Páginas vistas en total

domingo, noviembre 04, 2012

36. NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO


 Čáslav 4.11.2012
36.Zákon I

Matouš 5:43-48
Slyšeli jste, že bylo řečeno: "Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého" Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Bidete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý vás nebeský Otec.


Ustedes han oído que se dijo: “Ama a tu prójimo8y odia a tu enemigo.” Pero yo les digo: Amen a sus enemigos y oren por quienes los persiguen, para que sean hijos de su Padre que está en el cielo. Él hace que salga el sol sobre malos y buenos, y que llueva sobre justos e injustos. Si ustedes aman solamente a quienes los aman, ¿qué recompensa recibirán? ¿Acaso no hacen eso hasta los recaudadores de impuestos? Y si saludan a sus hermanos solamente, ¿qué de más hacen ustedes? ¿Acaso no hacen esto hasta los gentiles?
 Por tanto, sean perfectos, así como su Padre celestial es perfecto. Mateo 5:43-48


Další črta do portrétu Ježíše Nzaretského - Kriosta, který si tu po nedělích malujeme bude "Ježíš a zákon".
Měl by to být jedna z nejdůležitějších črt v portrétu... Na ní by se mělo zřetelně ukázat - co to bylo a je s Ježíšem...

                                                                         ***

V Ježíšově zemi, v Palestině, pro Izraelce byl zákon velmi důležitý? Jak mu rozuměli oni a jaký měl pro něj význam?

Přijdete na to sami, když budete vědět, že zákon se hebrejsky řekne "tora" a překládá se "tam".
Ano - už tušeíte, zákon je "ukazatel cesty".
A když k tomu ještě přidáme - "v situaci pouště" (pro Izraelce byla situace pouště výchozí, tam se začínalo...) tak je význam zákona zřejmý.
V poušti je to nejdůležitější  - "spásná" - věc mít dobré ukazatele cesty, vědět kudy k oáze.

Zákon byl pro Izraelce psáný ukazatel cesty (v poušti).Mohli bychom tomu rozumět? O postmoderní době hodně filosofů a sociologů začíná mluvit obrazem pouště. Zkuste si to domyslet sami - proč asi. (Písek - plovoucí, tekurá skutečnost, nedá se na něm nic vybudovat, postavit, žádné základy ... Zkoušeli jsme se zabydlet, stavět... ale asi se opravdu nedá nic postavit bez základů. Život je asi opravdu nutně a z podstaty cesta... a kam vlastně jít, kde je voda pro život... )

                                                                          ***

Zákon jako ukazatel cesty po poušti do oázy. To se nedá podcenit.

Jak to měl Ježíš se zákonem, měl to nějak jinak?
Dnes možná jen o tom, co u Jěžíše bylo to pochopení zákona neslýchané, nové.

Zákon chápaný jako ukazatel cesty po poušti má za důsledek tohle: kvalifikuje se poušť - na cestu a zbytek pouště.
A člověk se cítí tou cestou sám kvalifikován, zhodnocen. Když jsem na té cestě - tak nejsem nikdo a mám šanci...
A ostatní lidé jsou také hodnoceni. Na ty, kteří jdou se mnou tou cestou. A na ty, kteří někde bloudí ztraceni v poušti.
Zákoenm se všechno rozestupuje: na cestu a poušť, na poutníky a ztracené... Jedno je dobré a máš sanci a to druhé ne.

                                                                            ***

Když je zákon zásadním orientačním a hodnotícím kritériem pro poutníka po poušti... tak tohle k tomu patří: kus zákona bude logicky - "Milovat budeš bližního svého"... (Leviticus 19:18 Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.)
A mlčky se bude předpokládat (hodně radikálních skupin v Palestině to nedělalo mlčky), že k tomu patří: nenávidět nepřítele...

To tak musí být, když poušť, rozestupuje na cestu a zbytek pouště, a druzí lidé na ty, kteří po cestě jdou se mnou a ty, kteří jsou v poušti ztraceni, na bližní a ty druhé (nepřátele). Nepřítel je - nejen ten, kdo je proti mně, v boji, napětí. Ale ten, kdo je mimo Cestu, kdo nemá šanci.

                                                                             ***

Ježíš ale řekne: "milovat budeš své nepřátele".Co to dělá? iNpřepisuje podstatný ukazatel cesty?
Nebo dokonce: nedává ukazatel do dvou stran? Doleva i doprava.
Milovat budeš bližního (tomu jsme rozuměli, to jsou ti mně blízcí, na stejné cestě se mnou)... a taky milovat budeš nepřítele (to jsou višhcni ostatní.

Souvisí to s tím, co se kolem Ježíše dělo (tady se to dá vytušit...).
"Bůh nechává padat déšť na spravedlivé i nespravedlivé..."
Dobré sajá tak doširoka, přichází z takové Dálky a zahrnuje takový prostor, je tak bezpodmínečné... že se to pochopit nedá.

Dobré neodečítám jen ze směrovek pouště, ale vůni oázy mohu cítit snad v každém místě a u každého člověka...
Není to tak, že by všechno bylo jedno, ne že by všechno vedlo do oázy. Ale to, že všechno se rozestupuje na dobré a zlé není celá pravda.
Je tu něco, co chce a může proměnit, naplnit, zhodnotit všechno...

Co zhodnocuje nejhlouběji... mě, život, druhého, budoucnost... to přichází, je nade vším, to je milosrdenství. Boží milosrdenství má takovou Moc a šířku a já jen zachycuji a msím odrážet.. To je všechno.

Je víc než poušť a cesta...
Tohle se děje kolem Ježíše: ztracení dosud v poušti, s trochou jistoty z ukazatelů cesty a blízkosti druhých - stejných lidí - ochutnejte ještě Jinou Jistotu a hodnotu.
Proto se zákon shrnoval do dvojřpikázání lásky. Láska tohle umí. Pocítit cenu - všude a za vším, nechávat šanci a zatušit naději, která přesahuje přítomnou chvíli... a zahrnuje všechno.


Děkujeme, že se nás dotýkáš hlubší jistotou, že dáváš šanci... nad naše chápání a představivost. Abychom se lpěním na své jistotě neztratili.

br. farář Pavel Jun