Páginas vistas en total

domingo, octubre 28, 2012

NEDĚLNÍ SLVO - PALABRA DEL DOMINGO

35. Poslání učedníků
Čáslav 28.10.2012

Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu.  Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ Matouš 9:35-38
 
Jesús recorría todos los pueblos y aldeas enseñando en las sinagogas, anunciando las buenas nuevas del reino, y sanando toda enfermedad y toda dolencia. Al ver a las multitudes, tuvo compasión de ellas, porque estaban agobiadas y desamparadas, como ovejas sin pastor. «La cosecha es abundante, pero son pocos los obreros —les dijo a sus discípulos—. Pídanle, por tanto, al Señor de la cosecha que envíe obreros a su campo.»  Mateo 9:35-38

Malujeme si portrét Ježíše Nazaretského - Krista.
Dostali jsme se k pozorování, že kolem něj začal vznikat pevný kruh lidí, kteří... kteří co...? O tom jsme mluvili posledně: Byli povoláni.
K čemu? Co se má dít?
To, co kolem Ježíše.
Co že to bylo? Jak se to dělá a co to znamená?

Co se děje kolem Ježíše? Dá se to jen naznačit, je to široké...
Zkusme to odsud:
    Roz-... přeříkejte si doma slova na roz-... rozehnat, rozdělit, rozhodit, rozejít, rozbít, rozptýlit, rozfoukat.

To je spousta slov, které vyjadřují tendenci, kterou ze života známe.
Tendenci - drobení, rozpadání...
Jaká zkušenost k tomu patří, jaký pocit? Poslouchejte... Džbán spadl  na zem a rozbil se. rozešli jsme se, ani ses neotočil. Vlk rozehnal stádo. Myšlenky se mi rozběhly všemi směry. Vítr rozfoukal popel do všech stran.
Jaký pocit k tomu patří? Nakonec smutku. Strachu. Tísně.

Proti tomu je i opačná tendence. Která dává dohromady. Často se vyjadřuje slovy, která začínají na s-... (najděte si je...)
         Stmelit, slepit, sečíst, svázat, spojit, svézt, sebrat, shrnout.
         Patří sem třeba i - slitovat, sestoupit, smilovat se...?

To jsou dvě tendence v životě. Rozpadu nebo shrnutí.
Co všechno posiluje tendenci roz-...?
           Strach, sobectví (to je jenom strach o sebe sama a své věci),
           vina (to je tušení: takhle to být nemá), bezcharakternost (to je, že člověk začne lhát i sám sobě)...
co všechno posiluje tendenci s-...?
          Láska (to je překonání strachu o sebe sama, rozestření přejného zájmu doširoka), víra (je opakem  
          sobectví). Odpuštění. Kreativita.

Dvě tendence.
Rozpad. Drobení a vzdálenost narůstá.
Stmelování. shrnutí. sebrání.

Kolem Ježíše se objevila tendence s-... Vznikl pohyb, který s-... připomínal shrnutí, sebrání, sejítí. Bůh to prý má se světem takhle.
Děje se od Něj definitivní, zásadní... svolání, sběr...
A největší tajemství v tom je, že se při tom "individualita", jedinečnost člověka neztrácí, ale vlastně přitom se nachází.

Učedníci dostali úkol v tom pokračovat.
co oni s tím? Jak se to dělá? Mají na to?
(Musím podotknout, že učedníci jsme taky my, dědicové toho pevného kruhu, co vznikl kolem Ježíše...?)
Co my s tím? Jak se tohle dělá? Máme na to?

Prvně:
Je to "jen podíl" na tendenci, na tíhnutí, které tu je. U které se stlo u Ježíše patrným, že tohle-Jedno je dobré, že za tím stojí Bůh.

A jde vlastně prvně "jenomů o to: téhle tendenci dát (vědomně a rozhodně) šanci, stát o ni, mít v ni důvěru.

Vzpomínám, jak na vojně jeden záložák jedno ráno pouštěl po celých kasárnách pořád dokola písničku od Lennona. Dejte míru šanci. Vzpomínám, jak vojáci z povolání byli nervozní... byla to provokace. Tak trochu touha jít domů...
Něco takového se má dělat v tomhle světě - dávat najevo: dejte šanci... této tendenci svolání "sounáležitosti"...

Potom: jsme zvyklí "lavírovat". Pomáháme si tím prakticky s životem, abychom unesli jeho tíhu, složitost, tak si pomáháme "kompromisy".
Nevyvážeme se docela z nejednoznačnosti života. ale téhle tendenci... dát šanci znamená přiznat jí "přesah" do všeho, co je, co se dělá... "Jednoznačnost" pro tuto tendenci...

A ještě: A tahle tendence (kampaň) má "svou tvář", která je "důvodem".
Dělají to "kvůli Ježíšovi". Ne z úvahy, že by to bylo dobré,že by se to mělo, ale rozumí se tomu jaksi samo sebou, když - Ježíš...

A nakonec - můžete si dobře zapamatovat obrazy, kterými se o té ježíšovské tendenci nejzřetelněji mluví: jeden pro Radost, druhý pro pocit smyslu a naplnění. Hostina a žeň.
Hostina a svolání k ní.
Žeň a sebrání úrody.

Shromažďující - shrnující hnutí kolem Ježíše... Vy o něm víte, taky se vás dotklo... dejte jí šanci, přesahuje - až k Bohu...

Děkujeme za to, že k Tobě se všechno váže. A tvé slitování - smilování všechno váže... dohoromady.

bratr farář Pavel Jun