Páginas vistas en total

domingo, agosto 12, 2012

26. půst – svatba
Čáslav 12.8.2012
Marek 2:18-19  Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: "Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?" Ježíš jim řekl: "Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit.

 Al ver que los discípulos de Juan y los fariseos ayunaban, algunos se acercaron a Jesús y le preguntaron:—¿Cómo es que los discípulos de Juan y de los fariseos ayunan, pero los tuyos no?Jesús les contestó:—¿Acaso pueden ayunar los invitados del novio mientras él está con ellos? No pueden hacerlo mientras lo tienen con ellos. Marcos 2:18-19


O co jde ve sporu Ježíše a farizeů, křtitelovců? Proč se přou o půst? A co to mají se svatbou? Třeba se to dá pochopit dobře v souvislosti s „timingem“.

***
Dobrý timing… To je umění načasovat věci. Udělat věc v pravou čas. Trefit se, načasovat věci správně...
To když se vám nepodaří… To máte jako s metrem. Přijede na peron a člověk musí v pravou chvíli opustit nástupiště, trefit se do dveří soupravy, které v tu chvíli musí být otevřené. Jinak zůstanete na peronu nebo spadnete do kolejiště.
Timing je načasování... jde o to zapadnout do situace. To je umění. To je tajemství. Tak, že někteří se doptávají kartářů, nebo si nechávají dělat horoskopy. (Jáchyme hoď ho do stroje).

Pomáhá s tím rituál. Napoví: Vhodné – včasné, situaci přiměřené je tohle… Třeba – rituál svatby... když se slaví svatba, přiměřené, nezpozdilé je  slavit, hodovat.

Timing, načasování znamená: jde o to, abych Já zapadl do situace. – proměnná, pohyblivá... abych zapadl do situace, která – je nebo není konstantní? Nebo se otvírá, mění…?

***
A co potkání? Jak se timinguje potkání? To je o celou jednu proměnnou víc. Aby zapadlya ty a situace. Abych měl čas já i ty. Aby se můj čas potkal s tvým. Abychom se potkali na jednom místě.
A když se to v dobrém podaří, tak – to už se dost zapomnělo, ale je to vyjímečná chvíle. Potkávají se časy moje a tvoje v situaci tohoto světa. Krásný zážitek. Dva časy se potkávají v jedné situaci. Slavnost.

Svatba podruhé: hosté se potkávají na svatbě.

***
Ale ještě k té svatbě – připravíme si myšlenkový krok: jde taky o nevěstu a ženicha, jejich časy se spojují tajemným způsobem… Vlastně jaksi – trvale? Svatba není jen místo pro potkání hostů, ale…, vzniká zvláštní situace … i když nevěsta a ženich nebudou pořád spolu, je něco, co jim nedovoluje zapomenout jeden na druhého a opustit ho.
Obraz svatby natřikrát. Chvíle pro radost.
Děje se potkání – prolnou se časy různých lidí v jednom místě (je to slavnost).
Ba dokonce tam vzniká zvláštní souvislost časů – aspoň nevěsty a ženicha.

***
Jedno zvláštní potkání, potkání s Bohem. Spoustu lidí už jakoby netrápí, vzdali to. Nasedají osaměle do metra. Ztrácí u počítače reálnou souvislost se situací. Ztrácí přitom svůj čas (neaktualizují ho, neumí se rozhodovat, jejich čas se nedotýká situace...)
Ale to Potkání s Bohem, když by se mělo stát, to je potkání – Větší než... největší. Lidé se potkají v Božím čase. (tomu se říká Věčnost). Nějak se dotkne světa věčnost.
Bůh se potká s lidmi a vznikne nová situace, těžce (zásadně) se poškodí samota, do které se propadáme. Potkání lidí – s Bohem vytvoří situaci Radosti, v které se lidé a Bůh potkají a poznamená to jejich životy – stálou pečetí nebo „stálou výjimkou“…

***
Jak se dělá (děje?) timing pro potkání s Bohem. Měli to leckde promyšlené. V Izraeli taky. Taky pomáhal rituál. Bohoslužby. Oběť.
Taky k tomu patřilo pokání. Obrácení (se „k“, k tomu Potkání). A k tomu zase půst. (O který se hádali farizeové s Ježíšem). Dání najevo, že vím, že je potřeba změna. Že se musím vrátit, obrátit, že,.. Když chci dát najevo, že se chci vrátit – tak půst. Příprava pro potkání.

Je jedna spodní (biblická) vrstva obrazu svatby a ta říká: (viz prorok Ozeáš) – Izrael a Bůh (Bůh a lidé) jsou jako nevěsta a ženich. Může vzniknout to stálé, vzájemné zavázání, to rozevření a propojení „srdcí“.
Ale Izrael je nevěrná nevěsta. Zapomněla se v svém čase a ztrácela se ve špatné situaci. Spraví to půst?
(Nejen člověk dnes – ztracen v samotě…)

Ježíš říká: přichází Království Boží. Ježíš určuje, obnovuje, aktualizuje „timing“ nového potkání s Bohem. (Toho konstitutivního pro člověka). Děje se potkání Boha a lidí v tomhle světě. A dává To prožít.
Proč ne půst? Jak to je s načasováním Potkání s Bohem? To lidé nemusí dát najevo, že chtějí…? Nějak to nestihnou… Děje se to jako překvapení a jednostranně a mění to všechno: Bůh – navzdory lidskému „timingu“ (Bůh byl postaven do „time outu“, děje se to oproti čekání, a možná i vzdor vědomé touze) je jako ženich, který jde nepřiměřeně, totiž nečekaně – nevhodně, pro takovou nevěrnou nevěstu a odpouští jí a vede si ji zpátky do svého domu (tušil Ozeáš, že to je možné) a tohle u Ježíše prožili – přímo.
U Ježíše je to tak: Bůh se chce vrátit, vrací do života. Jednostranně. „Neodolatelně“. Je to překvapení.

Radost a ne půst, protože na vaše obrácení se k Bohu není čas, protože Bůh sám se obrací k vám a překvapuje vás, potkává..
Proto v Ježíšově blízkosti – není čas na půst, protože – člověk je Bohem překvapen. Dřív než by musel cokoli – a po tom všem (a vy víte sami, co všechno uděláte pro to, aby nedošlo k potkání s lidmi, natož s Bohem) a té situaci je odpovídající – radost. Jenom hluboká, zavazující radost. K čemu zavazuje? Víte… 

Děkujeme za Pozvání, které… kterému nerozumíme, ale chceme ho přijmout. 
 bratr farář Pavel Jun