Páginas vistas en total

domingo, octubre 07, 2012

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

Ježíš jako hostitel II
Čáslav 07.10.2012

Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.Jan 6:35
Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“ Jan 6:51
Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. Marek 14:22

Když vyjdete z naprosté tmy do scětla... Tak chvíli trvá, než si oči zvyknou, zaostří se...
Podobně jako když se to děje v lidském životě a může to trvat léta, a někomu se nerozetmí nikdy.
Děje se to postupně a popisovat se to dá jednoduše jedním nebo dvěma slovy... třeba takhle:

Já.
Já jsem vším. Pocit dítěte. Bez hranic. Oslněn sebou. (Psychologové pro to mají diagnózu: narcismus).

Moje.

Už vidím, že běží hranice světem okolo. A rozděluje to (lidi i věci), na to, co se mě víc dotýká, co mě víc zajímá a co mi dokonce patří..., a o co ne, tedy moje (vlastní), a to cizí.

Dobré (a ne dobré).

Vidím zase ostřeji. Svět se mi rozpadá na jednotlivé věci, chvíle a události, a ty mají svou kvalitu. vidím (jednotlivé) věci... prožívám je, vzbuzují mou touhu nebo nelibost nebo strach.

Může zostření pohledu jít dál?

Dobré od Tebe.

Prohlédám ještě dál... Za něčím, co je dobré, vidím, mám Tebe. To je (jsem dostal) od Tebe, to mi zpřítomňuje Tebe. Při tomhle si často vzpomenu na Tebe... Spojuje nás to. Mě a Tebe.

Malujeme portrét Ježíše Nazaretského - Krista.
Mluvíme o hostinách, večeřích, jídlech různých lidí s Ježíšem. 
Tam se dělo hned, přímo tohle...: Dobré od Tebe.
(Dokonce i když Ježíš nebyl "hostitel" v pravém slova smyslu, byl třeba vlastně hostem např. na jídle u Petrovy tchyně, nebo opakovaně s celníky a hříšníky... tak jakoby ho prožívali jako "hostitele", natolik totiž Ježíš poznamenával atmosféru spolubytí, takhle jim to zostřovalo, rozjasňovalo pohled... 
"Já" odvanuto, "moje" zrušeno, "dobré" - "Dobré... od Tebe".

Může to jít ještě dál? Některým se u Ježíše stávalo patrné, že ano...
To rozetmění může jít až sem:

Dobré s Tebou

Mohu objevit, že vzniká (je) jakási stálá a hluboká souvislost, vazba, vztah... ve světě mezi mnou a Tebou, (protože) cítím opětování zájmu, touhy...
Myslím tím: objevím, že moje touha je opětovaná a vlastně opětováním...
A že vzájemnost sahá až... je nezměrná, nevyčerpatelná, má "povahu věčnosti", zahrnuje mě docela a když o ní chcete mluvit, musí se začít mluvit o Bohu.

Dobré s Tebou. "Kam bychom šli. Slova věčného života máš", řekli jednou učedníci Ježíšovi.
Učedníkům se stávalo čím dál tím víc jasné...: Nejde o jen o nějaké dobré, nejde jen o dobré o od Tebe... ale o tohle: U Tebe Dobré od Boha.
  Když tohle pochopili i teologové, tak začali mluvit o posunu od "seteriologie" (nauka o spasení, Dobrém    do života) ke "christologii" (nauka o Kristu", to je Ten v kterém se to Dobré děje, ke kterému je člověk zavázán).

Nevidím jen sebe, to svoje, dobré, za dobrým trochu, občas někoho (tebe). Nejde mi o mě samotného, o moje, o dobré, o dobré od Tebe, ale o Tebe (od Boha, o Boha)... jako o sebe sama, jako o Život (a Tobě jde snad o mě?).
až sem a takhle se dá prohlédnout. A v té chvíli "zahoří srdce".

Pro takhle hluboký a daleký průhled se chodí do kostela. Dost lidí tudy jen prošlo, protože chtěli jen něco... jen něco dobrého, upokojení, a před tímhle průhledem k zavázání se Boha lidem a lidí bohu couvli.

Ježíš je jméno, které zostřuje pohled až takhle, až k takové vzájemnosti. Dobré s Tebou.
S Ježíšem se dalo prožít Dobré takhle, dobré od Boha, "spasení". Dobré zvláštní, hluboké, široké, závratné... (Popisovalo by se to spoustou slov a srovnání... od "odpuštění" po "štěstí".)
Co se stane, když tohle člověk prožije?
Člověka to zaváže vazbou, s kterou do života začne proudit... život. A to je víra.

Pomoz nám zůstat, neutéct před tebou, v chvíli, kdy se pohled stává vzájemným.

bratr farář Pavel Jun