Páginas vistas en total

domingo, octubre 14, 2012

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

32. Ježíš jako hostitel, jídlo se Vzkříšeným I
Čáslav 14.10.2012

Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ Lukáš 24:32

 Se decían el uno al otro:—¿No ardía nuestro corazón mientras conversaba con nosotros en el camino y nos explicaba las Escrituras? Lucas 24:32

Někdo k vám přijde zezadu a dá vám ruce na obličej a vy máte hádat...Kdo je to?
Dá se to poznat? Když vám stojí za zády... Ale třeba ty dlaně znáte. Nebo dokážete odhadnout, kdo by tam mohl být. Když se zeptá... máte to snazší. Hlas pomáhá identifikovat.

Kdo je to? To je problém identifikace, poznání identity...
Jde o to poznat: Kdo jsi? Co jsi zač? Co od tebe mohu čekat? Co s tebou mohu prožít? S čím mám počítat?

Dnes s tím "kdo jsi zač?" - začíná být velká potíž. Identita je "plovoucí", necháváme ji tak, otevřenou, protože chceme nechat otevřené dveře pro další a další možnosti ve svém životě. Nechci být identifikován podle něčeho. Ani s nikým. Chci být "sám svůj".
Pak ale taky je těžké být "poznán". Protože se "ztrácí charakter". Protože vlastně ani "ničím nejsme". Je těžko říci co jsem zač. Mladí lidé připomínají čím dál víc "snící mátohy". Nevíte co se od nich můžete dočkat. Mají to ovšem asi od nás.

Otázka v setkání se Vzkříšeným je otázka po Jeho identifikaci.
To, o co jde v setkání se Vzkříšeným, je tento problém, problém poznání, identifikace (vzpomeňte na Marii u hrobu a "nevěřícího Tomáše").

Muži z Emaus jdou s Ježíšem, ale jakoby s ním nešli. Nepoznávají ho, ještě ho neidentifikovali.
Kdy a jak ho poznají - identifikují? Podle čeho se pozná (poznává) Ježíš? Jaká je jeho identita? Co od Něj - s Ním můžeme čekat?

Objevujeme to každou neděli, intenzivně od ledna, odkdy si malujeme portrét Ježíše nazaretského - Krista. A objevili jsme znovu, to je ta Věc: Ježíš se identifikoval s Bohem a lidmi. Byl pro Boha docela a pro lidi.
A co se tedy s Ježíšem dalo čekat? tohle! Stane se blahoslavený posun... "Moje věc" není tím jediným a vlastně ani hlavním, o co jde... (Co vlastně byla moje věc...?). Už není moje věc a tvoje věc - proti sobě nebo vedle sebe.
Věci se potkávají a dokonce se jaksi "přesunou"... (Ne jen střetávají, nebo míjejí). Bohu záleží na lidech, lidem může záležet na Bohu. Věc lidí se stala věcí Boží. Věc Boží se stává věcí lidí.
To je zvláštní a krásná zkušenost. Přestáváte trvat na "své věci, protože se situace stala nepřehlednou, protože vaši věc zastává někdo jiný (to se děje láskou...) a vy můžete (náhlédnout a) zastávat tu jeho... V téhle laskavé otevřenosti, zájmu - co se děje s životem! Jak se otvírá, jaké uvolnění se děje.

Druhá otázka kolem vzkříšení je: jaká je platnost a význam a dosah té identifikace Ježíše - s Bohem a s lidmi. To je druhá rovina vzkříšení (první byla nová - definitivní identifikace Ježíše jako toho, který se identifikoval s Bohem a s lidmi). Je to extempore, náhoda, okamžik.
Nebo snad...?
Nebo! Jeho identita (identifikace s Bohem a s lidmi) zůstává. Trvá. Potvrzena jeho platná, pravá, pravdivá, přijatá... pro nás taky: pokračující, znovu nabízená... Zkušenost, podstata vzkříšení.
A tak - skrze Ježíše - se otvíra cesta taky pro nás. K identifikování se s Bohem a lidmi.
Slavnost díkčinění za žně je taky k tomu... Bohu záleží na nás, na našem životě, (on má péči o náš život) nám záleží na Bohu.

Pane děkujeme za to, že náš život je v Tvých rukou a nám může začít velmi záležet na životě druhých lidí a na tobě.

bratr farář Pavel Jun