podívejte: On k nim přidává Boha. Teď už jsou čtyři a jeden (chromý) a ještě Ježíš a ještě Bůh…
To, co chcete vy, a co chci Já, a co chce Bůh – to se dostává do zákrytu, to se potkává, to vzájemně souhlasí, dobré spolubytí, ne samotu (do které odsuzuje nemoc i „hřích“, trvání na svém), ale komunikaci, sdílení, … to je možné, to se teď děje.
Ježíš jejich touhu kvalifikuje jako touhu po Bohu. A jejich touha po Bohu se u Něj může opřít o Boží touhu po nich samotných.
Když se takhle chtění – potká a stane se vzájemným to je… nestačí pro to slova, jak je to Dobré.

Říkali jsme: lidé se často potkají, seběhnou se kolem… něčeho, někoho, někde… ale stejně si připadají sami na to, co chtějí, touží. A proto, o to víc (a víc bezohledně) na tom trvají.
Zkušenost s Ježíšem je tato: U Něj člověk může přestat trvat na svém, protože prožije: Bůh chce dobré, chce to, co chci (a mohu chtít) já, chce dobré i pro mě, my můžeme chtít s (extatickou důvěrou) to, co chce On, a dobré pro druhé…
Zmizí napětí, zmizí situace trhu, boje nebo marné cesty, začne slavnost. Chvála, společenství.

Ježíš přidává Boha do světa toužících tuláků nebo poutníků. Vzniká krásná konstelace: Bůh chce pro lidi dobré, oni mohou chtít, to, co chce Bůh a to, co chtějí druzí lidé.

*
Pohled čtvrtý: Stalo se tam, co chtěli přátelé nemocného, Ježíš a Bůh: uzdravení. Když se chtění potká – vzájemně a s Božím, dostane ohromnou sílu a může se stát… cokoli i to docela nečekané, div.
Ale i když se člověku zdá, že ho dobré míjí, nebo i že ho právě minulo, tak stejně člověk Boha má pořád před sebou. Všichni mají Boha pořád před sebou.

Asi vám neušlo, že někteří se ze zástupu kolem Ježíše stáhli stranou, o tom budeme ještě mluvit…? To napříště. Další pohled do příběhu dnes už ne.

Život je touha po Bohu. Opřít se může o touhu Boží po vás.
Děkujeme za to, že Ty chceš nás a my můžeme chtít Tebe a že se přitom dostavuje Pokoj.

bratr farář Pavel Jun