Páginas vistas en total

domingo, noviembre 11, 2012

NEDĚLNÍ SLOVO - PALABRA DEL DOMINGO

37. Zákon II - sobota pro člověka
La ley II - el sábado para el humano


Marek 2:23-28
Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů. Farizeové mu řekli: „Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!“ Odpověděl jim: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním? Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?“ A řekl jim: „Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou.“

Marcos 2:23-28
Aconteció que al pasar él por los sembrados un día de reposo, sus discípulos, andando, comenzaron a arrancar espigas. Entonces los fariseos le dijeron: Mira, por qué hacen en el día de reposo lo que no es lícito? Pero él les dijo: Nunca leísteis lo que hizo David cuando tuvo necesidad, y sintió hambre, él y los que con él estaban; cómo entró en la casa de Dios, siendo Abiatar sumo sacerdote, y comió los panes de la proposición, de los cuales no es lícito comer sino a los sacerdotes, y aun dio a los que con él estaban? También les dijo: El día de reposo fue hecho por causa del hombre, y no el hombre por causa del día de reposo.  Por tanto, el Hijo del Hombre es Seńor aun del día de reposo.

K čemu jsou zákony (pravidla, předpisy?) Zákon říká: „takhle to má být“ – a má to prosadit.

Kdo vymýšlí zákony? A kdo je vyhlašuje? Třeba král, když žijete v království. Nebo poslanci ve sněmovně, když žijete v republice.

Zkusili jsme si včera s dětmi zahrát na poslance – nebo krále (to si každý mohl vybrat)… a vymýšleli jsme, jaký zákon bychom vyhlásili, kdybychom mohli, nějaký zásadní, zvláště důležitý, nějaký superzákon, který by změnil život jednoznačně k dobrému.

Nešlo to snadno. Asi to opravdu není lehké vymyslet nějaký podstatný zákon… A vlastně to nebylo nic nového… Napadlo nás třeba:  Rovnost lidí. Nekrást a nevraždit. Vytisknout víc peněz. Dbát na životní prostředí.

Co by napadlo vás ostatní? Napadlo by vás: Milovat budeš…? Kdyby lidi jenom milovali… tak by neměl být problém. Ale… dá se jenom milovat? Lze milovat vždycky a všechny? Dá se to přikázat? A co je vlastně láska, když má tolik podob…

                                                                                      ***
Izraelci měli víc důležitých zákonů, ale superzákon – to pro ně byl „den odpočinku“, sedmý den, sobota.

Exodus 20:8-10
Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branác.



Éxodo 20:8-10
Acuérdate del día de reposo para santificarlo. Seis días trabajarás, y harás toda tu obra;  mas el séptimo día es reposo para Jehová tu Dios; no hagas en él obra alguna, tú, ni tu hijo, ni tu hija, ni tu siervo, ni tu criada, ni tu bestia, ni tu extranjero que está dentro de tus puertas.

Proč by sobota měla být superzákonem? Odpočinek je dobrý a důležitý, ale… Proč sobota superzákonem? To vám chci říci: Opravdu říká o životě to nejdůležitější.

To je tak: Člověk se zabývá nejvíc sebou a svými věcmi. Nic jiného ho tolik a tak stále netrápí, nezajímá a není pro něj důležité.

Kdy vlastně zdvihnete oči a všimnete si druhého člověka?
               
Když se vám postaví přímo do cesty?
                Když na vás zavolá? Jak na vás musí zavolat?
                Když vám něco nese? Když něco potřebujete?
                Když potřebuje pomoc?
A co vám oči zdvihne tak, že uvidíte nebe a přepadne vás závrať nad životem, ze života, vděčnost…

K tomu byla sobota. Den pro zdvihnutí očí od svého úsilí, zájmu. Den jenom pro To.
Dojde vám… Jde o mě a o Tebe a o Boha. (Důležité je tam to „a“). Jde o mou, Boží a tvou věc najednou. Když se vám tohle všechno dostane „do pohledu“, tak to je to, čemu se říká „spravedlnost“.
Sobota byl pro židy speciální superzákon, v kterém se schází dobrý smysl všech zákonů.

                                                                                  ***
Ježíš ale měl víc sporů – hádek – konfliktů o sobotu… Proč? Co se stalo se sobotou…?
(Nefungovala?) Už se jí to nedařilo… že by zdvihala oči k druhému člověku a k Bohu? Možná proto, že příkazy byla tak „detailní“…?
Když člověk měl předepsáno, kolik může ujít v sobotu kroků, tak musel jenom počítat. Když se musel ptát, jestli může jíst vejce snesené v sobotu (když zvířata taky měla odpočívat), tak z toho musel mít zamotanou hlavu…

                                                                                  ***
Ale ty spory o sobotu kolem Ježíše vycházely spíš ze zkušenosti s Ním: to zdvihání očí od svého… to se u Něj děje tak… jinak než jak to mělo být sedmý den.

Láska se opravdu nedá přikázat, ale dá se prostředkovat. To je to, co se prožívalo kolem Ježíše. Opravdu vidíme druhého člověka a nad námi nebe. A je ti vzájemné!

Židé měli superzákon – sobotu. Pro to, aby člověk prožil- Den pro „nás“ (a to „nás“ zahrnuje mě, tebe a Boha). Den k zdvihnutí očí od práce, starostí, strachu o sebe sama.
Nám oči zdvihá Ježíš, ta Věc s Ježíšem. K druhému člověku a Bohu. A celý život se stává životem „pro nás“. Kvůli tomu vlastně taky chodíme sedmý den do kostela (nechat si jím zdvihnout oči…).

Děkujeme za zjištění – ujištění, že máme srdce, a že ono se dokáže dívat na druhé lidi a až k Tobě, a vnímat v dobrém jejich pohled a Tvůj…

Te damos gracias, Seňor, por asegurarnos que tenemos un corazón, un corazón que es capaz de mirar a las demás personas, mirar a ellos y llegar hasta donde Ti, y poder percibir bien la mirada de ellos y la mirada tuya…

br. farář P. Jun